„Třetí musí z kola ven“ na pražském magistrátu

Oblíbené přísloví „když se dva perou, třetí se směje“ dokázali zastupitelé na Magistrátu hl. m. Prahy dotáhnout doslova ad absurdum do podoby „když se dva smějí, třetí pláče“. Na čtvrtečním zasedání potvrdili křehkou koalici původně pravicově-konzervativní TOP 09 s ČSSD, v čele s novým primátorem Tomášem Hudečkem, který na tomto postu vystřídal Bohuslava Svobodu z ODS.

Vzpomeňme ale na hořkou pachuť vítězství TOP 09 ve volbách v roce 2010, které nedokázalo zabránit obsazení radnice na Mariánském náměstí vládou ČSSD a ODS. Bývalý guvernér České národní banky Zdeněk Tůma se tehdy zdál být dobrou alternativou v čele hlavního města a vhodnou náhradou „horolezce“ Pavla Béma, nicméně jeho mateřská TOP 09 zůstala doslova „stranou“.

O rok později se magistrát otřásal znovu. TOP 09 svrhla ČSSD a zřídila novou koalici s občanskými demokraty. Tehdy se jméno Tomáše Hudečka objevilo poprvé na výsluní pražské politiky. Přízvisko „autor převratu“ mělo tehdy téměř pozitivní nádech. TOP 09 slíbila odkrývat kauzy minulých garnitur ve vedení hlavního města. Oprávněné obavy, že odkrývání se bude týkat jen lidí spojených s ČSSD nikoliv ODS, zastínila naděje a sliby občanům, že kauzy Opencard, Blanka, dopravní podnik a další budou alespoň částečně objasněny. Televizní záběry na zastupitele sociální demokracie opouštějící budovu radnice oblétly celou zemi. Hřímající Bohuslav Svoboda s Tomášem Hudečkem v zádech se stylizovali téměř do lovců takzvaných kmotrů pražského podsvětí a stopařů podivných finančních toků z rozpočtu Prahy.

Přesuňme se do června 2013. Kruh se uzavřel. Čtvrteční akt spojenectví TOP 09 a ČSSD připomíná, že heslo „třetí musí z kola ven“ je alfou a omegou tvorby koaličních dohod v Praze. Zapomenuty zůstaly domnělé křivdy minulosti. 

Byť v médiích sledujeme denně diskuze o vládnutí, je hlavní nezapomínat, že vše závisí na hlasování zastupitelů. I přes změny koalic, střídání primátorů a garnitur, sedí v Zastupitelstvu hl. m. Prahy a hlasují ti samí lidé, kteří tam rozhodují již od voleb 2010. A ti si již nyní uvědomují, že partnerství ODS-ČSSD, TOP09-ODS a nyní TOP 09-ČSSD vystřídala již všechny možné kombinace vládnutí tří největších stran. Dle skromných odhadů by se nyní měla stát veřejným nepřítelem v následujících dnech ODS. Zda tomu tak bude, těžko odhadnout. Vzhledem k dění na vládní úrovni je možné, že kopání do „mrtvých“ se odloží v očekávání podobného kolotoče při tvorbě vládní koalice a dělení postů na ministerstvech.

Jak vylepšit komunikaci v rodině s využitím internetu

Vztah rodiče a potomka je jednou z nejsilnějších vazeb, které lidstvo má. Existují samozřejmě výjimky z pravidla, ale obecně vzato máme vrozenou potřebu své potomky chránit a kontrolovat. Posledních 20 let, které uplynuly od revoluce, dalo rodičům i dětem velké množství technologií, které umožňují být v kontaktu takřka ihned. O to více ale nejsme připraveni na situaci, kdy druhá strana neodpovídá, či na výzvu nereaguje. Social networking, internetové komunikační technologie a další inovace navíc přinášejí značná rizika. Zaměřme se nikoliv na virtuální internetovou rodinu v podobě komunikace neznámých lidí v síti, ale na reálnou rodinu v prostředí internetu.

Uvažme standardní rodinu: Pan Bajt má manželku a tři děti - nejstarší syn je studentem vysoké školy, dcera je v pubertě a nejmladšímu synovi je jen 9 let. Jaké internetové technologie rodina Bajtových využívá ke vzájemnému kontaktu? Jaká existují rizika?

Pan Bajt pracuje jako účetní v soukromé společnosti. Většinu času tráví před obrazovkou počítače. Poslední dobou sleduje nárůst zájmu o sociální sítě, ale zatím se odhodlal jen k založení účtu na Twitteru. Především proto, že síť mu nabízí aktuální přehled událostí v podobě příspěvků od mediálně známých osobností jeho oblíbených tištěných periodik. Ráno si pan Bajt kupuje papírové noviny, ale pomalu zjišťuje, že je stejně nikdy nestihne přečíst a tak se zaměřil na portál hospodářských novin http://ihned.cz. Mezi prostředky nutné k práci patří bezesporu email.

Paní Bajtová je počítačový laik, ale poté, co nejstarší syn trávil rok studia v zahraničí, naučila se využívat Skype k telefonické komunikaci přes internet. Příležitostně si čte email a zhruba jedenkrát do týdne surfuje po webu.

Vysokoškolák Bajt Prvorozený využívá a sleduje nové trendy a technologie. Má profil nejen na Facebooku, ale i na Twitteru a profesionální síti LinkedIn. Denně komunikuje skrze email, instant messagingové klienty, aktualizuje své statuty. Se spolužáky vytváří semestrální práce skrze sdílené soubory GoogleDocs, využívá univerzitní informační systém.

Pubertální dcera má profil na serveru LibimSeTi, komunikuje především skrze chatové služby a aktivní je i na ICQ. Nedávno si založila účet na síti Facebook, kde denně aktualizuje své statuty a vkládá fotky.

Nejmladší z rodu Bajtů pak tráví čas na internetu hraním online her.

Jaké jsou tedy možnosti zlepšení komunikace uvnitř rodiny? Každý z členů využívá z velké části odlišné služby. Vzhledem k technické vyspělosti nejstaršího syna, je možnost kanály sjednotit pod jeho vedením. Instant-messagingovou komunikaci může zastoupit řešení firmy Skype, čímž se vyjde vstříc matce, pro kterou je internet okrajovou záležitostí a tohoto jediného klienta umí využívat. Pádný argument, který zapůsobí na otce účetního může být snížení nákladů na mobilní telefonování v rodině. A Skype chat se může i pubertální dceři zalíbit více, než sporadicky fungující ICQ.

Dále pomůže sjednocení emailových účtů do obdobného tvaru, například v podobě jmeno.bajt@gmail.com. Tak odpadne přemýšlení nad adresou ve chvíli, kdy je potřeba někomu v rodině odeslat mail, například se zajímavou zprávou od babičky. Účet u Googlu byl vybrán především z důvodu, že jeho založením získá celá rodina přístup k mnoha dalším službám. Například k využití GoogleDocs, tedy sdílení dokumentů a jejich tvorbě přímo v prohlížeči. Systém je velice jednoduchý a intuitivní. Představa pro matku, která jen nahlédne před víkendem do spreadsheetu, kde má od zbytku rodiny tipy a přání jídel na oběd, je velice lákavá. O společném kalendáři se dílením důležitých dat a termínů ani nemluvě.

Negativní stranou internetové komunikace v rodině je bezespora výskyt rizik. Podívejme se na nejzásadnější:
Únik privátních informací. V tomto případě je nejslabším článkem jednoznačně dcera. Je dostatečně zkušená a aktivní ve sdílení informací. Neuvědomuje si ale plný rozsah a důsledky svých činů ve virtuálnu. Typicky jde o sdílení soukromých fotografií, či nevhodné statusy. Příklad může být, že otec Bajt nahlásil v práci páteční nemoc, neboť se necítil ve čtvrtek dobře. Dcera ale nevědomky uploaduje fotky z pátečního grilování, kdy již uzdravený otec popíjí pivo. Fotografie jsou uveřejněné jako "public" a tudíž k nim má každý přístup. Kolegové v práci se přes "friends of friends" k obrázkům dostanou a může vzniknout nemilá situace.

Dalším rizikem je ohrožení dětí jinými osobami. Nemusí jít jen o lidi s pedofilními sklony na dětských chatech a chatech pro mladé. Typickým příkladem je snížená odolnost a ostražitost vůči phishingu a spamu. Mladý člověk snadněji uvěří možné milionové výhře a v dobré víře odešle například i privátní údaje o kreditní kartě otce. A nemusí jít ani o záměrné klamání - viz nedávný případ, kdy si dítko chtělo placenou službou vylepšít svůj profil v online hře Travian. Rodinný rozpočet tedy je ohrožen z mnoha stran.

Snížené schopnosti filtrovat příchozí informace jsou pro laiky typické. Obdobně se může zmýlit otec Bajt, který uvěří lživé zprávě uveřejněné od známého na sociální síti Twitter. Například o propadu akcií nějaké společnosti. Pokud zprávu neověří, může dojít k fatální chybě, jelikož bude dále distribuovat mylnou informaci, čímž poškodí své renomé.

Plusů a mínusů při aktivním fungování rodiny v internetu je obrovské množství, vždy je ale nutné pamatovat na zásadní poučku - "důvěřuj, ale prověřuj"!

Potřebuje Čína novou světovou měnu?

Komentář k několika ekonomicky významným událostem týkajících se Číny.

Sledování diskuzí o „super-nadnárodní rezervní měně“ pod záštitou Mezinárodního měnového fondu (MMF) se čím dál více orientuje jihovýchodním směrem. Čína zkrátka významně ovlivňuje skrze tempo růstu ekonomiky i svojí proexportní politikou celosvětový trh. Nyní je ale nutné se podívat s odstupem na několik událostí, které ovlivnily postavení bývalého asijského tygra. Tygra, ze kterého vyrostl za posledních 30 let silný lev, pečlivě střežící své území a udávající pravidla v celé světové džungli.

I jako běžný spotřebitel si uvědomuji, jakou část své vlastní spotřeby, tedy statků, které nakupuji, tvoří věci pocházející z Číny. Nemusí se jednat zdaleka jen o oblečení a techniku. Často i výrobek zkompletovaný v jiné zemi, skrývá na komponentách označení „Made in China“. Ve chvíli nakupování skrze celosvětově populární aukční stránku Ebay.com je ještě více znát provázanost čínské ekonomiky a amerického dolaru, který díky své pozici slouží dnes jako standardní světová měna. Poodstupme o krůček dále a uvidíme události, které do budoucna významně ovlivnily světový trh.

Nemnoho lidí zaznamenalo na počátku roku 2010 vznik nejlidnatější zóny volného obchodu na světě. Dvě miliardy obyvatel se podílejí na třetím nejvyšším souhrnném hrubém domácím produktu (HDP), hned za Severoamerickou dohodou o volném obchodu (NAFTA) a Evropskou unií. Tento finanční kolos vznikl uzavřením smluv mezi Čínou a deseti členy Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN). Nejen díky tomuto kroku Čína upevnila své obchodní postavení.

Uvažme fakta – Čínské hospodářství, řízené komunistickou stranou, je jediným z deseti největších ekonomik světa, které se ubránilo poklesu HDP. Zároveň bylo první, které překonalo celosvětovou recesi. Čína neustále zvyšuje produkci a snaží se prosadit v dříve nemyslitelných odvětvích – automobilový průmysl, letectví, solární energetika i nanotechnologie. Již dávno je překonané označení čínských výrobců za pouhé plagiátory, sumy určené do autorského výzkumu stále rostou.

Kde se tedy skrývá pomyslná Achillova pata? Čínská národní banka se skrze svého guvernéra již delší dobu snaží prosadit u Mezinárodního měnového fondu (MMF) myšlenku na vytvoření „super-nadnárodní měny“. Číňané se oprávněně obávají dalšího pádu dolaru, se kterým je jejich exportní politika silně provázána. Dle Číny by dolar měl být nahrazen mixem předních světových měn, včetně jüanu. Je nezbytné si také uvědomit, že Čína je největším věřitelem Spojených států amerických. Vlastní téměř 800 miliard dolarů amerických dluhopisů. Dolar se tedy stává pomyslným Damoklovým mečem čínské ekonomiky. Emise dolarových bankovek snižuje hodnotu dluhu.

Aktivity Číny na mezinárodním poli (například z hlediska zmíněné zóny volného obchodu) tak pomáhají k silnější pozici při vyjednávání s ostatními partnery. Renminbi, označení pro jüan, které znamená „lidové peníze“, se tak v budoucnu může stát součástí měnového koše, určujícího hodnotu nové, super-nadnárodní měnové jednotky.

Dnes však nikdo nemůže s naprostou jistotou odhadnout, zda ambice „lidové měny“ nezahrnují její přímé celosvětové užití. Pokud vláda umožní celosvětově investovat do akcií, dluhopisů a ostatních finančních derivátů přímo v renminbi, může se stát, že ostatní hospodářské velmoci přejdou na stabilní čínskou měnu. A s tímto plánem může Čína již dnes kalkulovat.

Aktuální úvaha: Jaderné odzbrojení z pohledu ruské strany

Tento týden, ve čtvrtek 8. dubna, se ve Španělském sále Pražského hradu setkají představitelé Spojených států a Ruska, tedy prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Dmitrij Medvěděv. Téma jejich schůzky je velmi významné – podepsání smlouvy o snížení počtu jaderných zbraní ve světě. Jaká je motivace k tomuto dlouho odkládanému kroku prezidenta Obamy je otázka, která byla zodpovězena již během volební kampaně prezidentských voleb v USA. Zaměřme tedy pohled na Dmitrije Medvěděva.

Ruský prezident vyhrál volby drtivým vítězstvím v prvním kole na jaře roku 2008. Významný podíl na tomto měla jistě podpora od bývalého prezidenta Putina. Medvěděv byl navíc jeho nejbližším spolupracovníkem – vedoucím kanceláře prezidenta. Média jeho kandidaturu označila jako pouhou kličku k umožnění budoucího návratu Vladimíra Putina do úřadu a udržení jeho osoby u moci (v Rusku, podobně jako u nás, je možné být prezidentem jen dvě po sobě jdoucí čtyřletá období). Abychom odhalili možnou motivaci ruské strany k podepsání smlouvy o jaderném odzbrojení, je nutné se podívat zpět do situace před červnem roku 2000, tedy před nástupem Putina do úřadu prezidenta Ruské federace.

Nejprve uvažme vztahy s oligarchy, kteří v Rusku byli napojeni na odcházejícího prezidenta Borise Jelzina. Putinovo postavení bylo z velké části neutrální a oligarchové se pro něj stali spíše „dědictvím“ Jelzinovy éry. Základy jejich vztahů byly zformovány na schůzce v červnu 2000, kdy Putin přislíbil, že nebude usilovat o revizi privatizačního procesu za podmínky, že oligarchové budou politicky pasivní. Nedodržování úmluvy vedlo například k procesům vůči například Borisi Berezovskému, který přišel o 49% podíl v televizi ORT, či nejznámější spor v průmyslové sféře s Michailem Chodorkovském. Tento odpůrce Putinova režimu přišel o svoji ropnou společnost Jukos na základě obvinění z daňových úniků.

Z uvedené situace vyplývá, že díky Putinově režimu politická moc oligarchů velmi významně ubyla, především z důvodu obavy z represí. Tento stav trvá i nyní, za úřadu Medvěděva. Především díky tomu, může být v budoucnu umožněno vykonání určitých politických rozhodnutí, které zmíním dále.

Druhý pohled věnujme nárůstu popularity Vladimíra Putina v roce 2000. Z mého pohledu byla hlavním faktorem čečenská válka. Za vlády Jelzina ji společnost vnímala velmi negativně. Obnovení bojů v roce 1999, tedy v době, kdy byl Putin předsedou vlády, výrazně přispělo k pozici rozhodného vůdce. Rozdíl v tomto vnímání pramení především z charakteru prostředků, jež čečenští povstalci využívali. První čečenská válka se až na výjimky, jakými byl například útok na nemocnici Buďonovsku v roce 1995, odehrávala na území Čečenska a zprávy o ní se dostávaly k ruskému obyvatelstvu jen prostřednictvím medií. Vzhledem ke zdlouhavým bojům výrazně zatěžovala ruské hospodářství.

Druhá čečenská válka však měla zcela jiný charakter, což ovlivnilo veřejné mínění. Na celém území Ruska proběhla série bombových atentátů, které byly Putinem připsány čečenským teroristům, ačkoliv oficiálně se k těmto útokům nikdo nepřihlásil. Na základě těchto obvinění byla do Čečenska vyslána ruská armáda a Putinovo postavení bylo před volbami upevněno.

Nyní se vraťme k prezidentu Medvěděvovi. Přijmeme-li možnost, že v roce 2012 ustoupí do pozadí a umožní návrat Vladimíra Putina do úřadu, je možné, že i čtvrteční dohoda může spadat do „volební kampaně“. Jak je to možné? Putin i Medvěděv si jsou vědomi, že válečný konflikt je silným prostředkem pro manipulaci s veřejností a mediálním obrazem svých osob. Ovšem jde o dvousečnou zbraň, což oba poznali během konfliktu v Gruzii v srpnu roku 2008. Proto je již nyní třeba získat možnou podporu pro budoucí válku, jak u ruské veřejnosti, tak především u potenciálních spojenců a zahraničních mocností. Smlouva o jaderném odzbrojení je přesně takovým pozitivním krokem, který poslouží k vylepšení mediálního obrazu obou představitelů současného Ruska. Je tedy možné, že oba státníci již nyní uvažují o budoucí válce v roce 2012, před volbami?

Předpokládám, že jste sledovali události okolo nedávných bombových útoků v moskevském metru a vyjádření o narůstající agresivitě separatistů. Opět se zdá, že Rusko bude potřebovat silného vůdce, takového jakým je pro veřejnost Vladimír Putin. Samozřejmě netvrdím, že na útocích v metru může mít Kreml podíl, ale jisté je, že stávající situace prezidentské volby nejspíše ovlivní. Obzvláště, pokud bude Rusko v dalším otevřeném konfliktu. Smlouva o jaderném odzbrojení pak poslouží především k zahraniční podpoře Ruska, která je jak pro Medvěděva, tak i Putina kardinálním faktorem úspěchu.

Rozhovor s Jiřím Kocourkem: ICT oblasti patří budoucnost

Na české scéně nejen internetového zpravodajství a publicistiky dlouhodobě působí Jiří Kocourek, dnes již bývalý šéfredaktor serveru ITBIZ.cz, který publikoval v médiích jako Lupa.cz, E15, či například magazínu Strategie. Ve svých pětadvaceti letech patří k mladé generaci slibných publicistů, o to více překvapil "přestupem" do public relations a pod křídla nejvýznamnějšího operátora na českém elektronickém trhu práce a jednu z předních evropských e-recruitmentových společností, provozovatele služby jobs.cz, či největšího portálu prace.cz, společnosti LMC s.r.o.

Jirko, Vaše působení v českých médiích je spjato se specifickou oblastí. Proč právě ICT a s informačními technologiemi spojený byznys?
Jedná se o velice dynamický segment, kde probíhá stále něco nového, dochází k inovacím, ke změnám podmínek na trhu. ICT oblasti patří budoucnost. Moderní technologie se budou využívat stále více ve všech oborech. Roste význam IT oddělení ve všech firmách a institucích. Organizace, které si potřebu kvalitního IT neuvědomí a například z důvodu hospodářské krize v IT rozpočtech neuváženě škrtají, mohou na své nepromyšlené jednání později doplatit.

Rozvoj dynamického obsahu, webu 2.0 a dalších technologií v posledních letech výrazně ovlivnil IT média. S čím bylo nejtěžší se vyrovnat?
Pro mně osobně nebylo ani příliš složité se s něčím vyrovnávat. Patřím do mladé generace uživatelů, kteří vítají inovace, nové vývojové etapy, podobu jednotlivých služeb atd. Tedy prvkům, které sebou přinesl Web 2.0, potažmo přinese Web 3.0, jsem poměrně otevřený. Důležité je podle mého názoru zkoušet nové aplikace, být otevřený proinovativním prvkům a odnést si vždy to nejlepší pro svůj byznys. Vnímat aktuální vývoj trhu a přizpůsobovat mu svojí činnost.
Konkrétně k IT médiím mohu jen krátce konstatovat, že mnohým tradičním a většinou tištěným titulům tento dynamický vývoj on-line světa uškodil tím, že nestačí reagovat na rychlost zpracování a okamžitost komunikace internetových médií se čtenáři. Málokterý čtenář si chce přečíst týden starou aktualitu z IT, byť kvalitně zpracovanou. Trend je jednoznačný - poskytovat co nejrychlejší a nejkvalitnější informace.

Společnost LMC působí převážně na elektronickém trhu práce. V souvislosti s ekonomickou krizí je toto více než turbulentní odvětví. Nezaměstnanost vzrostla, dá se tedy říci, že máte "více klientů"? Jaký servis poskytuje LMC pro ty, kteří práci hledají? A na jaké trendy se zaměřuje na straně potenciálních zaměstnavatelů?
Zde je nutné vysvětlit, že společnost LMC prostřednictvím svých portálů Jobs.cz a Prace.cz zejména vytváří prostor, kde se střetává nabídka s poptávkou na trhu práce. Poskytujeme platformu, kde se setkávají zaměstnavatelé s potenciálními uchazeči o práci. Celkově lze říci, že se vlivem ekonomické krize zvýšila responze uživatelů našich portálů na inzerované pracovní nabídky. Zaměstnavatelům LMC nabízí především možnost komplexní správy náboru prostřednictvím softwaru LMC G2. Jedná se o řešení správy náboru. Posledním a aktuálním vylepšením je zavedení on-line psychometrických dotazníků, které firmám pomohou výrazným způsobem zkvalitnit předvýběr kandidátů.

Nezavání pak takový předvýběr diskriminací kandidátů na pracovní místo?
Jde o preselekci, ale takovou provádí každý personalista. Nemůže pozvat na konkurz 100 lidí, kteří projevili o místo zájem. Naopak pomocí dotazníku má v ruce další nástroj, jak se objektivně rozhodnout, narozdíl od běžného posouzení různých došlých životopisů a motivačních dopisů. Toto je nutné vysvětlit, nejde tedy v žádném případě o diskriminaci. Naopak.

Oddělení Public Relations v mezinárodní firmě přináší velkou míru odpovědnosti. Kam byste v korporátní firemní struktuře začlenil sám sebe?
Public Relations jsou důležitým faktorem ovlivňujícím, jak je firma vnímána a jakou má pověst. Schopnost efektivně komunikovat se stává měřítkem úspěchu na trhu. Dobrá komunikace mezi organizací a jejími cílovými skupinami se stala klíčovým faktorem pro každodenní potřeby i budoucí rozvoj všech oborů podnikatelské činnosti. My v oddělení PR jsme jakousi pomyslnou spojkou, která zprostředkovává komunikaci firmy s okolním světem.

Zkuste pomocí pěti slov charakterizovat svoji práci.
Komunikace, korektnost, vstřícnost, otevřený přístup.

Vyhledal jsem si na serveru ITBIZ.cz Vaše články a první v archivu nese titulek "Jobs.cz: hledání vhodných zaměstnanců se prodraží". Nyní působíte ve společnosti, která Jobs.cz vlastní. Věříte v osud, či vyšší moc?
Opravdu? Jedná se víceménně o náhodu, přesto díky za zajímavý postřeh. Jinak osobně věřím především ve své schopnosti a vůli něco dokázat.

Jak se Vám daří plnit své dlouhodobé cíle?
Nestavím si svojí kariéru nebo osobní život na dlouhodobých cílech. Snažím se pojmenovat své aktuální potřeby a cíle a pak si jít tvrdě za úspěchem. Na bilancování je ještě opravdu brzo.

Dokončujete magisterský titul na vysoké škole, tedy již během šéfredaktorského působení jste byl zároveň studentem. Umím si představit náročnost obojího. Jak Váš životní rytmus ovlivnil přestup do LMC?
Opravdu je náročné skloubit profesní dráhu s náročným studiem na vysoké škole. Nicméně je to pro mě výzva být maximálně úspěšný ve všech oblastech, kterým se věnuji. Přestup do LMC byl pro mě v tuto chvíli správným krokem. Jedná se o předního tuzemského zaměstnavatele a špičku v segmentu on-line byznysu v Česku a střední Evropě. Společnost vnímá své zaměstnance jako svojí největší hodnotu a to se odráží i ve vytváření pracovních podmínek, firemní kultury. Mně konkrétně v LMC vycházejí maximálně vstříc z hlediska studia, mám vytvořeny skvělé podmínky - flexibilní pracovní doba, možnost práce na home office atd.

Zbývá Vám čas na koníčky, případně přítelkyni?
Volného času pro sebe mám opravdu minimálně. Snažím se ho dělit především mezi svojí rodinu a nejbližší přátele. Věnuji se také sportovním aktivitám, zejména horské cyklistice, fotbalu nebo fitness.

Co považujete za budoucnost v práci s médii, public relations a celým odvětvím? Objevují se nové trendy?
Z hlediska médiií je fakt, kdy se televize a tisk potýkají s odlivem čtenářů a diváků ve prospěch Internetu, neodmyslitelný. Mohl bych zde dlouze opakovat "termíny budoucnosti", jako jsou on-line zpravodajství, digitalizace, sociální sítě atd., raději bych ale apeloval na jednotlivé vydavatele, ať se raději zamyslí sami nad sebou a snaží se maximálně porozumět potřebám svých čtenářů, své cílové skupiny, uživatelům atd. A podle toho pak mohou rozhodovat o tom, v jaké struktuře a podobě budou produkovat zpravodajství. Pokud se budou všichni bezhlavě řídit trendy ve smyslu "všichni jsou na internetu a na sociálních sítích, musíme tam být taky", nemusí to přinést kýžený efekt.
Z pohledu PR bych doporučil zejména otevřenost k dialogu, poskytování korektních a pravdivých informací.

Děkuji za rozhovor.

Článek: Je možné v Iráku ještě zvítězit?

Analýza se zabývá pohledem vlivu Iráku na globální trh ropy a srovnáním potenciálu země vůči nákladům na vedení války.

17. března se koná zasedání OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) a téma je jen jedno: Irák a ropná budoucnost. Po letech války je Irák připraven ovlivnit celosvětový ropný trh.

Naše vnímání stávající ceny ropy, která se dnes pohybuje okolo 79 amerických dolarů za barel (bpd), je silně ovlivněno extrémními výkyvy v minulých letech. Díky tomuto srovnání se může aktuální cena jevit jako "levná". Dle analýzy Erste Bank však „dnešní cena převyšuje dlouhodobý průměr ve výši 30,9 dolarů a medián ve výši 24 dolarů o více než sto procent.“ I tak lze do budoucnosti považovat za optimální cenu ropy mezi 70 a 80 bpd, kdy je konkurenceschopná větrné a sluneční energii, pomineme-li dotační programy. Jisté je, že dnešní společnost je na ropných produktech závislá a tedy je ropa základní komoditou na globálním trhu.

Dle každoměsíčních volně dostupných zpráv organizace OPEC je zajímavou skutečností prognóza poklesu poptávky na straně OECD o 0,15 mb/d (milionu barelů za den) vůči růstu poptávky na straně Blízkého a Středního východu, potažmo Číny (růst průměrně o 1 mb/d). Dle analýzy OPEC však v roce 2010 stále silně převyšuje poptávka nabídku trhu zhruba o 28,9 mil. barelů denně. Z výše uvedeného vyplývá, že postavení Iráku na ropném trhu je velmi významné, o čemž svědčil i velký zájem o nabízené dvacetileté kontrakty na irácká pole. Mezi vítěze aukcí patřily společnosti jako např. britský Shell, ale i čínské konsorcium CNPC. Pro bližší představu - jedno z nabízených polí, o které se ucházelo více než 44 společností, mělo obsah objemu ropy srovnatelný s celými zásobami Libye.

Irák koncem roku produkoval zhruba 2,5 milionů barelů denně. Nutno však říci, že již v roce 2008 ministr ropného průmyslu Husajn Šahristání uvedl, že strategickým cílem země je produkci navýšit a stát se po Saudské Arábii a Rusku třetím největším producentem ropy na světě.

Nahlédneme-li na Irák jako zemi ropného bohatství, pak invaze do této země započatá v březnu 2003 a dosud neuzavřená vypovídá přinejmenším o rozšíření vlivu na velmi významného hráče na trhu černého zlata. „Druhou válku v zálivu“ provází konstatování: „Američané vstoupili do Iráku nikoliv kvůli zbraním hromadného ničení a diktátorskému režimu Saddama Husajna, ale jen kvůli rozšíření svého vlivu na ropném trhu“.

Pokud bychom tedy toto tvrzení vzali jako skutečný důvod invaze do Iráku, je nutné si položit otázku, zda již USA a spojenci válku neprohráli. Respektive neprohráli ekonomicky. Tedy srovnat potenciální příjmy z ropného průmyslu země vůči nákladům na válku.

Bushova administrativa žádala po Kongresu před započetím Operace Irácká svoboda 70 miliard dolarů. V roce 2007 se částka vyšplhala k 420 mld. dolarů. Za experty na vyčíslení nákladů se považují laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz a přední expertka na veřejné finance Linda Bilmesová. Již v roce 2007 odhad dosahoval 2200 miliard dolarů (bez úroků). Dnes odhadují, že jen letošní rok stál Američany třikrát více, než rok invaze. Odhad nákladů na válku v Iráku pak odhadují k roku 2017 na téměř astronomických 3700 miliard dolarů.

Srovnáme-li ceny odhad cen uvedený v prvním odstavci, potenciál produkce Iráku a náklady na válečný konflikt, pak prostým násobením a porovnáním zjistíme, že i kdyby Američané těžili ropu s nulovými náklady a tudíž příjmy tvořily čistý zisk, tak produkce celého Iráku ani zdaleka nepokryje náklady na válku. Již 22. září 2007 Washington Post informoval, že irácká válka stojí 720 mil. USD denně. Teoretický zisk za den z prodeje irácké ropy (při abstraktních nulových nákladech na těžbu, distribuci atd.) činí zhruba 190 mil. USD denně.

Troufám si říci, že za stávajících podmínek spojenci válku již dávno ekonomicky prohráli. Otázkou však zůstává, zda není pravdou, že kontrola ropných nalezišť není a nebyla hlavním důvodem války, při které umírají vojáci i civilisté.

Sociální neklid v zemi jako následek propouštění v důsledku krize?

Všeobecně vnímaná recese přináší nárůst sociálních nepokojů, pozorovatelný především v poslední době. Tvrdé vystupování zaměstnanců zaštítěných odbory, represivní opatření, propouštění a uzavírání podniků ze strany zaměstnavatelů. Neočekávané stávky a demonstrace spojené s nárůstem extremismu ve společnosti. Všeobecná vyhraněnost a nedostatek pochopení a schopnost hledání konsensu. Faktory tvořícími podloubí všeho výše zmíněného mohou být i restrukturalizační opatření, především propouštění zaměstnanců v důsledku krize.

Pondělí 15.9.2008 bylo dnem, kdy se finanční krize dostala do podvědomí většiny američanů. Tento den čtvrtá největší americká investiční banka Lehman Brothers požádala o ochranu před věřiteli. A od tohoto okamžiku bylo ekonomicky smýšlejícím lidem na celém světě jasné, že finanční krize udeří v celosvětovém měřítku. Primární odhady se velmi lišily, spekulace v hypotéčním, investičním a bankovním sektoru způsobily výkyvy tržního prostředí. Od této chvíle však bylo jisté, že finanční krize postihne též podnikatele, firmy a korporace z celého světa. A tito všichni budou často muset čelit mnoha restrikcím a reagovat i pomocí vnitropodnikových strukturálních změn. Tedy i propouštěním svých zaměstnanců.

Běžný občan a spotřebitel si nástup krize spojený s osobními omezeními uvědomil často až ve chvíli, kdy někdo z jeho okolí přišel o práci či zdroj příjmů a byl tedy vystaven nouzi.Také jsme pozorovali ve večerních zprávách a ostaních médiích osudy sklářů a zaměstnanců působících v neprosperujících tradičních oborech, kteří přišli o zaměstnání.

Již v této fázi dění se objevil spojující prvek - určitá forma vzdoru změstnanců vůči systémovým opatřením. Organizování stávek, demonstrace a další nepokoje. Nutno ale říci, že krize dopadla především na podniky s dlouhodobými problémy a které restrukturalizaci nutně potřebovaly.

Nemá smysl se ale přít o fakt, že v další vlně si spousta zaměstnavatelů uvědomila, kterak všeobecně vnímaná recese je příležitostí k vlastní restrukturalizaci a snížení počtu zaměstnanců. S drobnou pomocí kreativního účetnictví se může dostat i výdělečný podnik do červených čísel a pak je snadné se zbavit "nepohodlných" zaměstnanců. Mírně "zbabělý" krok zaměstnavatelů lze i přesto v určitém pohledu vnímat jako oprávněný. Netvrdím, že etický, ale oprávněný.

Co si však zaměstnavatelé neuvědomili, byla situace na straně spotřebitelů, tedy domácností. Se snížením příjmů, možná i dočasnou ztrátou zaměstnání se lze vyrovnat tehdy, pokud je patrné celkové snížení spotřeby ve společnosti. Toto však nenastalo. Příkladem budiž letošní Vánoce. Ačkoliv média uveřejnila zprávu ČTK o tom, že "útrata za vánoční dárky bude v ČR pod evropským průměrem", spotřeba zdaleka neklesla oproti rokům před krizí tak výrazně, jak by se očekávalo. Na tomto příkladě je vidět absence cítění dopadu krize na spotřebitele. Kdo se o Vánocích vyskytoval v některém z obchodních center, musí souhlasit.

Jak tedy ale sociální neklid vzniká? Absence pocitu dopadu krize na spotřebitele a nevnímání všeobecného snížení domácí spotřeby způsobuje nedostatek pochopení pro stranu zaměstnavatelů. A to i těch, u kterých jsou strukturální změny nutné z existenčního hlediska. Nebál bych se přirovnání: "Sytý hladovému nevěří". V důsledku "strachu z propuštění" jsou zaměstnanci nuceni k určitým preventivním opatřením. Potřeba zajistit si udržení příjmu vede k posílení odborů, ofenzivního vystupování vůči zaměstnavatelům a právě vzniku sociálního neklidu.

Přidejme slova Tomáše Bati z roku 1932, tedy bezprostředně vztažená k obdobné situaci ve světě - Velké depresi: "Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek." V této chvíli je patrné, že ofenzivní vystupování, nepokoj spojený s patrnou "mravní bídou" ve společnosti jen podporuje prohlubování dopadů finanční krize a vznik neklidu napříč celou společností. Absence snížení spotřeby v kombinaci s restrukturalizací firem a propouštěním nespokojenost dále prohlubuje. Kdo sledoval dění posledních dní okolo stávky dopravních podniků, pozoroval, že boj se netýká již jen samotného propouštění, ale jakýchkoliv represivních opatření. Tedy pozor - na bojištích "přituhuje"!

News: EU dosáhne 20% podílu obnovitelné energie v roce 2020

Dle Evropské asociace pro větrnou energii (EWEA) dosáhne Evropská unie 20% podílu obnovitelné energie již v roce 2020. Naplnění tohoto dlouhodobého cíle vyplývá z prediktivní analýzy energetického vývoje všech 27 členských států. O výsledcích jako první informoval server http://www.renewableenergyworld.com a agentura Reuters.

Dále z uvedené studie EWEA vyplývá, že 13 zemí dosáhne svých národních cílových hodnot a dalších 8 je dokonce překoná. Šest států nejspíše cílového podílu nedosáhne, avšak u žádného z nich není očekáván pokles pod 1% bod pod stanovenou hodnotu.

Lídrem mezi zeměmi je Španělsko, u kterého je očekávaná hodnota 22,7 % obnovitelných zdrojů, tedy téměř o 3 % nad cílový stav. Následuje Německo, Estonsko, Řecko, Irsko, Polsko, Slovenská republika a Švédsko, tedy země, které pravděpodobně překonají nastavené národní cíle.

Mezi šest států, kteří kvóty nedosáhnou patří Belgie, Itálie, Lucembursko a Malta.

"Předpověď udává jasný signál Evropské Komisi, kde se zaměřit na implementaci direktivy o obnovitelných zdrojích", tvrdí Justin Wilkes, politický ředitel EWEA.

Pro pobavení...

Dneska mě pobavilo video z produkce econstories.tv. Je pátek, tak si oddychněte ;)


Text je přiložen po rozbalení článku...

We’ve been going back and forth for a century
[Keynes] I want to steer markets,
[Hayek] I want them set free
There’s a boom and bust cycle and good reason to fear it
[Hayek] Blame low interest rates.
[Keynes] No… it’s the animal spirits

[Keynes Sings:]

John Maynard Keynes, wrote the book on modern macro
The man you need when the economy’s off track, [whoa]
Depression, recession now your question’s in session
Have a seat and I’ll school you in one simple lesson

BOOM, 1929 the big crash
We didn’t bounce back—economy’s in the trash
Persistent unemployment, the result of sticky wages
Waiting for recovery? Seriously? That’s outrageous!

I had a real plan any fool can understand
The advice, real simple—boost aggregate demand!
C, I, G, all together gets to Y
Make sure the total’s growing, watch the economy fly

We’ve been going back and forth for a century
[Keynes] I want to steer markets,
[Hayek] I want them set free
There’s a boom and bust cycle and good reason to fear it
[Hayek] Blame low interest rates.
[Keynes] No… it’s the animal spirits

You see it’s all about spending, hear the register cha-ching
Circular flow, the dough is everything
So if that flow is getting low, doesn’t matter the reason
We need more government spending, now it’s stimulus season

So forget about saving, get it straight out of your head
Like I said, in the long run—we’re all dead
Savings is destruction, that’s the paradox of thrift
Don’t keep money in your pocket, or that growth will never lift…

because…

Business is driven by the animal spirits
The bull and the bear, and there’s reason to fear its
Effects on capital investment, income and growth
That’s why the state should fill the gap with stimulus both…

The monetary and the fiscal, they’re equally correct
Public works, digging ditches, war has the same effect
Even a broken window helps the glass man have some wealth
The multiplier driving higher the economy’s health

And if the Central Bank’s interest rate policy tanks
A liquidity trap, that new money’s stuck in the banks!
Deficits could be the cure, you been looking for
Let the spending soar, now that you know the score

My General Theory’s made quite an impression
[a revolution] I transformed the econ profession
You know me, modesty, still I’m taking a bow
Say it loud, say it proud, we’re all Keynesians now

We’ve been goin’ back n forth for a century
[Keynes] I want to steer markets,
[Hayek] I want them set free
There’s a boom and bust cycle and good reason to fear it
[Keynes] I made my case, Freddie H
Listen up , Can you hear it?

Hayek sings:

I’ll begin in broad strokes, just like my friend Keynes
His theory conceals the mechanics of change,
That simple equation, too much aggregation
Ignores human action and motivation

And yet it continues as a justification
For bailouts and payoffs by pols with machinations
You provide them with cover to sell us a free lunch
Then all that we’re left with is debt, and a bunch

If you’re living high on that cheap credit hog
Don’t look for cure from the hair of the dog
Real savings come first if you want to invest
The market coordinates time with interest

Your focus on spending is pushing on thread
In the long run, my friend, it’s your theory that’s dead
So sorry there, buddy, if that sounds like invective
Prepared to get schooled in my Austrian perspective

We’ve been going back and forth for a century
[Keynes] I want to steer markets,
[Hayek] I want them set free
There’s a boom and bust cycle and good reason to fear it
[Hayek] Blame low interest rates.
[Keynes] No… it’s the animal spirits

The place you should study isn’t the bust
It’s the boom that should make you feel leery, that’s the thrust
Of my theory, the capital structure is key.
Malinvestments wreck the economy

The boom gets started with an expansion of credit
The Fed sets rates low, are you starting to get it?
That new money is confused for real loanable funds
But it’s just inflation that’s driving the ones

Who invest in new projects like housing construction
The boom plants the seeds for its future destruction
The savings aren’t real, consumption’s up too
And the grasping for resources reveals there’s too few

So the boom turns to bust as the interest rates rise
With the costs of production, price signals were lies
The boom was a binge that’s a matter of fact
Now its devalued capital that makes up the slack.

Whether it’s the late twenties or two thousand and five
Booming bad investments, seems like they’d thrive
You must save to invest, don’t use the printing press
Or a bust will surely follow, an economy depressed

Your so-called “stimulus” will make things even worse
It’s just more of the same, more incentives perversed
And that credit crunch ain’t a liquidity trap
Just a broke banking system, I’m done, that’s a wrap.

We’ve been goin’ back n forth for a century
[Keynes] I want to steer markets,
[Hayek] I want them set free
There’s a boom and bust cycle and good reason to fear it
[Hayek] Blame low interest rates.
[Keynes] No it’s the animal spirits


“The ideas of economists and political philosophers, both when they are right and when they are wrong, are more powerful than is commonly understood. Indeed the world is ruled by little else. Practical men, who believe themselves to be quite exempt from any intellectual influence, are usually the slaves of some defunct economist.”

John Maynard Keynes
The General Theory of Employment, Interest and Money


“The curious task of economics is to demonstrate to men how little they really know about what they imagine they can design.”

F A Hayek
The Fatal Conceit

Seriál: Competitive Intelligence v praxi a budoucnosti, část I.

"Konkurenční zpravodajství" je bezpochyby jedním z trendů, které ovlivňují práci s informacemi v podnikové sféře. Někteří využívané metody k získávání informací přehlížejí, jiní je považují za určitý druh špionáže až ilegální činnosti a ti znalí se snaží maximálně využít nabízený potenciál pro zvýšení vlastní konkurenční výhody a sebeprosazení. V tomto miniseriálu článků z prostředí CI se pokusím vyvrátit některé mýty, které okolo získávání a práce s informacemi z podnikového sektoru panují.

Competitive Intelligence, zvaná též "konkurenční zpravodajství" je dynamicky rozvíjející se interdisciplinární obor. Jeho podoba není definovaná přímo a i pohledy odborníků se leckdy neshodují. Competitive Intelligence se zabývá systematickým sběrem informací, získávaných převážně z externích informačních zdrojů, jejich vyhodnocováním a prezentací. Spory mohou vznikat různé - zda začlenit prostý data-mining do CI, nebo na druhém pólu například jak přistupovat ke špionáži skrze informační kanály. Jisté ale je, že CI má nakročeno k významnému růstu na konkurenčním trhu a na společnostech je, jak k problematice přistoupí.

Nejprve si dovolím malý úvod. Dnešní podnikový sektor se čím dál více přibližuje vyrovnaným šancím pro všechny. Toto platí pro ICT trh obzvláště (mé oblíbená fráze z filmu Antitrust říká "any kid, working in the garage anywhere in the world, with a good idea can put us out of business " - každý s dobrým nápadem má šanci ohrozit Váš byznys). Turbulentní povaha trhu spojená s velkou nasyceností se může na první pohled zdát jako nevýhodná situace, obzvláště pro případný vstup nové firmy do daného sektoru.
Jedním z velkých přínosů CI je, že tento mýtus umí vyvrátit. CI může být prostředkem, jak vytvořit konkurenční výhodu a určit strategický postup vstupu na trh přesně podle vlastních specifik daného odvětví. Je tedy patrné, že informace mohou hrát rozhodující roli. Stejně tak je možné říci, že pomocí CI lze určit, kam nevstupovat a odpovědět na otázky, které si může vedení podniku pokládat.

V rámci tohoto úvodu je nutné zcela explicitně vyvrátit ještě jeden mýtus ohledně konkurenčního zpravodajství. Tím jsou užívané zdroje.
Tyto můžeme rozlišit do tří skupin: bílé, šedé a černé.
Bílé zdroje jsou ty, které jsou veřejně publikované - například seznamy firem pracujících v odvětví a jejich provázanost na dodavatele. Zařadil bych sem i výroční zprávy uveřejňované na webových stránkách podniku.
Šedé zdroje jsou takové, které jsou veřejně přístupné, ale nikoliv publikované.
Poslední skupinu tvoří zdroje černé - tedy takové, které jsou chráněné a běžný přístup je k nim zamítnut.

Jistě je patrné, kam mířím. Nutno říci, že hranice pro CI jsou neomezené a je tedy možné využívat všech tří druhů zdrojů informací. Tedy nelze říci, že by špionáž nepatřila do konkurenčního zpravodajství. Na druhou stranu je nutné pohoršeným managerům ukázat, že se lze velmi dobře obejít bez poslední - černé škatulky. Většinu takto chráněných informací lze totiž získat i z prvních dvou škatulek zdrojů. Jen to chce vědět, kde hledat a jak zdroje interpretovat, aby pravděpodobnost správného výroku, či informace, byla co největší.

Dále se nabízí otázka "Čím se liší CI od data-miningu?" Podle mého názoru data-mining je především orientován na zisk "hrubých dat" - tedy například číselných hodnot, jednotlivých ukazatelů, přehledu konkurentů na trhu atd.
CI oproti tomu nabízí "vytvoření informace" - tedy využití získaných dat ke vzniku určité zprávy, hodnotícího výroku, případně prognózy, se kterou je možné dále pracovat. Nutno dodat, že málokdy lze informaci "vytěženou" z hrubých dat považovat za 100% a deterministicky pojatou(např. pro zvýšení prodeje o 75 % udělejte toto:...), tedy téměř vždy je nutné pracovat s určitým "stochastickým přístupem".

Každé CI šetření se tedy pohybuje na známém trojúhelníku: Čas vs. Kvalita vs. Náklady. na to je vždy nutné pamatovat jak pokud vystupujete jako zadavatel, tak i jako CI profesionál.

Myslím, že toto k úvodu stačilo, v dalším díle se budu věnovat funkci, cílům a obsahu konkurenčního zpravodajství.