„Třetí musí z kola ven“ na pražském magistrátu

Oblíbené přísloví „když se dva perou, třetí se směje“ dokázali zastupitelé na Magistrátu hl. m. Prahy dotáhnout doslova ad absurdum do podoby „když se dva smějí, třetí pláče“. Na čtvrtečním zasedání potvrdili křehkou koalici původně pravicově-konzervativní TOP 09 s ČSSD, v čele s novým primátorem Tomášem Hudečkem, který na tomto postu vystřídal Bohuslava Svobodu z ODS.

Vzpomeňme ale na hořkou pachuť vítězství TOP 09 ve volbách v roce 2010, které nedokázalo zabránit obsazení radnice na Mariánském náměstí vládou ČSSD a ODS. Bývalý guvernér České národní banky Zdeněk Tůma se tehdy zdál být dobrou alternativou v čele hlavního města a vhodnou náhradou „horolezce“ Pavla Béma, nicméně jeho mateřská TOP 09 zůstala doslova „stranou“.

O rok později se magistrát otřásal znovu. TOP 09 svrhla ČSSD a zřídila novou koalici s občanskými demokraty. Tehdy se jméno Tomáše Hudečka objevilo poprvé na výsluní pražské politiky. Přízvisko „autor převratu“ mělo tehdy téměř pozitivní nádech. TOP 09 slíbila odkrývat kauzy minulých garnitur ve vedení hlavního města. Oprávněné obavy, že odkrývání se bude týkat jen lidí spojených s ČSSD nikoliv ODS, zastínila naděje a sliby občanům, že kauzy Opencard, Blanka, dopravní podnik a další budou alespoň částečně objasněny. Televizní záběry na zastupitele sociální demokracie opouštějící budovu radnice oblétly celou zemi. Hřímající Bohuslav Svoboda s Tomášem Hudečkem v zádech se stylizovali téměř do lovců takzvaných kmotrů pražského podsvětí a stopařů podivných finančních toků z rozpočtu Prahy.

Přesuňme se do června 2013. Kruh se uzavřel. Čtvrteční akt spojenectví TOP 09 a ČSSD připomíná, že heslo „třetí musí z kola ven“ je alfou a omegou tvorby koaličních dohod v Praze. Zapomenuty zůstaly domnělé křivdy minulosti. 

Byť v médiích sledujeme denně diskuze o vládnutí, je hlavní nezapomínat, že vše závisí na hlasování zastupitelů. I přes změny koalic, střídání primátorů a garnitur, sedí v Zastupitelstvu hl. m. Prahy a hlasují ti samí lidé, kteří tam rozhodují již od voleb 2010. A ti si již nyní uvědomují, že partnerství ODS-ČSSD, TOP09-ODS a nyní TOP 09-ČSSD vystřídala již všechny možné kombinace vládnutí tří největších stran. Dle skromných odhadů by se nyní měla stát veřejným nepřítelem v následujících dnech ODS. Zda tomu tak bude, těžko odhadnout. Vzhledem k dění na vládní úrovni je možné, že kopání do „mrtvých“ se odloží v očekávání podobného kolotoče při tvorbě vládní koalice a dělení postů na ministerstvech.

Jak vylepšit komunikaci v rodině s využitím internetu

Vztah rodiče a potomka je jednou z nejsilnějších vazeb, které lidstvo má. Existují samozřejmě výjimky z pravidla, ale obecně vzato máme vrozenou potřebu své potomky chránit a kontrolovat. Posledních 20 let, které uplynuly od revoluce, dalo rodičům i dětem velké množství technologií, které umožňují být v kontaktu takřka ihned. O to více ale nejsme připraveni na situaci, kdy druhá strana neodpovídá, či na výzvu nereaguje. Social networking, internetové komunikační technologie a další inovace navíc přinášejí značná rizika. Zaměřme se nikoliv na virtuální internetovou rodinu v podobě komunikace neznámých lidí v síti, ale na reálnou rodinu v prostředí internetu.

Uvažme standardní rodinu: Pan Bajt má manželku a tři děti - nejstarší syn je studentem vysoké školy, dcera je v pubertě a nejmladšímu synovi je jen 9 let. Jaké internetové technologie rodina Bajtových využívá ke vzájemnému kontaktu? Jaká existují rizika?

Pan Bajt pracuje jako účetní v soukromé společnosti. Většinu času tráví před obrazovkou počítače. Poslední dobou sleduje nárůst zájmu o sociální sítě, ale zatím se odhodlal jen k založení účtu na Twitteru. Především proto, že síť mu nabízí aktuální přehled událostí v podobě příspěvků od mediálně známých osobností jeho oblíbených tištěných periodik. Ráno si pan Bajt kupuje papírové noviny, ale pomalu zjišťuje, že je stejně nikdy nestihne přečíst a tak se zaměřil na portál hospodářských novin http://ihned.cz. Mezi prostředky nutné k práci patří bezesporu email.

Paní Bajtová je počítačový laik, ale poté, co nejstarší syn trávil rok studia v zahraničí, naučila se využívat Skype k telefonické komunikaci přes internet. Příležitostně si čte email a zhruba jedenkrát do týdne surfuje po webu.

Vysokoškolák Bajt Prvorozený využívá a sleduje nové trendy a technologie. Má profil nejen na Facebooku, ale i na Twitteru a profesionální síti LinkedIn. Denně komunikuje skrze email, instant messagingové klienty, aktualizuje své statuty. Se spolužáky vytváří semestrální práce skrze sdílené soubory GoogleDocs, využívá univerzitní informační systém.

Pubertální dcera má profil na serveru LibimSeTi, komunikuje především skrze chatové služby a aktivní je i na ICQ. Nedávno si založila účet na síti Facebook, kde denně aktualizuje své statuty a vkládá fotky.

Nejmladší z rodu Bajtů pak tráví čas na internetu hraním online her.

Jaké jsou tedy možnosti zlepšení komunikace uvnitř rodiny? Každý z členů využívá z velké části odlišné služby. Vzhledem k technické vyspělosti nejstaršího syna, je možnost kanály sjednotit pod jeho vedením. Instant-messagingovou komunikaci může zastoupit řešení firmy Skype, čímž se vyjde vstříc matce, pro kterou je internet okrajovou záležitostí a tohoto jediného klienta umí využívat. Pádný argument, který zapůsobí na otce účetního může být snížení nákladů na mobilní telefonování v rodině. A Skype chat se může i pubertální dceři zalíbit více, než sporadicky fungující ICQ.

Dále pomůže sjednocení emailových účtů do obdobného tvaru, například v podobě jmeno.bajt@gmail.com. Tak odpadne přemýšlení nad adresou ve chvíli, kdy je potřeba někomu v rodině odeslat mail, například se zajímavou zprávou od babičky. Účet u Googlu byl vybrán především z důvodu, že jeho založením získá celá rodina přístup k mnoha dalším službám. Například k využití GoogleDocs, tedy sdílení dokumentů a jejich tvorbě přímo v prohlížeči. Systém je velice jednoduchý a intuitivní. Představa pro matku, která jen nahlédne před víkendem do spreadsheetu, kde má od zbytku rodiny tipy a přání jídel na oběd, je velice lákavá. O společném kalendáři se dílením důležitých dat a termínů ani nemluvě.

Negativní stranou internetové komunikace v rodině je bezespora výskyt rizik. Podívejme se na nejzásadnější:
Únik privátních informací. V tomto případě je nejslabším článkem jednoznačně dcera. Je dostatečně zkušená a aktivní ve sdílení informací. Neuvědomuje si ale plný rozsah a důsledky svých činů ve virtuálnu. Typicky jde o sdílení soukromých fotografií, či nevhodné statusy. Příklad může být, že otec Bajt nahlásil v práci páteční nemoc, neboť se necítil ve čtvrtek dobře. Dcera ale nevědomky uploaduje fotky z pátečního grilování, kdy již uzdravený otec popíjí pivo. Fotografie jsou uveřejněné jako "public" a tudíž k nim má každý přístup. Kolegové v práci se přes "friends of friends" k obrázkům dostanou a může vzniknout nemilá situace.

Dalším rizikem je ohrožení dětí jinými osobami. Nemusí jít jen o lidi s pedofilními sklony na dětských chatech a chatech pro mladé. Typickým příkladem je snížená odolnost a ostražitost vůči phishingu a spamu. Mladý člověk snadněji uvěří možné milionové výhře a v dobré víře odešle například i privátní údaje o kreditní kartě otce. A nemusí jít ani o záměrné klamání - viz nedávný případ, kdy si dítko chtělo placenou službou vylepšít svůj profil v online hře Travian. Rodinný rozpočet tedy je ohrožen z mnoha stran.

Snížené schopnosti filtrovat příchozí informace jsou pro laiky typické. Obdobně se může zmýlit otec Bajt, který uvěří lživé zprávě uveřejněné od známého na sociální síti Twitter. Například o propadu akcií nějaké společnosti. Pokud zprávu neověří, může dojít k fatální chybě, jelikož bude dále distribuovat mylnou informaci, čímž poškodí své renomé.

Plusů a mínusů při aktivním fungování rodiny v internetu je obrovské množství, vždy je ale nutné pamatovat na zásadní poučku - "důvěřuj, ale prověřuj"!

Potřebuje Čína novou světovou měnu?

Komentář k několika ekonomicky významným událostem týkajících se Číny.

Sledování diskuzí o „super-nadnárodní rezervní měně“ pod záštitou Mezinárodního měnového fondu (MMF) se čím dál více orientuje jihovýchodním směrem. Čína zkrátka významně ovlivňuje skrze tempo růstu ekonomiky i svojí proexportní politikou celosvětový trh. Nyní je ale nutné se podívat s odstupem na několik událostí, které ovlivnily postavení bývalého asijského tygra. Tygra, ze kterého vyrostl za posledních 30 let silný lev, pečlivě střežící své území a udávající pravidla v celé světové džungli.

I jako běžný spotřebitel si uvědomuji, jakou část své vlastní spotřeby, tedy statků, které nakupuji, tvoří věci pocházející z Číny. Nemusí se jednat zdaleka jen o oblečení a techniku. Často i výrobek zkompletovaný v jiné zemi, skrývá na komponentách označení „Made in China“. Ve chvíli nakupování skrze celosvětově populární aukční stránku Ebay.com je ještě více znát provázanost čínské ekonomiky a amerického dolaru, který díky své pozici slouží dnes jako standardní světová měna. Poodstupme o krůček dále a uvidíme události, které do budoucna významně ovlivnily světový trh.

Nemnoho lidí zaznamenalo na počátku roku 2010 vznik nejlidnatější zóny volného obchodu na světě. Dvě miliardy obyvatel se podílejí na třetím nejvyšším souhrnném hrubém domácím produktu (HDP), hned za Severoamerickou dohodou o volném obchodu (NAFTA) a Evropskou unií. Tento finanční kolos vznikl uzavřením smluv mezi Čínou a deseti členy Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN). Nejen díky tomuto kroku Čína upevnila své obchodní postavení.

Uvažme fakta – Čínské hospodářství, řízené komunistickou stranou, je jediným z deseti největších ekonomik světa, které se ubránilo poklesu HDP. Zároveň bylo první, které překonalo celosvětovou recesi. Čína neustále zvyšuje produkci a snaží se prosadit v dříve nemyslitelných odvětvích – automobilový průmysl, letectví, solární energetika i nanotechnologie. Již dávno je překonané označení čínských výrobců za pouhé plagiátory, sumy určené do autorského výzkumu stále rostou.

Kde se tedy skrývá pomyslná Achillova pata? Čínská národní banka se skrze svého guvernéra již delší dobu snaží prosadit u Mezinárodního měnového fondu (MMF) myšlenku na vytvoření „super-nadnárodní měny“. Číňané se oprávněně obávají dalšího pádu dolaru, se kterým je jejich exportní politika silně provázána. Dle Číny by dolar měl být nahrazen mixem předních světových měn, včetně jüanu. Je nezbytné si také uvědomit, že Čína je největším věřitelem Spojených států amerických. Vlastní téměř 800 miliard dolarů amerických dluhopisů. Dolar se tedy stává pomyslným Damoklovým mečem čínské ekonomiky. Emise dolarových bankovek snižuje hodnotu dluhu.

Aktivity Číny na mezinárodním poli (například z hlediska zmíněné zóny volného obchodu) tak pomáhají k silnější pozici při vyjednávání s ostatními partnery. Renminbi, označení pro jüan, které znamená „lidové peníze“, se tak v budoucnu může stát součástí měnového koše, určujícího hodnotu nové, super-nadnárodní měnové jednotky.

Dnes však nikdo nemůže s naprostou jistotou odhadnout, zda ambice „lidové měny“ nezahrnují její přímé celosvětové užití. Pokud vláda umožní celosvětově investovat do akcií, dluhopisů a ostatních finančních derivátů přímo v renminbi, může se stát, že ostatní hospodářské velmoci přejdou na stabilní čínskou měnu. A s tímto plánem může Čína již dnes kalkulovat.

Aktuální úvaha: Jaderné odzbrojení z pohledu ruské strany

Tento týden, ve čtvrtek 8. dubna, se ve Španělském sále Pražského hradu setkají představitelé Spojených států a Ruska, tedy prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Dmitrij Medvěděv. Téma jejich schůzky je velmi významné – podepsání smlouvy o snížení počtu jaderných zbraní ve světě. Jaká je motivace k tomuto dlouho odkládanému kroku prezidenta Obamy je otázka, která byla zodpovězena již během volební kampaně prezidentských voleb v USA. Zaměřme tedy pohled na Dmitrije Medvěděva.

Ruský prezident vyhrál volby drtivým vítězstvím v prvním kole na jaře roku 2008. Významný podíl na tomto měla jistě podpora od bývalého prezidenta Putina. Medvěděv byl navíc jeho nejbližším spolupracovníkem – vedoucím kanceláře prezidenta. Média jeho kandidaturu označila jako pouhou kličku k umožnění budoucího návratu Vladimíra Putina do úřadu a udržení jeho osoby u moci (v Rusku, podobně jako u nás, je možné být prezidentem jen dvě po sobě jdoucí čtyřletá období). Abychom odhalili možnou motivaci ruské strany k podepsání smlouvy o jaderném odzbrojení, je nutné se podívat zpět do situace před červnem roku 2000, tedy před nástupem Putina do úřadu prezidenta Ruské federace.

Nejprve uvažme vztahy s oligarchy, kteří v Rusku byli napojeni na odcházejícího prezidenta Borise Jelzina. Putinovo postavení bylo z velké části neutrální a oligarchové se pro něj stali spíše „dědictvím“ Jelzinovy éry. Základy jejich vztahů byly zformovány na schůzce v červnu 2000, kdy Putin přislíbil, že nebude usilovat o revizi privatizačního procesu za podmínky, že oligarchové budou politicky pasivní. Nedodržování úmluvy vedlo například k procesům vůči například Borisi Berezovskému, který přišel o 49% podíl v televizi ORT, či nejznámější spor v průmyslové sféře s Michailem Chodorkovském. Tento odpůrce Putinova režimu přišel o svoji ropnou společnost Jukos na základě obvinění z daňových úniků.

Z uvedené situace vyplývá, že díky Putinově režimu politická moc oligarchů velmi významně ubyla, především z důvodu obavy z represí. Tento stav trvá i nyní, za úřadu Medvěděva. Především díky tomu, může být v budoucnu umožněno vykonání určitých politických rozhodnutí, které zmíním dále.

Druhý pohled věnujme nárůstu popularity Vladimíra Putina v roce 2000. Z mého pohledu byla hlavním faktorem čečenská válka. Za vlády Jelzina ji společnost vnímala velmi negativně. Obnovení bojů v roce 1999, tedy v době, kdy byl Putin předsedou vlády, výrazně přispělo k pozici rozhodného vůdce. Rozdíl v tomto vnímání pramení především z charakteru prostředků, jež čečenští povstalci využívali. První čečenská válka se až na výjimky, jakými byl například útok na nemocnici Buďonovsku v roce 1995, odehrávala na území Čečenska a zprávy o ní se dostávaly k ruskému obyvatelstvu jen prostřednictvím medií. Vzhledem ke zdlouhavým bojům výrazně zatěžovala ruské hospodářství.

Druhá čečenská válka však měla zcela jiný charakter, což ovlivnilo veřejné mínění. Na celém území Ruska proběhla série bombových atentátů, které byly Putinem připsány čečenským teroristům, ačkoliv oficiálně se k těmto útokům nikdo nepřihlásil. Na základě těchto obvinění byla do Čečenska vyslána ruská armáda a Putinovo postavení bylo před volbami upevněno.

Nyní se vraťme k prezidentu Medvěděvovi. Přijmeme-li možnost, že v roce 2012 ustoupí do pozadí a umožní návrat Vladimíra Putina do úřadu, je možné, že i čtvrteční dohoda může spadat do „volební kampaně“. Jak je to možné? Putin i Medvěděv si jsou vědomi, že válečný konflikt je silným prostředkem pro manipulaci s veřejností a mediálním obrazem svých osob. Ovšem jde o dvousečnou zbraň, což oba poznali během konfliktu v Gruzii v srpnu roku 2008. Proto je již nyní třeba získat možnou podporu pro budoucí válku, jak u ruské veřejnosti, tak především u potenciálních spojenců a zahraničních mocností. Smlouva o jaderném odzbrojení je přesně takovým pozitivním krokem, který poslouží k vylepšení mediálního obrazu obou představitelů současného Ruska. Je tedy možné, že oba státníci již nyní uvažují o budoucí válce v roce 2012, před volbami?

Předpokládám, že jste sledovali události okolo nedávných bombových útoků v moskevském metru a vyjádření o narůstající agresivitě separatistů. Opět se zdá, že Rusko bude potřebovat silného vůdce, takového jakým je pro veřejnost Vladimír Putin. Samozřejmě netvrdím, že na útocích v metru může mít Kreml podíl, ale jisté je, že stávající situace prezidentské volby nejspíše ovlivní. Obzvláště, pokud bude Rusko v dalším otevřeném konfliktu. Smlouva o jaderném odzbrojení pak poslouží především k zahraniční podpoře Ruska, která je jak pro Medvěděva, tak i Putina kardinálním faktorem úspěchu.

Rozhovor s Jiřím Kocourkem: ICT oblasti patří budoucnost

Na české scéně nejen internetového zpravodajství a publicistiky dlouhodobě působí Jiří Kocourek, dnes již bývalý šéfredaktor serveru ITBIZ.cz, který publikoval v médiích jako Lupa.cz, E15, či například magazínu Strategie. Ve svých pětadvaceti letech patří k mladé generaci slibných publicistů, o to více překvapil "přestupem" do public relations a pod křídla nejvýznamnějšího operátora na českém elektronickém trhu práce a jednu z předních evropských e-recruitmentových společností, provozovatele služby jobs.cz, či největšího portálu prace.cz, společnosti LMC s.r.o.

Jirko, Vaše působení v českých médiích je spjato se specifickou oblastí. Proč právě ICT a s informačními technologiemi spojený byznys?
Jedná se o velice dynamický segment, kde probíhá stále něco nového, dochází k inovacím, ke změnám podmínek na trhu. ICT oblasti patří budoucnost. Moderní technologie se budou využívat stále více ve všech oborech. Roste význam IT oddělení ve všech firmách a institucích. Organizace, které si potřebu kvalitního IT neuvědomí a například z důvodu hospodářské krize v IT rozpočtech neuváženě škrtají, mohou na své nepromyšlené jednání později doplatit.

Rozvoj dynamického obsahu, webu 2.0 a dalších technologií v posledních letech výrazně ovlivnil IT média. S čím bylo nejtěžší se vyrovnat?
Pro mně osobně nebylo ani příliš složité se s něčím vyrovnávat. Patřím do mladé generace uživatelů, kteří vítají inovace, nové vývojové etapy, podobu jednotlivých služeb atd. Tedy prvkům, které sebou přinesl Web 2.0, potažmo přinese Web 3.0, jsem poměrně otevřený. Důležité je podle mého názoru zkoušet nové aplikace, být otevřený proinovativním prvkům a odnést si vždy to nejlepší pro svůj byznys. Vnímat aktuální vývoj trhu a přizpůsobovat mu svojí činnost.
Konkrétně k IT médiím mohu jen krátce konstatovat, že mnohým tradičním a většinou tištěným titulům tento dynamický vývoj on-line světa uškodil tím, že nestačí reagovat na rychlost zpracování a okamžitost komunikace internetových médií se čtenáři. Málokterý čtenář si chce přečíst týden starou aktualitu z IT, byť kvalitně zpracovanou. Trend je jednoznačný - poskytovat co nejrychlejší a nejkvalitnější informace.

Společnost LMC působí převážně na elektronickém trhu práce. V souvislosti s ekonomickou krizí je toto více než turbulentní odvětví. Nezaměstnanost vzrostla, dá se tedy říci, že máte "více klientů"? Jaký servis poskytuje LMC pro ty, kteří práci hledají? A na jaké trendy se zaměřuje na straně potenciálních zaměstnavatelů?
Zde je nutné vysvětlit, že společnost LMC prostřednictvím svých portálů Jobs.cz a Prace.cz zejména vytváří prostor, kde se střetává nabídka s poptávkou na trhu práce. Poskytujeme platformu, kde se setkávají zaměstnavatelé s potenciálními uchazeči o práci. Celkově lze říci, že se vlivem ekonomické krize zvýšila responze uživatelů našich portálů na inzerované pracovní nabídky. Zaměstnavatelům LMC nabízí především možnost komplexní správy náboru prostřednictvím softwaru LMC G2. Jedná se o řešení správy náboru. Posledním a aktuálním vylepšením je zavedení on-line psychometrických dotazníků, které firmám pomohou výrazným způsobem zkvalitnit předvýběr kandidátů.

Nezavání pak takový předvýběr diskriminací kandidátů na pracovní místo?
Jde o preselekci, ale takovou provádí každý personalista. Nemůže pozvat na konkurz 100 lidí, kteří projevili o místo zájem. Naopak pomocí dotazníku má v ruce další nástroj, jak se objektivně rozhodnout, narozdíl od běžného posouzení různých došlých životopisů a motivačních dopisů. Toto je nutné vysvětlit, nejde tedy v žádném případě o diskriminaci. Naopak.

Oddělení Public Relations v mezinárodní firmě přináší velkou míru odpovědnosti. Kam byste v korporátní firemní struktuře začlenil sám sebe?
Public Relations jsou důležitým faktorem ovlivňujícím, jak je firma vnímána a jakou má pověst. Schopnost efektivně komunikovat se stává měřítkem úspěchu na trhu. Dobrá komunikace mezi organizací a jejími cílovými skupinami se stala klíčovým faktorem pro každodenní potřeby i budoucí rozvoj všech oborů podnikatelské činnosti. My v oddělení PR jsme jakousi pomyslnou spojkou, která zprostředkovává komunikaci firmy s okolním světem.

Zkuste pomocí pěti slov charakterizovat svoji práci.
Komunikace, korektnost, vstřícnost, otevřený přístup.

Vyhledal jsem si na serveru ITBIZ.cz Vaše články a první v archivu nese titulek "Jobs.cz: hledání vhodných zaměstnanců se prodraží". Nyní působíte ve společnosti, která Jobs.cz vlastní. Věříte v osud, či vyšší moc?
Opravdu? Jedná se víceménně o náhodu, přesto díky za zajímavý postřeh. Jinak osobně věřím především ve své schopnosti a vůli něco dokázat.

Jak se Vám daří plnit své dlouhodobé cíle?
Nestavím si svojí kariéru nebo osobní život na dlouhodobých cílech. Snažím se pojmenovat své aktuální potřeby a cíle a pak si jít tvrdě za úspěchem. Na bilancování je ještě opravdu brzo.

Dokončujete magisterský titul na vysoké škole, tedy již během šéfredaktorského působení jste byl zároveň studentem. Umím si představit náročnost obojího. Jak Váš životní rytmus ovlivnil přestup do LMC?
Opravdu je náročné skloubit profesní dráhu s náročným studiem na vysoké škole. Nicméně je to pro mě výzva být maximálně úspěšný ve všech oblastech, kterým se věnuji. Přestup do LMC byl pro mě v tuto chvíli správným krokem. Jedná se o předního tuzemského zaměstnavatele a špičku v segmentu on-line byznysu v Česku a střední Evropě. Společnost vnímá své zaměstnance jako svojí největší hodnotu a to se odráží i ve vytváření pracovních podmínek, firemní kultury. Mně konkrétně v LMC vycházejí maximálně vstříc z hlediska studia, mám vytvořeny skvělé podmínky - flexibilní pracovní doba, možnost práce na home office atd.

Zbývá Vám čas na koníčky, případně přítelkyni?
Volného času pro sebe mám opravdu minimálně. Snažím se ho dělit především mezi svojí rodinu a nejbližší přátele. Věnuji se také sportovním aktivitám, zejména horské cyklistice, fotbalu nebo fitness.

Co považujete za budoucnost v práci s médii, public relations a celým odvětvím? Objevují se nové trendy?
Z hlediska médiií je fakt, kdy se televize a tisk potýkají s odlivem čtenářů a diváků ve prospěch Internetu, neodmyslitelný. Mohl bych zde dlouze opakovat "termíny budoucnosti", jako jsou on-line zpravodajství, digitalizace, sociální sítě atd., raději bych ale apeloval na jednotlivé vydavatele, ať se raději zamyslí sami nad sebou a snaží se maximálně porozumět potřebám svých čtenářů, své cílové skupiny, uživatelům atd. A podle toho pak mohou rozhodovat o tom, v jaké struktuře a podobě budou produkovat zpravodajství. Pokud se budou všichni bezhlavě řídit trendy ve smyslu "všichni jsou na internetu a na sociálních sítích, musíme tam být taky", nemusí to přinést kýžený efekt.
Z pohledu PR bych doporučil zejména otevřenost k dialogu, poskytování korektních a pravdivých informací.

Děkuji za rozhovor.

Článek: Je možné v Iráku ještě zvítězit?

Analýza se zabývá pohledem vlivu Iráku na globální trh ropy a srovnáním potenciálu země vůči nákladům na vedení války.

17. března se koná zasedání OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) a téma je jen jedno: Irák a ropná budoucnost. Po letech války je Irák připraven ovlivnit celosvětový ropný trh.

Naše vnímání stávající ceny ropy, která se dnes pohybuje okolo 79 amerických dolarů za barel (bpd), je silně ovlivněno extrémními výkyvy v minulých letech. Díky tomuto srovnání se může aktuální cena jevit jako "levná". Dle analýzy Erste Bank však „dnešní cena převyšuje dlouhodobý průměr ve výši 30,9 dolarů a medián ve výši 24 dolarů o více než sto procent.“ I tak lze do budoucnosti považovat za optimální cenu ropy mezi 70 a 80 bpd, kdy je konkurenceschopná větrné a sluneční energii, pomineme-li dotační programy. Jisté je, že dnešní společnost je na ropných produktech závislá a tedy je ropa základní komoditou na globálním trhu.

Dle každoměsíčních volně dostupných zpráv organizace OPEC je zajímavou skutečností prognóza poklesu poptávky na straně OECD o 0,15 mb/d (milionu barelů za den) vůči růstu poptávky na straně Blízkého a Středního východu, potažmo Číny (růst průměrně o 1 mb/d). Dle analýzy OPEC však v roce 2010 stále silně převyšuje poptávka nabídku trhu zhruba o 28,9 mil. barelů denně. Z výše uvedeného vyplývá, že postavení Iráku na ropném trhu je velmi významné, o čemž svědčil i velký zájem o nabízené dvacetileté kontrakty na irácká pole. Mezi vítěze aukcí patřily společnosti jako např. britský Shell, ale i čínské konsorcium CNPC. Pro bližší představu - jedno z nabízených polí, o které se ucházelo více než 44 společností, mělo obsah objemu ropy srovnatelný s celými zásobami Libye.

Irák koncem roku produkoval zhruba 2,5 milionů barelů denně. Nutno však říci, že již v roce 2008 ministr ropného průmyslu Husajn Šahristání uvedl, že strategickým cílem země je produkci navýšit a stát se po Saudské Arábii a Rusku třetím největším producentem ropy na světě.

Nahlédneme-li na Irák jako zemi ropného bohatství, pak invaze do této země započatá v březnu 2003 a dosud neuzavřená vypovídá přinejmenším o rozšíření vlivu na velmi významného hráče na trhu černého zlata. „Druhou válku v zálivu“ provází konstatování: „Američané vstoupili do Iráku nikoliv kvůli zbraním hromadného ničení a diktátorskému režimu Saddama Husajna, ale jen kvůli rozšíření svého vlivu na ropném trhu“.

Pokud bychom tedy toto tvrzení vzali jako skutečný důvod invaze do Iráku, je nutné si položit otázku, zda již USA a spojenci válku neprohráli. Respektive neprohráli ekonomicky. Tedy srovnat potenciální příjmy z ropného průmyslu země vůči nákladům na válku.

Bushova administrativa žádala po Kongresu před započetím Operace Irácká svoboda 70 miliard dolarů. V roce 2007 se částka vyšplhala k 420 mld. dolarů. Za experty na vyčíslení nákladů se považují laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz a přední expertka na veřejné finance Linda Bilmesová. Již v roce 2007 odhad dosahoval 2200 miliard dolarů (bez úroků). Dnes odhadují, že jen letošní rok stál Američany třikrát více, než rok invaze. Odhad nákladů na válku v Iráku pak odhadují k roku 2017 na téměř astronomických 3700 miliard dolarů.

Srovnáme-li ceny odhad cen uvedený v prvním odstavci, potenciál produkce Iráku a náklady na válečný konflikt, pak prostým násobením a porovnáním zjistíme, že i kdyby Američané těžili ropu s nulovými náklady a tudíž příjmy tvořily čistý zisk, tak produkce celého Iráku ani zdaleka nepokryje náklady na válku. Již 22. září 2007 Washington Post informoval, že irácká válka stojí 720 mil. USD denně. Teoretický zisk za den z prodeje irácké ropy (při abstraktních nulových nákladech na těžbu, distribuci atd.) činí zhruba 190 mil. USD denně.

Troufám si říci, že za stávajících podmínek spojenci válku již dávno ekonomicky prohráli. Otázkou však zůstává, zda není pravdou, že kontrola ropných nalezišť není a nebyla hlavním důvodem války, při které umírají vojáci i civilisté.

Sociální neklid v zemi jako následek propouštění v důsledku krize?

Všeobecně vnímaná recese přináší nárůst sociálních nepokojů, pozorovatelný především v poslední době. Tvrdé vystupování zaměstnanců zaštítěných odbory, represivní opatření, propouštění a uzavírání podniků ze strany zaměstnavatelů. Neočekávané stávky a demonstrace spojené s nárůstem extremismu ve společnosti. Všeobecná vyhraněnost a nedostatek pochopení a schopnost hledání konsensu. Faktory tvořícími podloubí všeho výše zmíněného mohou být i restrukturalizační opatření, především propouštění zaměstnanců v důsledku krize.

Pondělí 15.9.2008 bylo dnem, kdy se finanční krize dostala do podvědomí většiny američanů. Tento den čtvrtá největší americká investiční banka Lehman Brothers požádala o ochranu před věřiteli. A od tohoto okamžiku bylo ekonomicky smýšlejícím lidem na celém světě jasné, že finanční krize udeří v celosvětovém měřítku. Primární odhady se velmi lišily, spekulace v hypotéčním, investičním a bankovním sektoru způsobily výkyvy tržního prostředí. Od této chvíle však bylo jisté, že finanční krize postihne též podnikatele, firmy a korporace z celého světa. A tito všichni budou často muset čelit mnoha restrikcím a reagovat i pomocí vnitropodnikových strukturálních změn. Tedy i propouštěním svých zaměstnanců.

Běžný občan a spotřebitel si nástup krize spojený s osobními omezeními uvědomil často až ve chvíli, kdy někdo z jeho okolí přišel o práci či zdroj příjmů a byl tedy vystaven nouzi.Také jsme pozorovali ve večerních zprávách a ostaních médiích osudy sklářů a zaměstnanců působících v neprosperujících tradičních oborech, kteří přišli o zaměstnání.

Již v této fázi dění se objevil spojující prvek - určitá forma vzdoru změstnanců vůči systémovým opatřením. Organizování stávek, demonstrace a další nepokoje. Nutno ale říci, že krize dopadla především na podniky s dlouhodobými problémy a které restrukturalizaci nutně potřebovaly.

Nemá smysl se ale přít o fakt, že v další vlně si spousta zaměstnavatelů uvědomila, kterak všeobecně vnímaná recese je příležitostí k vlastní restrukturalizaci a snížení počtu zaměstnanců. S drobnou pomocí kreativního účetnictví se může dostat i výdělečný podnik do červených čísel a pak je snadné se zbavit "nepohodlných" zaměstnanců. Mírně "zbabělý" krok zaměstnavatelů lze i přesto v určitém pohledu vnímat jako oprávněný. Netvrdím, že etický, ale oprávněný.

Co si však zaměstnavatelé neuvědomili, byla situace na straně spotřebitelů, tedy domácností. Se snížením příjmů, možná i dočasnou ztrátou zaměstnání se lze vyrovnat tehdy, pokud je patrné celkové snížení spotřeby ve společnosti. Toto však nenastalo. Příkladem budiž letošní Vánoce. Ačkoliv média uveřejnila zprávu ČTK o tom, že "útrata za vánoční dárky bude v ČR pod evropským průměrem", spotřeba zdaleka neklesla oproti rokům před krizí tak výrazně, jak by se očekávalo. Na tomto příkladě je vidět absence cítění dopadu krize na spotřebitele. Kdo se o Vánocích vyskytoval v některém z obchodních center, musí souhlasit.

Jak tedy ale sociální neklid vzniká? Absence pocitu dopadu krize na spotřebitele a nevnímání všeobecného snížení domácí spotřeby způsobuje nedostatek pochopení pro stranu zaměstnavatelů. A to i těch, u kterých jsou strukturální změny nutné z existenčního hlediska. Nebál bych se přirovnání: "Sytý hladovému nevěří". V důsledku "strachu z propuštění" jsou zaměstnanci nuceni k určitým preventivním opatřením. Potřeba zajistit si udržení příjmu vede k posílení odborů, ofenzivního vystupování vůči zaměstnavatelům a právě vzniku sociálního neklidu.

Přidejme slova Tomáše Bati z roku 1932, tedy bezprostředně vztažená k obdobné situaci ve světě - Velké depresi: "Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek." V této chvíli je patrné, že ofenzivní vystupování, nepokoj spojený s patrnou "mravní bídou" ve společnosti jen podporuje prohlubování dopadů finanční krize a vznik neklidu napříč celou společností. Absence snížení spotřeby v kombinaci s restrukturalizací firem a propouštěním nespokojenost dále prohlubuje. Kdo sledoval dění posledních dní okolo stávky dopravních podniků, pozoroval, že boj se netýká již jen samotného propouštění, ale jakýchkoliv represivních opatření. Tedy pozor - na bojištích "přituhuje"!

News: EU dosáhne 20% podílu obnovitelné energie v roce 2020

Dle Evropské asociace pro větrnou energii (EWEA) dosáhne Evropská unie 20% podílu obnovitelné energie již v roce 2020. Naplnění tohoto dlouhodobého cíle vyplývá z prediktivní analýzy energetického vývoje všech 27 členských států. O výsledcích jako první informoval server http://www.renewableenergyworld.com a agentura Reuters.

Dále z uvedené studie EWEA vyplývá, že 13 zemí dosáhne svých národních cílových hodnot a dalších 8 je dokonce překoná. Šest států nejspíše cílového podílu nedosáhne, avšak u žádného z nich není očekáván pokles pod 1% bod pod stanovenou hodnotu.

Lídrem mezi zeměmi je Španělsko, u kterého je očekávaná hodnota 22,7 % obnovitelných zdrojů, tedy téměř o 3 % nad cílový stav. Následuje Německo, Estonsko, Řecko, Irsko, Polsko, Slovenská republika a Švédsko, tedy země, které pravděpodobně překonají nastavené národní cíle.

Mezi šest států, kteří kvóty nedosáhnou patří Belgie, Itálie, Lucembursko a Malta.

"Předpověď udává jasný signál Evropské Komisi, kde se zaměřit na implementaci direktivy o obnovitelných zdrojích", tvrdí Justin Wilkes, politický ředitel EWEA.

Pro pobavení...

Dneska mě pobavilo video z produkce econstories.tv. Je pátek, tak si oddychněte ;)


Text je přiložen po rozbalení článku...

We’ve been going back and forth for a century
[Keynes] I want to steer markets,
[Hayek] I want them set free
There’s a boom and bust cycle and good reason to fear it
[Hayek] Blame low interest rates.
[Keynes] No… it’s the animal spirits

[Keynes Sings:]

John Maynard Keynes, wrote the book on modern macro
The man you need when the economy’s off track, [whoa]
Depression, recession now your question’s in session
Have a seat and I’ll school you in one simple lesson

BOOM, 1929 the big crash
We didn’t bounce back—economy’s in the trash
Persistent unemployment, the result of sticky wages
Waiting for recovery? Seriously? That’s outrageous!

I had a real plan any fool can understand
The advice, real simple—boost aggregate demand!
C, I, G, all together gets to Y
Make sure the total’s growing, watch the economy fly

We’ve been going back and forth for a century
[Keynes] I want to steer markets,
[Hayek] I want them set free
There’s a boom and bust cycle and good reason to fear it
[Hayek] Blame low interest rates.
[Keynes] No… it’s the animal spirits

You see it’s all about spending, hear the register cha-ching
Circular flow, the dough is everything
So if that flow is getting low, doesn’t matter the reason
We need more government spending, now it’s stimulus season

So forget about saving, get it straight out of your head
Like I said, in the long run—we’re all dead
Savings is destruction, that’s the paradox of thrift
Don’t keep money in your pocket, or that growth will never lift…

because…

Business is driven by the animal spirits
The bull and the bear, and there’s reason to fear its
Effects on capital investment, income and growth
That’s why the state should fill the gap with stimulus both…

The monetary and the fiscal, they’re equally correct
Public works, digging ditches, war has the same effect
Even a broken window helps the glass man have some wealth
The multiplier driving higher the economy’s health

And if the Central Bank’s interest rate policy tanks
A liquidity trap, that new money’s stuck in the banks!
Deficits could be the cure, you been looking for
Let the spending soar, now that you know the score

My General Theory’s made quite an impression
[a revolution] I transformed the econ profession
You know me, modesty, still I’m taking a bow
Say it loud, say it proud, we’re all Keynesians now

We’ve been goin’ back n forth for a century
[Keynes] I want to steer markets,
[Hayek] I want them set free
There’s a boom and bust cycle and good reason to fear it
[Keynes] I made my case, Freddie H
Listen up , Can you hear it?

Hayek sings:

I’ll begin in broad strokes, just like my friend Keynes
His theory conceals the mechanics of change,
That simple equation, too much aggregation
Ignores human action and motivation

And yet it continues as a justification
For bailouts and payoffs by pols with machinations
You provide them with cover to sell us a free lunch
Then all that we’re left with is debt, and a bunch

If you’re living high on that cheap credit hog
Don’t look for cure from the hair of the dog
Real savings come first if you want to invest
The market coordinates time with interest

Your focus on spending is pushing on thread
In the long run, my friend, it’s your theory that’s dead
So sorry there, buddy, if that sounds like invective
Prepared to get schooled in my Austrian perspective

We’ve been going back and forth for a century
[Keynes] I want to steer markets,
[Hayek] I want them set free
There’s a boom and bust cycle and good reason to fear it
[Hayek] Blame low interest rates.
[Keynes] No… it’s the animal spirits

The place you should study isn’t the bust
It’s the boom that should make you feel leery, that’s the thrust
Of my theory, the capital structure is key.
Malinvestments wreck the economy

The boom gets started with an expansion of credit
The Fed sets rates low, are you starting to get it?
That new money is confused for real loanable funds
But it’s just inflation that’s driving the ones

Who invest in new projects like housing construction
The boom plants the seeds for its future destruction
The savings aren’t real, consumption’s up too
And the grasping for resources reveals there’s too few

So the boom turns to bust as the interest rates rise
With the costs of production, price signals were lies
The boom was a binge that’s a matter of fact
Now its devalued capital that makes up the slack.

Whether it’s the late twenties or two thousand and five
Booming bad investments, seems like they’d thrive
You must save to invest, don’t use the printing press
Or a bust will surely follow, an economy depressed

Your so-called “stimulus” will make things even worse
It’s just more of the same, more incentives perversed
And that credit crunch ain’t a liquidity trap
Just a broke banking system, I’m done, that’s a wrap.

We’ve been goin’ back n forth for a century
[Keynes] I want to steer markets,
[Hayek] I want them set free
There’s a boom and bust cycle and good reason to fear it
[Hayek] Blame low interest rates.
[Keynes] No it’s the animal spirits


“The ideas of economists and political philosophers, both when they are right and when they are wrong, are more powerful than is commonly understood. Indeed the world is ruled by little else. Practical men, who believe themselves to be quite exempt from any intellectual influence, are usually the slaves of some defunct economist.”

John Maynard Keynes
The General Theory of Employment, Interest and Money


“The curious task of economics is to demonstrate to men how little they really know about what they imagine they can design.”

F A Hayek
The Fatal Conceit

Seriál: Competitive Intelligence v praxi a budoucnosti, část I.

"Konkurenční zpravodajství" je bezpochyby jedním z trendů, které ovlivňují práci s informacemi v podnikové sféře. Někteří využívané metody k získávání informací přehlížejí, jiní je považují za určitý druh špionáže až ilegální činnosti a ti znalí se snaží maximálně využít nabízený potenciál pro zvýšení vlastní konkurenční výhody a sebeprosazení. V tomto miniseriálu článků z prostředí CI se pokusím vyvrátit některé mýty, které okolo získávání a práce s informacemi z podnikového sektoru panují.

Competitive Intelligence, zvaná též "konkurenční zpravodajství" je dynamicky rozvíjející se interdisciplinární obor. Jeho podoba není definovaná přímo a i pohledy odborníků se leckdy neshodují. Competitive Intelligence se zabývá systematickým sběrem informací, získávaných převážně z externích informačních zdrojů, jejich vyhodnocováním a prezentací. Spory mohou vznikat různé - zda začlenit prostý data-mining do CI, nebo na druhém pólu například jak přistupovat ke špionáži skrze informační kanály. Jisté ale je, že CI má nakročeno k významnému růstu na konkurenčním trhu a na společnostech je, jak k problematice přistoupí.

Nejprve si dovolím malý úvod. Dnešní podnikový sektor se čím dál více přibližuje vyrovnaným šancím pro všechny. Toto platí pro ICT trh obzvláště (mé oblíbená fráze z filmu Antitrust říká "any kid, working in the garage anywhere in the world, with a good idea can put us out of business " - každý s dobrým nápadem má šanci ohrozit Váš byznys). Turbulentní povaha trhu spojená s velkou nasyceností se může na první pohled zdát jako nevýhodná situace, obzvláště pro případný vstup nové firmy do daného sektoru.
Jedním z velkých přínosů CI je, že tento mýtus umí vyvrátit. CI může být prostředkem, jak vytvořit konkurenční výhodu a určit strategický postup vstupu na trh přesně podle vlastních specifik daného odvětví. Je tedy patrné, že informace mohou hrát rozhodující roli. Stejně tak je možné říci, že pomocí CI lze určit, kam nevstupovat a odpovědět na otázky, které si může vedení podniku pokládat.

V rámci tohoto úvodu je nutné zcela explicitně vyvrátit ještě jeden mýtus ohledně konkurenčního zpravodajství. Tím jsou užívané zdroje.
Tyto můžeme rozlišit do tří skupin: bílé, šedé a černé.
Bílé zdroje jsou ty, které jsou veřejně publikované - například seznamy firem pracujících v odvětví a jejich provázanost na dodavatele. Zařadil bych sem i výroční zprávy uveřejňované na webových stránkách podniku.
Šedé zdroje jsou takové, které jsou veřejně přístupné, ale nikoliv publikované.
Poslední skupinu tvoří zdroje černé - tedy takové, které jsou chráněné a běžný přístup je k nim zamítnut.

Jistě je patrné, kam mířím. Nutno říci, že hranice pro CI jsou neomezené a je tedy možné využívat všech tří druhů zdrojů informací. Tedy nelze říci, že by špionáž nepatřila do konkurenčního zpravodajství. Na druhou stranu je nutné pohoršeným managerům ukázat, že se lze velmi dobře obejít bez poslední - černé škatulky. Většinu takto chráněných informací lze totiž získat i z prvních dvou škatulek zdrojů. Jen to chce vědět, kde hledat a jak zdroje interpretovat, aby pravděpodobnost správného výroku, či informace, byla co největší.

Dále se nabízí otázka "Čím se liší CI od data-miningu?" Podle mého názoru data-mining je především orientován na zisk "hrubých dat" - tedy například číselných hodnot, jednotlivých ukazatelů, přehledu konkurentů na trhu atd.
CI oproti tomu nabízí "vytvoření informace" - tedy využití získaných dat ke vzniku určité zprávy, hodnotícího výroku, případně prognózy, se kterou je možné dále pracovat. Nutno dodat, že málokdy lze informaci "vytěženou" z hrubých dat považovat za 100% a deterministicky pojatou(např. pro zvýšení prodeje o 75 % udělejte toto:...), tedy téměř vždy je nutné pracovat s určitým "stochastickým přístupem".

Každé CI šetření se tedy pohybuje na známém trojúhelníku: Čas vs. Kvalita vs. Náklady. na to je vždy nutné pamatovat jak pokud vystupujete jako zadavatel, tak i jako CI profesionál.

Myslím, že toto k úvodu stačilo, v dalším díle se budu věnovat funkci, cílům a obsahu konkurenčního zpravodajství.

Článek: Nasazení "sociálních technologií" ve vnitropodnikovém prostředí

Zkouškové mi dnešním dnem skončilo (resp. doufám, neboť cca za 2 hodiny jdu ještě obhájit esej k panu Koubskému) a tak nastal čas pokračovat v psaní pro Deepmined. Do budoucna mám několik nápadů na články jak z prostředí ICT(informační a komunikační technologie), tak bych se rád věnoval i ekonomii a článkům s ní spojených, které jsem v poslední době zanedbával. Od 15.2. mám zapsanou vedlejší specializaci "Ekonomická žurnalistika", tak doufám, že i ze strany studia bude tento trend podporován:)

V každém případě se dnes ještě chci vrátit k článku Využití volně dostupných ICT prostředků v podnikové praxi(http://deepmined.blogspot.com/2009/11/vyuziti-volne-dostupnych-inovacnich-ict.html) a lehce jej doplnit o kapitolu týkající se nasazení samotných řešení a problémů s tím spjatých, se kterými se lze běžně setkat.

Ve zmíněném článku se kapitoly Personalistika a Marketing zaměřovaly směrem od podniku k zákazníkovi, zatímco kapitola Komunikace a data nastiňovala směr vnitropodnikový. Jak tedy nasazení aplikačního software pracujícího na bázi web 2.0, či dynamicky upravovaného obsahu a sdílení dat může vypadat v praxi? A jaké úskalí toto přináší? A v neposlední řadě jak by vypadal podobný projekt? O tom bude tato kapitola.

Jednoduchost nasazení výše uvedených technologií připomíná dvousečnou zbraň. Výhodou technologie je, obzvlášť pokud ji využívají zaměstnanci již doma pro soukromé účely, její všeobecná známost a jednoduchý způsob užití. Jako negativní příklad může posloužit stále se opakující precedens, který bohužel udělal v podnikových vodách velký rozruch a de facto stojí za skeptickým postojem firem vůči instant messagingu a sociálním technologiím. Tím je neopatrné nasazení technologií určených pro soukromé účely do podnikové kultury. Postup takového projektu bývá vždy téměř stejný – „spustíme a uvidíme“. Takový projekt dále obnáší samozřejmě vydání pseudo-směrnice nejčastěji o tom, že každý zaměstnanec musí mít založený účet dané služby (dříve masové rozšíření instant messagingových protokolů, poté např. Skype a dnes je k vidění i Twitter a Facebook). Poté navazuje často „pokus o informační strategii“ – tedy snaha používání služby omezit, šitá horkou jehlou, kdy se ale již IT oddělení připravuje na řešení problémů s únikem dat. Následuje fáze samotného úniku dat, špatného předávání informací apod. Do této kategorie můžeme směle zařadit například celosvětově známé kauzy z Facebooku ohledně statutu „My boss is a jerk“, kdy následovala výpověď ze strany vedení a následná soudní pře.

Kde se tedy stala v projektu nasazení technologie chyba? Sama procedura zavádění technologie byla od počátku chybná. Je patrná snaha řešit problém až když přijde, místo analýzy rizik předem. Příkladem může být nasazení informační strategie ex post, tedy až ve chvíli, kdy je potřeba jistého řádu v komunikaci a užití technologie.

Za stěžejní problém ovšem považuji nezahrnutí zaměstnanců a lidí do přípravy a realizace projektu. Obzvlášť u technologií, které lidé užívají v soukromém životě, je nutné předem vytyčit nové hranice, neboť stávající způsob užití v podnikové praxi fungovat nebude. A protože „starého psa novým kouskům nenaučíš“, může to být tvrdý oříšek. Jako příklad si můžeme vzít Skype technologii.

V jisté době bylo výhodné mít na svém privátním Skype účtu co nejvíce kontaktů, abychom mohli kontaktovat co nejvíce lidí, pokud to bude potřeba. Při nasazení v podnikové sféře toto ale neplatí. Není přeci záhodno, aby měl kontakt na CEO každý zaměstnanec firmy (pomineme-li určitou sféru podniků, kde toto může být znakem transparentnosti firmy). Leč aplikace na toto není přímo připravená, je tedy nutné vytvořit vlastní standardy. Tento problém vygradoval například u Facebooku – počet přátel se na jistou dobu stal znakem určité pomýlené prestiže, u Twitteru zase počet „followers“ může znamenat pohlazení vlastního ega. Ne nadarmo se říká: „Přátelé na Facebooku nejsou pokémoni – nemusíš je mít všechny!“ V podnikovém nasazení toto platí bez výhrad též.

I velké společnosti na českém trhu řeší problémy nasazení moderních komunikačních a ICT technologií v rámci podniku. Každá často svým způsobem. Závěrem jsem se rozhodl napsat, jak to chodí u některých společností působících v IT bussinesu. Toto může být zajímavé, především pokud si dáte do souvislostí zaměření firem a přístup samotný.

Jako první společnost mohu uvést společnost zabývající se trhem práce a HR. Kultura organizace je typická v přísném dodržování nastavených standardů, komunikace a sdílení dat mezi zaměstnanci je dána pevným souborem pravidel. Využívání jakýchkoliv sociálních sítí pro firemní účely zaměstnanci je přímo zakázáno, stejně tak používání IM software v prostředí firmy. Zároveň se ale pravidla podřizují nastavenému kodexu, který přijímají všichni zaměstnanci. Důraz je kladen na komunikaci zeshora dolů.

Další příklad může být nejmenovaný internetový portál specializující se na oblast IT zpravodajství, kde nasazení sociální sítě Facebook proběhlo v režii šéfredaktora, který portál spravuje. Zaměstnanci ale nemají oprávnění se přidávat k používání sociální sítě, ale mají povinnost mít komunikátor ICQ včetně ICQ klienta. Informační strategie ale chybí, omezení na sdílení zpráv a dat přes tento protokol také není limitováno. Na druhou stranu společnost věří, že využívání ICT technologií pomáhá ke zrychlení a efektivitě vnitropodnikových procesů. Společnost je otevřena novým postupům a trendům, například zmíněný cloud computing a SaaS - GoogleDocs, firemní Wiki, atd.

Třetí společností je firma zabývající se vzděláváním, která je typická absencí jakýchkoliv komunikačních pravidel a „každý jede sám za sebe“. Specifickou oblastí spadající do této skupiny jsou například státní instituce, kde je často přímými nařízeními potírána snaha o užití moderních technologií a prostředků.

Tyto tři příklady jsem vybral především proto, že je považuji za jakýsi „český standard“. Většina společností v ČR by se dala začlenit do některé z těchto tří škatulek. Otázkou zůstává, zda je tento stav dlouhodobě udržitelný, či rozvoj dynamického webu a nových ICT technologií vytvoří příležitosti, kdy se podniky budou muset na využívání těchto technologií zaměřit, aby nepřišly o konkurenční výhodu. A s tím budou souviset i nastavení přístupu zaměstnanců k daným technologiím.

Článek: Co všechno musí umět vedoucí projektu?

Otázky "Co všechno musí umět vedoucí projektu?" a "Jaký vliv mají jeho znalosti a dovednosti na úspěch projektu?" jsem dostal přiděleny v rámci předmětu Řízení projektů IS/ICT. Téma samo o sobě by vydalo na několik knížek. O to nepříjemnější bylo omezení na 3000 znaků. No v rámci čtivosti lehce přesahuji a proto úvaha putuje sem na blog:)

Pro zodpovězení otázek této eseje je nutné určit, kdo je projektovým manažerem v dnešní době.

Zjednodušeně řečeno, projektový manažer je člověk odpovědný za plánování, řízení, vedení a dokončení projektu, či skupiny projektů. Tedy dosažení stanovených cílů v rámci existujících omezení (typicky náklady, čas a kvalita).

A proč „v dnešní době“? „Profese“ projektového manažera se neustále vyvíjí. Pokud bychom se ohlédli v čase zpět, případně položili otázku „Co všechno musí umět vedoucí projektu?“Henrymu Ganttovi v roce 1915, kdy dokončoval práce na svých známých Ganttových diagramech, dočkali bychom se nejspíše kvalifikované přednášky o řízení práce na základě měření časových nároků jednotlivých činností (1919 kniha H. Gannt: Organizing for Work) a schopností rozboru aktivit projektu. Pokud bychom identickou otázku položili o padesát let déle v tehdejším Československu, možná by odpověď zněla ve smyslu, že ten, kdo má projekt dovést ke zdárnému cíli, měl by být kvalifikovanější než všichni ostatní, aby si výsadní pozici „zasloužil“. Neboť jen tak může být odpovědným vzorem pro ostatní kolegy.

Dnes víme, že úspěšný projektový manažer ve strojírenství zdaleka nemusí mít vystudovaný obor na americkém MIT, naopak klíčovou schopností je například konání strategických rozhodnutí v turbulentní době, či schopnost aplikovat nové postupy a tím zajistit splnění cílů projektu.

Přesto odpovědět na položenou otázku není jednoduché. Poslední roky ukazují mnoho trendů, kterými se project management i požadavky na vedoucí projektu ubírají. Nad klasické v podobě znalostí z oblasti řízení, profesních a odborných znalostí a jednotlivých metodik, začínají vystupovat dovednosti z oblasti tzv. „soft-skills“(vlastnosti, které nelze zahrnout do odborné kvalifikace). Vůči přesnému dodržování nastavených hranic v rámci metodiky se čím dál více prosazuje kreativní řízení pomocí sofistikovaných postupů a s růstem odpovědnosti jak integrátorů, tak samozřejmě i vedoucího projektu.

Proto jsem se rozhodl vytyčit 8 bodů, možná lehce netradičních, které by měly charakterizovat vedoucího projektu.

Realistický vizionář – úspěšný projektový manažer by měl být schopen orientace na výsledek nejen v pevně daných hranicích. Vlastnost hledat nová řešení je bazickou pro úspěšného vedoucího projektu. Překonání „komfortní zóny“(tedy např. známých postupů) může vést k objevení nových možností řešení, užití optimálních postupů, úspoře nákladů. Zároveň ale musí v každém okamžiku smýšlet komplexně a i při inovacích zůstat orientován na nastavené cíle a požadované výstupy. Není nic horšího, než když projekt skončí s výbornými časovými i finančními náklady, ale ukáže se, že zadání znělo odlišně od výstupu.

Inspirátor – schopnost být vzorem je nějakým způsobem zakořeněna ve všech formách řízení a pro úspěch projektového řízení to platí též. „Inspirátor“ jako vedoucí projektu se v týmu projeví větší sounáležitostí, pozitivní motivací, což má za výsledek, že roste pravděpodobnost dosažení cílů.

Komunikace – schopnost srozumitelně sdílet informace a porozumět v rámci zpětné vazby je jednou z nejdůležitějších schopností dobrého projektového manažera.

Delegování – umění přerozdělení úkolů a zodpovědností v dnešní době hraje rozhodující roli. S nadsázkou se říká, že „dobrý vůdce by měl být trošku líný“. Zároveň přenesením odpovědnosti může proj. manažer dosáhnout u členů týmu pocitu větší zainteresovanosti a spoluodpovědnosti. Pocit seberealizace je vždy motivující.

Empatie – schopnost uvažovat nad lidmi nad rámec čísel (v našem příkladě například chladná kalkulace v man-days) je velkým plusem jak pro vztahy mezi leaderem a týmem, tak i pro přírůstek kvality odvedené práce. Výstup 1 hodiny motivovaného pracovníka bývá vyšší, než výstup 2 hodin nemotivovaného. Tento bod tedy odráží umění „teambuildingu“ – vytvoření a především udržení týmu a vztahů v něm.

Hledač cesty – říká se, že vždy bývá jednodušší najít sto důvodů, proč něco nelze, než jeden způsob, jak problém vyřešit. Dobrý vedoucí projektu by měl být schopen řešení najít, či znát někoho, kdo to udělá za něj.

Odolnost tlaku – životní cyklus projektu se vyznačuje neustálou existencí vnějších i vnitřních tlaků. Klíčová je tedy schopnost pracovat pod tlakem. Vojáci mají heslo „stay frosty“, vystihující určitý stav schopnosti reagovat za každé, byť nečekané, situace.

Kompetence – chtě, nechtě, členové týmu, i členové například řídící komise musí věřit, že dotyčný vedoucí projektu je „muž na svém místě“. Vždy je nutné pamatovat, že vyměnit nevhodného project managera je hrozbou pro celý projekt. Přesto pokud je to nutné, čím dříve se tak stane, tím lépe.

PF 2010

Článek: Ekofórum a host Ing. Miroslav Kalousek

V úterý, 15.12.2009, byl hostem Ekofora pořádaného studentským sdružením Ekonom na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze poslanec ČR a bývalý ministr financí Ing. Miroslav Kalousek. Tématem byla "Reforma veřejných financí". Tento report formou článku stručně shrnuje postoje pana Kalouska a dění na akci. Zároveň podtrhuje problematiku veřejných rozpočtů. Chci říci, že jak přednáška, tak i tento článek se netýkají politického hodnocení a normativních názorů politických stran, ale spíše shrnují subjektivní pohled jak Miroslava Kalouska, tak i mé vlastní názory.

Půda Vencovského auly je pravidelně využívána k přednáškám externistů a významných osobností. Studentská organizace Ekonom (http://www.economix.cz) má s pořádáním akcí podobného rázu dlouhodobé zkušenosti, z hostů minulých lze uvést např. Václava Klause, Mirka Topolánka i Jiřího Paroubka. I díky zvolenému tématu přednášky M. Kalouska "Reforma veřejných financí" se dala očekávat na půdě ekonomicky orientované univerzity vyšší účast studentů. Pokud jste sledovali blog, možná Vás zaujalo, že přednáška byla avizována již na 9.12., ale díky středečnímu prodlouženému hlasování o schvalování rozpočtu v Poslanecké sněmovně, bylo nutné akci o týden posunout. I tak ale byla přednášková síň téměř plná.
Na svůj Twitter (@LudaSefa) jsem plánoval přímý kanál z přednášky, ale nakonec jsem se rozhodl spíše pro formu článku na blog, který právě čtete. Osobou pana Kalouska se zabývat nebudu, předpokládám, že průměrný čtenář Deepmined je schopen užít Google.

Host dorazil asi s 8 minutovým zpožděním a přednášku pojal přinejmenším velmi neformálně a volně. Vzhledem k politicky vypjaté situaci v naší zemi a postavení pana Kalouska na postu místopředsedy strany TOP09, to bylo velmi milé překvapení. Nešetřil vtipy, narážkami na popíjení alkoholu a především za celou dobu trvání(téměř 2 hodiny) jsem z jeho úst neslyšel ani jednou "Top09", "naše strana" a další politicky agitační výrazy. Což mi přišlo velmi fér, vzhledem k akademické půdě.

Nebylo překvapující, že úvodním tématem byla ekonomická krize a zhodnocení vývoje v ČR. P. Kalousek vzledem k plánovanému deficitu státního rozpočtu právě zmínil problém odkrytí strukturálního deficitu díky finanční krizi. Fiskální impulsy vedoucí k prohloubení zadlužení dle jeho slov již částečně odeznívají (o čemž bych mohl vzhledem k aktuálnímu dění v americkém kongresu pochybovat) a pro budoucnost se ukazuje být rozhodujícím faktorem právě deficit strukturální.
Navázalo srovnání mandatorních výdajů (výdaje pevné - zadané zákonem - např. starobní důchody) vůči výdajům fakultativním (výdaje volitelné - např. oprava dálnice) v roce 1995, kdy poměrově ze 100 % příjmů připadalo na mandatorní výdaje 51 % a na výdaje fakultativní 49 %. Dnešní poměr je 81:19 ve prospěch pevných výdajů a trend je stále rostoucí, čímž je vytvářen tlak na růst deficitu. Jelikož 19% je nedostatečných k pokrytí výdajů státu, narůstá i dluh.

Navázala tragikomická pasáž příběhu Lotyšska a "černouška úředníčka z EU", kde pan Kalousek vtipně popsal situaci, do které se dostalo Lotyšsko a která teoreticky hrozí v budoucnu i České republice. Tou je hrozba "finančního protektora". Z členství v EU vyplývá jako možnost poslední záchrany, pokud členskému státu jiné subjekty již nebudou ochotni půjčit peníze, půjčka z prostředků MMF (Mezinárodního měnového fondu). Ovšem půjčka není na dobré slovo, ale obsahuje velmi tvrdé podmínky, které se přijetím peněz stát zavazuje pod dohledem finančního protektora splnit (celá řada restriktivních omezení - např. 20% pokles mzdových nákladů ve státní správě, 50% snížení zdravotních výdajů atd.) Tedy v Lotyšském případě získala země půjčku (od Švédska, Německa a České republiky), ale za cenu bolestných radikálních omezení. Pan poslanec tedy především nastínil hrozbu prohlubování zadlužení země do kritické meze, kde pod dohledem MMF již nebude prostor pro graduální přístup zavádění omezení a restrikce dopadnou v plné šíři a bez možnosti "solidárního a měkkého přístupu".

Ústředním tématem přednášky pak byl rozbor stěžejních výdajů veřejných rozpočtů (nejen státního rozpočtu, ale celé soustavy). Jelikož jsem vystudoval ekonomicky-informatický obor, byl jsem potěšen, že se konečně politik zabývá především výdajovou stránkou věci, nikoliv příjmovou, narozdíl od levicově orientované politické konkurence. K daním se sice pan Kalousek též dostal, ale až v rámci závěrečné diskuze a dotazu studenta.

První skupinou veřejných výdajů (a skupinou největší, tedy s největším potenciálem k úsporám) byly výdaje penzijní a zmíněná penzijní reforma. Jako klíčový problém byla označena nedůslednost českých zákonodárců říci lidem exaktní výši budoucích důchodů, čímž u dnešních ekonomicky aktivních není vyvolán stimul k vytváření vlastních úspor a rezerv na stáří. Stávající situace, kdy penzijní důchod je průměrně ve výši 40 % průměrné mzdy je dlouhodobě neudržitelný a odpovědnost je nutné přenést ze státu na jednotlivce. Zajímavým názorem, který padl, bylo vyjádření, že "každý musí nést odpovědnost a je nutné odměnit kvalitu, nejen kvantitu potomstva".

Za druhou největší skupinu výdajů byly označeny výdaje na veřejné zdravotní pojištění. První větu, kterou pan poslanec k tématu vyřkl, bylo: "Trvám na tom, že české zdravotnictví je excelentní." Jako problém ale vidí neudržitelnost dostupnosti a kvality zároveň. Ekonomicky cítícím lidem je problém znám, ovšem zbytek národa nejspíše očekává růst kvality a dostupnosti při nulovém zatížení občana. Z mého pohledu ještě mohl pan poslanec zmínit problém migrace českých lékařů a expertů do zahraničí. Jelikož se v lékařském prostředí pohybuji, tak dokáži posoudit, že čeští lékaři jsou finančně silně podhodnoceni a často zastaralými zákonnými nařízeními nuceni pracovat za velmi "neslušných" platových podmínek, které jsou neúměrné jak náročnosti studia, tak svěřené odpovědnosti. Nelze se tedy migraci divit, ale problém by mohl navíc gradovat.

Naopak pozitivní názor zavládl u třetí skupiny výdajů, kam patří vládní spotřeba a výdaje, tedy mzdové náklady například na úředníky. Dle slov pana poslance je zde prostor k úsporám až o 20 %. Což samozřejmě neznamená snížení platů o 20 %, ale spíše redukci zkostnatělého systému. Tohoto tématu se týkal i poslední dotaz závěrečné diskuze a tedy si dovolím jej uvést nyní. Otázka byla zaměřena na způsob, jakým určit, "kdo půjde od válu" a předpokladu vzájemného krytí zaměstnanců státu (dnes až 500 000 lidí nepočítaje zdravotnický personál!). Pan Kalousek odpověděl, že řešení vždy existuje, neboť se jedná o manažerský problém, a v posledním případě je možné užít personální audit. Leč toto řešení považuje za silně alibistické, neboť jak je známo, podobné audity probíhají stylem "řekněte, kolik jich máme vyhodit a podle toho sestavíme audit".

Do čtvrté skupiny výdajů spadají sociální výdaje a nereálné nastavení, kdy 50 % obyvatel splňuje zákonné podmínky. Dle hosta by toto číslo mělo být mezi 10-15 procenty.

Další zajímavé vyjádření bylo, že ostatní výdaje státu lze považovat za "drobné", jejichž úpravy a případné restrikce finanční situaci státu nezachrání. Do této skupiny zařadil například i téma předražené stavby silnic a dálnic, zpronevěru peněz atd.

Pan Kalousek dále zmínil svůj názor na stavební spoření (výdaje ve výši 15 mld. Kč), které označil za pouhého narušitele rovnováhy na trhu finančních produktů. Doslovné vyjádření se týkalo přímo "nenávisti ke stavebnímu spoření". O tomto lze polemizovat, na druhou stranu je pravda, že jde o jednostranně zvýhodňující krok našeho státu.

Závěr přednášky byl věnován prostoru pro otázky, které se týkaly například přijetí Eura. Jak je známo, tak Česká republika se zavázala (a ano, toto slovo JE příbuzné se slovem "závazně") vstupem do EU k přijetí měnové jednotky EURO. Jako klíčový problém je ze strany pana Kalouska označeno stanovení pevně daného termínu. Pokud ale za daným termínem nebudeme stát, pak jde o zbytečně promrhané peníze. Sám pan Kalousek za nejbližší uskutečnitelný termín přijetí Eura označuje datum 1.1.2014.

Další dotaz se týkal již avizovaného zdanění a postavení rovné daně vůči dani progresivní. Pan poslanec kontroval známým faktem, že v ČR rovná daň samozřejmě není (pro neznalé jde o problém zavedení slev na dani, které jsou konstantní, pokud nerozumíte, doporučuji nakreslit křivku). Slovy pana Kalouska "čím větší progrese, tím větší vzkaz: nemakej, nevzdělávej se, nestarej se, nechtěj vyčnívat".
Klíčový problém zmiňuje v chápání společnosti sebe sama. Zda chceme mít "společnost rovných šancí, či společnost rovné spotřeby". Jak je patrné, oboje naráz je nemožné, tedy je nutné se rozhodnout. NaNEštěstí většina obyvatel ČR stále tíhne k "společnosti rovné spotřeby", zřejmě jako pozůstatek komunistického dědictví naší země.

Přednáška trvala necelé 2 hodiny a rozhodně nelituji návštěvy (i přes to, že se konala ve večerních hodinách). Otázkou pro nás zůstává, jak by postupoval v plnění teorie i pan Miroslav Kalousek, kdyby měl možnost změny prosazovat (například při držení většiny v PS i Senátu). V každém případě díky společnosti Ekonom za zajímavě strávený úterní večer.

Článek: Pronajímáme byt ... strasti, úskalí a tipy

V létě jsme se rozhodli pronajímat, resp. podnajímat náš družstevní byt. Tenhle malý článek je příběh o neplatičích, smlouvání a starostech, které Vás mohou čekat, když uděláte podobný krok. A nebyl bych to já, abych nepřidal několik postřehů a tipů.

Označení "mám byt" u družstevního bytu není příliš správné, v právní skutečnosti byt vlastní družstvo, jehož jste členem a vy vlastníte z tohoto titulu pouze právo byt užívat. Tedy pakliže se rozhodnete byt podnajímat, hledáte "podnájemníka". Hledání podnájemníků je kapitolou samo o sobě, doporučuji si vždy udělat průzkum trhu v dané lokalitě, kde se "Váš" být nachází. Minimální znalostí je přehled o stávající nabídce (kolik bytů je v dané lokalitě k dispozici) a poptávce (užitečné mohou být informace o lokálních demografických změnách - např. otevření nové továrny v okolí, vznik nových pracovních pozic, či zda je v vlízké budoucnosti plánována výstavba nových bytových jednotek městem atd.)

Další informace se týkají cenové úrovně podnájmů. Zde bych zmínil nejdůležitější pravidlo pronajímání majetku - pravidlo č.1 - NÁJEMNÍKOVI NIKDY NEVĚŘTE! To, že podobné inverzní pravidlo uplatňují i nájemníci, Vám je celkem jasnné... Tedy pokud potenciální podnájemník tvrdí, že o tři bloky je identický byt o 5 tisíc levnější, měli byste být schopni argumentovat(například i tím, že to není pravda, že dotyčný pronajímatel nezahrnul v ceně poplatky, že byt není identický, ale má o 2 místnosti méně a starou koupelnu atd.)
Zjištění skutečných tržních cen nájmů v okolí u srovnatelných bytových jednotek je základním odrazovým můstkem pro Váš byznys.

Malý tip pro Vás - možná budete osloveni nějakou realitní kanceláří (obzvlášť, pokud je Váš byt v žádané lokalitě). Pamatujte opět na pravidlo č.1 - ani makléřovi nikdy nevěřte! Pokud o agenturu zájem nemáte (a Vy jej nemáte!), jakmile jej pustíte k bytu blíže(např. nafotit prostory pro ukázku "neexistujícímu klientovi", kterým Vás makléř nakrmil), pak Váš byt bude zanesený do databáze agentury. Bohužel je to tak.

Takže v této chvíli se Vám nejspíše po určité době ozvali nějací potenciální nájemníci a začíná fáze hledání "toho pravého". Zde uvedu pravidlo č.2 pronajímaní bytu - LEPŠÍ VRABEC V HRSTI, NEŽ HOLUB NA STŘEŠE!
Obdobná kauzalita je totiž i na straně nájemníků - v čím větší nouzi jsou (bydlení na ulici není nic moc), k tím většímu nájmu jsou ochotni se upsat. Problém je ten, že nájem smluvní je jedna věc, placení druhá.
Proto pamatujte na pravidlo č. 2: Mnohem cennější je solventní nájemník, který platí včas a přesně, byť například o tisíc korun méně než ten, který platí sice o tisíc více, ale pokaždé mu musíte 3x zavolat a jednou ho navštívit!

Pakliže tedy máte vybraného podnájemníka a rozhodli jste se vstoupit do smluvního vztahu, je na čase připravit nájemní smlouvu. V našem případě půjde o "Smlouvu o podnájmu". Co je předmětem smlouvy naleznete na mnoha webech, proto se jí zde nebudu zabývat. Důležité je, aby smlouva byla opravdu bilaterální(oboustranná) a obě strany zavazovala k určitému plnění. Smlouvu o podnájmu vždy nezapomeňte časově ohraničit, jelikož prodloužit lze vždycky. Také se zvlášť zaměřte na podmínky výpovědi podnájemníka a sankce, pokud Vám například bude dlužit peníze, zničí Váš majetek atd.
Dobu trvání nájmu doporučuji stanovit na 1 rok.
Jelikož podnajímáte družstevní byt, nezapomeňte, že smlouva musí obsahovat povolení vlastníka - tedy bytového družstva. Jednání s družstvem je vždy individuální a proto ještě před uvažováním o podnajímání bytu se vždy informujte o konkrétních podmínkách (často bývá například zpoplatněno, je nutné podat včas žádost atd.)

Nikdy nezapomeňte na stanovení termínu splatnosti každého měsičního nájmu a stanovení dostatečné vratné kauce! Pamatujte na pravidlo č.1 a 2 - pokud nájemník tvrdí, že je teď na ulici a proto by potřeboval už dnes přespat v bytě, ale kauci složí až zítra (banka už má zavřeno), tak bohužel!!! Dokud nevidíte peníze na stole, tak buďte neoblomní. Ušetří Vám to mnoho problémů.

Pokud jste doposavaď postupovali správně, pak máte například dvouměsíční kauci, solventního podnájemníka, smlouvu s výpovědí 14 dní při neplacení nájmu včas a můžete v klidu zaměřit svoji pozornost jinam. Bohužel pokud jste nepostupovali správně a nájemník neplatí, dostáváte se do svízelné situace.

Vždy pamatujte na pravidlo č. 3 - "PROBLÉMY ŘEŠTE HNED"! Nájemník nezaplatil včas a nedal o sobě s omluvou vědět, ihned jej kontaktujte a neodkládejte problémy. Pakliže podnájemník získá pocit, že jste benevolentní, začne otálet se splátkami, přestane platit atd.

Jak tedy řešit, pokud Vám nájemník dluží peníze? Jestliže dluh naplnil zákonou, či smluvní míru, podejte mu výpověď. Pamatujte, že dluh by neměl nikdy překročit vratnou kauci! Jestliže se tak ale stalo, snažte se donutit nájemníka zaplatit co nejdříve. Každý den Vás stojí peníze.

Pokud se budete muset obrátit na soud, je dobré dluh převést na směnku - donuťte dotyčného podepsat vlastní směnku. Soudní řízení je velmi krátké, navíc náklady na něj zaplatí směnečník. Možností může být i odprodání směnky jako cenného papíru třetí straně. Otázkou do budoucna zůstává, zda i směnečný platební příkaz insolventní nájemník naplní, či dojde k exekuci. I ta může být běh na dlouhou trať, takže pokud jste se dostali až sem, tak držím palce, aby to dobře dopadlo.

Report: Chuť belgického piva na Malé Straně

23. až 25. října 2009 se uskutečnil podzimní festival „Belgie ve sklenici a na talíři“, zaštítěný Flanderskou turistickou kanceláří a Světem piva. Pozvání spolužáka a zarytého fanouška vína i piva jsem neodmítl a rozhodně nelitoval. Co tedy na návštěvníky v pětihvězdičkovém hotelu Mandarin Oriental na Malé Straně čekalo?

Předně je potěšující, že šlo o veřejně dostupnou akci, navíc s příznivou cenou vstupu. Program byl velmi nevázaný a rozhodně návštěvníky neomezoval. Kladně hodnotím i hostesky a kuchaře. V oblasti Belgie, s výjimkou několika návštěv, jsem laikem a dosavadní zkušenost se týkala především pouze spodně kvašených piv podobných plzeňské produkci, tedy především Stelle Artois. O to více mě zaujala nabídka přibližně 75 druhů lahodných moků, která čekala na své degustéry.

Nejprve ale lehce odbočím. Celá akce ve mě vzbudila zájem především z hlediska možnosti začlenění podobných zpestření do firemních a vzdělávacích akcí. Mnoho firem omezilo pod tíhou snižování rozpočtů své teambuildingové a firemní aktivity, či případně dává přednost prosté sešlosti v hospůdce nejlépe nejblíže sídlu společnosti. Využít zpestření, například v podobě ochutnávky většině neznámých druhů pochutin, vína, či právě piv, může být cestou, jak z "obyčejného večírku" vykouzlit za nízkých nákladů zajímavý gurmánský zážitek pro všechny účastníky. Nyní však již k samotné akci.

Pivo bylo k dispozici jak točené, tak v lahvové podobě, ale musím přiznat, že zkoumat rozdíly v nepřeberném množství jiných chutí bylo nad mé síly. Které chutě mě tedy zaujaly?

Ze kategorie "lager", tedy ležák, zanechala dojem alternativa k Stelle, spodně kvašený Martens pils. Chuťově zvláštní mi připadala trapistická a klášterní piva, která měla na akci významné zastoupení, například La Trappe, Orval, Chimay, Achel, Rochefort a další.

Příjemným překvapením byla piva v podobě tzv. "krieků", tedy spontálně kvašená piva, často doplněna dochucovadly. Chuťově u mě vedl Premium Kriek - pivo nasládlé a napěněné s třešňovou příchutí. Po například sportovním výkonu by sklenička tohoto belgického speciálu jistě přišla v parných letních dnech vhod, nejen díky nízkému obsahu alkoholu.
Naopak jsem nedocenil (nejspíše díky absolutní neznalosti:D) mnoho belgických speciálů(Pauvel Kwak), ani pšeničných piv (např. celosvětově známý Hoegaarden).

Vstupy odborníků působili velmi neformálně a své publikum si určitě našli, podobně výjimkou nezůstaly ani stoly s belgickými pokrmy připravené pod taktovkou Sous Chef pražského hotelu Mandarin Oriental pana Zdeňka Křížka. Osobně jsem nepohrdl pečenou kachnou doplněnou o belgické knedlíčky.

Celá akce trvala přibližně okolo 3 hodin a pokud se bude v příštích letech opakovat, jistě si na ni vyhradím místo v kalendáři. Tímto děkuji Honzovi za pozvání a nebojím se festival "Belgie ve sklenici a na talíři" doporučit i Vám.

Glosa: 3 projevy finanční krize v bankovnictví

Nedávno mne zaujal kdesi prezentovaný výčet jevů, které přinesla finanční krize do bankovnictví. 3 trendy mi tam chyběly, takže využiji prostor této glosy a podělím se o ně:-)

1. Ziskovost - úspory z rozsahu přestávají platit.
   Obrovské "koncerny" na finanční produkty v podobě jak bankovnictví, tak i pojišťovnictví přecházejí z dřívějšího trendu "vše pod jednou střechou" na mód specializace v jednotlivých odvětvích. Příkladem budiž i příkaz Evropské komise k rozdělení ING na část bankovní a část zabývající se pojišťovnictvím. Důvod je předpokládám zřetelný - záchranné dotace je výhodnější zaměřit na konkrétní cíle, nežli na pomoc celku.
   Obdobný příklad máme i u nás - příkaz KBC v podobě "matky ČSOB" k uvedení akcií na trh (Burzu cenných papírů Praha) ve výši 30-40 % v lednu 2010, tendenčně oznámené v článku na stránkách ČSOB. Obecně lze tvrdit, že růst je očekávatelný spíše u specializovaných finančních institucí, nežli u jejich "universálních" protějšků.
   
   
2. Maskování - podíváme-li se na odpisy v různých společnostech, můžeme odlišit několik trendů. Před finanční krizí se ve firmách nahromadila celá řádka "nerozumných až toxických" aktiv. Změnou vykazování jejich odepisování dnes můžeme zajímavě maskovat propad finančních ukazatelů.
   Ovšem Ti, kteří místo "šokové terapie" zvolili gradualistický postup, či přímo zručně zamaskovali reálné ukazatele, nejspíše se se zlou potážou a pomyslný kříž krize si potáhnou o notný kus dál.
   
   
3. Třetím jevem je prohloubení rozdílů mezi uvažováním klientů a přemýšlením banky, resp. fin. instituce. Vzhledem k prvnímu zmíněnému bodu, jak se univerzálnost společnosti odsunula do pozadí, se do pozadí odsunula též "pětihvězdičkovost bank". Reputace banky již pro klienty není bodem číslo jedna - ono vždyť: "I ti nejslavnější zámořské společnosti zvládli zkrachovat, tak komu potom věřit?" se v myšlení klientů nějak projevilo.
   Rozhodují produkty, schopnosti klienta oslovit a kvalitně se mu přizpůsobit (a customizace jako taková skýtá další diametrálně odlišný pohled klienta a banky - jeden chce "ušít vše na své triko" a druhá strana nabízí často jen několik produktů odlišených pásmy, do kterých klienty rozřadí).
   Tedy dnes ti, kteří chápou, že je čas myslet proklientsky získávají i ve finančnictví převahu. Otázkou zůstává, zda je současný přístup udržitelný? Své názory klidně zmiňte v komentářích;-)
   

My princess 206RC

Pár obrázků mojí lásky - 206 RC - 2.0 16V, 180 hp, 1100 kg:)

Reminder aneb zajímavé akce

Aktuální:
Ekofórum - host Ing. M. Kalousek
Datum: středa 9. 12. 2009
Místo: Vencovského aula, Nová budova VŠE na Žižkově, náměstí W.Churchilla, Praha
Vstupné: zdarma
Web: www.economix.cz
Anotace: Hostem Ekofóra bude Ing. Miroslav Kalousek, poslanec PSP ČR, bývalý ministr financí ČR. Tématem jeho přednášky bude "Reforma veřejných financí".



Dříve uveřejněné akce:
Konference 15E15, téma různé podoby rizika
Datum: čtvrtek 3. prosince, registrace od 14:00, začátek 15:00, délka cca 4 hod+diskuze.
Místo: Národní technická knihovna v Praze – Dejvicích.
Vstupné: 15x15 = 225 Kč
Web: http://konference.e15.cz/
Anotace: motto: „jak se umět nebát, jak se umět bát“Je určena podnikatelům, vědcům, učitelům a studentům, umělcům a tvůrčím lidem všeho druhu. Vítá každého, kdo chce zkusit nadhled, přehled a interdisciplinární myšlení. Přednášky budou stručné, konkrétní a neobvyklé. Konference proběhne v působivém prostředí nové budovy Národní technické knihovny v Praze – Dejvicích. Pořádá ji ekonomický deník E15 ve spolupráci se společností Extra Média. Program konference připravil publicista Petr Koubský.
Řečníci: Ivan Adamovič | Václav Bartuška | Jaroslav Bengl | Dana Drábová | Ivan Gabal | Vladimír Kokolia | Viktor Kořízek | Iva Pekárková | Tomáš Rosa | Josef Šlerka

Článek: Vztah ICT/IT a businessu

Méně rozsáhlý článek je volnou úvahou nad vztahy IT oddělení a businessu ve firmách v dnešních podmínkách všeobecného snižování nákladů, nárůstu požadavků ze strany vedení společností a krizového řízení.

V rámci úvodu bych rád přiblížil pojem "business", pod kterým si mnozí představují leccos - od vydělávání peněz možná až po dinosaury. Pro účely tohoto článku jsem se rozhodl slovo "business" používat ve smyslu komplexní části každé firmy, které jde o vytváření zisku, vedení společnosti a propojení parciálních oddělení, která ve firmě existují. Tedy business představují především lidé na všech úrovních managementu, ale i lidé z výroby a v důsledku ti, kteří rozhodují o tocích peněz.

Nabízející se otázkou je, kam zařadit IT oddělení a "ajťáky"? Osobně se obávám toto označení používat, v posledních letech vývoj v ICT maže hranice mezi kodéry v kraťasích a sandálích a úspěšnými IT manažery v drahých oblecích na pozicích CIO (chief information officer). Nedávno nás upozorňovala Taťána le Moigne, při návštěvě VŠE (viz článek) na fakt, že každý, kdo se chystá v dnešní době stát programátorem ve smyslu kódování, se nechť pro vlastní dobro naučí alespoň základy komunikace a business cítění, neboť bez těchto elementárních znalostí se těžko bude prosazovat v dnešní konkurenci. Dříve nedostatek na straně kodérů součinně vytvářel jejich postoj, dnešní doba nabízí řešení v podobě outsourcingu na mnoha úrovních. Pro příklad najmutí kodérů z Indie za nižší náklady, než využívání zdrojů v ČR.

Ale zpět k tématu - na otázku, kam řadit IT/ICT oddělení ve společnosti, se odpovídá v různých firmách velmi odlišně. Extrémní zůstává odpověď "Do sklepa!"

Na druhou stranu málo společností dokáže odpovědět na prostou otázku "Kolik vás stojí IT?" Odpověď vedení poskytuje zájemcům zajímavý pohled na skutečnost, jak je IT v dané firmě vnímáno.

Bohužel většina českých firem má IT zdroje rozstroušené po jednotlivých odvětvích, od výroby a logistiky až po vývoj a management a prostá otázka zůstává nezodpovězena.

Právě v tomto místě vzniká prostor pro zapojení "moderních ajťáků". Nejen expertů přes IT/ICT technologie, ale zároveň lidí schopných reflexe a uvažování v business mantinelech a business mentalitě. Dnešní doba "modernímu ajťákovi" říká například "business analytik". Rozdíl je tedy patrný již z tohoto označení - člověk schopný analyticky uvažovat nad daty, tedy zjednodušeně řečeno měnit "data na informace". Tento proces však často plně nestačí, informace je nutné především předat dál, například do business sféry. Čímž se kruh uzavírá a business analytik bez prezentačních schopností se sám pasuje do role "prostého ajťáka".

Doba, ve které se dnešní společnosti nacházejí, se dá popsat mnoha slovy, například "nejistá", či "turbulentní". Doplnil bych ještě jeden rys - doba přející snižování nákladů. Leč existují rozdíly v přístupu - některé společnosti snižují náklady na nejnižší možné míry, aniž by uvažovali nad důsledky. Například je patrný rozdíl, jestliže snížíme náklady a zároveň nám klesá výrobní kapacita, či snižím náklady, ale dokáži uspokojit identickou míru poptávky, jako před snížením. Je patrné, že v první případ může vypadat na papíře v krátkodobém horizontu hezky, ale ve skutečnosti "nula od nuly pošla".

Však i tento jev nutí zvýšit "produktivitu IT/ICT", aby prostředky zůstaly přiděleny v dostatečné míře. Jak toho tedy docílit?

Odpověď je skyta již v minulých odstavích - opět jde o kvalitní prezentace své činnosti a výkonu z IT do business sféry. Standardní přístup businessu k IT je totiž následující: "Když IT funguje, je to normální a přirozené. Pokud však jednou něco selže, běda jim!" Část je daná tím, že business často nechce a není informován o procesech, které IT obsahuje.

Typickým příkladem je integrace dat: Firma používá 50 aplikací různého druhu, stupně vývoje a stáří, ale pro většinu je samozřejmost, že k přihlášení do všech stačí jeden login a jedno heslo. IT získává "povolení k zásahu" a integraci dokončí, což je výsledek, který všichni ostatní očekávali. Pokud by se to nepodařilo (nedejbože z důvodu nedostatečného rozpočtu na projekt), čarodějové z IT budou pomyslně upáleni na hranicích businessu.

Efekt "oni to už s těma počítačema nějak skoulí" je v Čechách i ve světě silně zakořeněn. A právě dnešní doba omezených rozpočtů a zdrojů si žádá, že i IT je nuceno kvalitně prezentovat své výsledky právě pro ty, co jsem pro tento článek označil slovem "business". Zajímavostí zůstává, že pokud IT nezačne s tímto samo, businessu nedochází, že je to možnost. Prostě bude dál stlačovat zdroje a čekat, kdy dojde k "problému". A protože IT čarodějové se nevzdávají, může se problém vyjevit až v době, kdy bude pozdě k opravě.

Zjednodušenně řečeno, v dnešní době například na pozici CIO přestává být důležitá absolutní a podrobná znalost programovacích postupů a ICT technologií. Rozhoduje přístup k reportingu a komunikaci, využívání principů Business Intelligence a vytváření informací a závěrů z prostých dat.

V CIO se mísí několik přístupů:

1. Snaha realizovat inovace
2. Zvýšit rentabilitu investic v IT (ROI)
3. Rozdělit svoji činnost úměrně mezi business a IT.

Snaha realizovat inovace je dále přináší rozpolcení vedení IT mezi dva směry - touha být vizionářem, přinášejícím novinky a technologický postup a na odvrácené straně proud "praktického pragmatika", který se nebojí škrtat zdroje, snižovat náklady a popravovat neúspěšné projekty
Podobně to je i u druhého bodu, kdy přístup "tvůrce hodnot" jde právě ruku v ruce s omezeními rozpočtu a nutností "obrátit každou korunu dvakrát".

Třetí bod reprezentuje právě tento článek - rozšíření vlivu na business a zkvalitnění obrazu IT ve zbytku společnosti.

CIO, který rozdělí své síly, znalosti a schopnosti ve správném poměru do zmíněných oblastí, může výrazně firmě pomoci, především v době, kdy není prostor pro chyby. A může tak úspěšně oddálit chvíli, kdy business rozhodne "zkrátit o hlavu" právě jeho oddělení... A o to nakonec jde, nebo ne?