Článek: Ekofórum a host Ing. Miroslav Kalousek

V úterý, 15.12.2009, byl hostem Ekofora pořádaného studentským sdružením Ekonom na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze poslanec ČR a bývalý ministr financí Ing. Miroslav Kalousek. Tématem byla "Reforma veřejných financí". Tento report formou článku stručně shrnuje postoje pana Kalouska a dění na akci. Zároveň podtrhuje problematiku veřejných rozpočtů. Chci říci, že jak přednáška, tak i tento článek se netýkají politického hodnocení a normativních názorů politických stran, ale spíše shrnují subjektivní pohled jak Miroslava Kalouska, tak i mé vlastní názory.

Půda Vencovského auly je pravidelně využívána k přednáškám externistů a významných osobností. Studentská organizace Ekonom (http://www.economix.cz) má s pořádáním akcí podobného rázu dlouhodobé zkušenosti, z hostů minulých lze uvést např. Václava Klause, Mirka Topolánka i Jiřího Paroubka. I díky zvolenému tématu přednášky M. Kalouska "Reforma veřejných financí" se dala očekávat na půdě ekonomicky orientované univerzity vyšší účast studentů. Pokud jste sledovali blog, možná Vás zaujalo, že přednáška byla avizována již na 9.12., ale díky středečnímu prodlouženému hlasování o schvalování rozpočtu v Poslanecké sněmovně, bylo nutné akci o týden posunout. I tak ale byla přednášková síň téměř plná.
Na svůj Twitter (@LudaSefa) jsem plánoval přímý kanál z přednášky, ale nakonec jsem se rozhodl spíše pro formu článku na blog, který právě čtete. Osobou pana Kalouska se zabývat nebudu, předpokládám, že průměrný čtenář Deepmined je schopen užít Google.

Host dorazil asi s 8 minutovým zpožděním a přednášku pojal přinejmenším velmi neformálně a volně. Vzhledem k politicky vypjaté situaci v naší zemi a postavení pana Kalouska na postu místopředsedy strany TOP09, to bylo velmi milé překvapení. Nešetřil vtipy, narážkami na popíjení alkoholu a především za celou dobu trvání(téměř 2 hodiny) jsem z jeho úst neslyšel ani jednou "Top09", "naše strana" a další politicky agitační výrazy. Což mi přišlo velmi fér, vzhledem k akademické půdě.

Nebylo překvapující, že úvodním tématem byla ekonomická krize a zhodnocení vývoje v ČR. P. Kalousek vzledem k plánovanému deficitu státního rozpočtu právě zmínil problém odkrytí strukturálního deficitu díky finanční krizi. Fiskální impulsy vedoucí k prohloubení zadlužení dle jeho slov již částečně odeznívají (o čemž bych mohl vzhledem k aktuálnímu dění v americkém kongresu pochybovat) a pro budoucnost se ukazuje být rozhodujícím faktorem právě deficit strukturální.
Navázalo srovnání mandatorních výdajů (výdaje pevné - zadané zákonem - např. starobní důchody) vůči výdajům fakultativním (výdaje volitelné - např. oprava dálnice) v roce 1995, kdy poměrově ze 100 % příjmů připadalo na mandatorní výdaje 51 % a na výdaje fakultativní 49 %. Dnešní poměr je 81:19 ve prospěch pevných výdajů a trend je stále rostoucí, čímž je vytvářen tlak na růst deficitu. Jelikož 19% je nedostatečných k pokrytí výdajů státu, narůstá i dluh.

Navázala tragikomická pasáž příběhu Lotyšska a "černouška úředníčka z EU", kde pan Kalousek vtipně popsal situaci, do které se dostalo Lotyšsko a která teoreticky hrozí v budoucnu i České republice. Tou je hrozba "finančního protektora". Z členství v EU vyplývá jako možnost poslední záchrany, pokud členskému státu jiné subjekty již nebudou ochotni půjčit peníze, půjčka z prostředků MMF (Mezinárodního měnového fondu). Ovšem půjčka není na dobré slovo, ale obsahuje velmi tvrdé podmínky, které se přijetím peněz stát zavazuje pod dohledem finančního protektora splnit (celá řada restriktivních omezení - např. 20% pokles mzdových nákladů ve státní správě, 50% snížení zdravotních výdajů atd.) Tedy v Lotyšském případě získala země půjčku (od Švédska, Německa a České republiky), ale za cenu bolestných radikálních omezení. Pan poslanec tedy především nastínil hrozbu prohlubování zadlužení země do kritické meze, kde pod dohledem MMF již nebude prostor pro graduální přístup zavádění omezení a restrikce dopadnou v plné šíři a bez možnosti "solidárního a měkkého přístupu".

Ústředním tématem přednášky pak byl rozbor stěžejních výdajů veřejných rozpočtů (nejen státního rozpočtu, ale celé soustavy). Jelikož jsem vystudoval ekonomicky-informatický obor, byl jsem potěšen, že se konečně politik zabývá především výdajovou stránkou věci, nikoliv příjmovou, narozdíl od levicově orientované politické konkurence. K daním se sice pan Kalousek též dostal, ale až v rámci závěrečné diskuze a dotazu studenta.

První skupinou veřejných výdajů (a skupinou největší, tedy s největším potenciálem k úsporám) byly výdaje penzijní a zmíněná penzijní reforma. Jako klíčový problém byla označena nedůslednost českých zákonodárců říci lidem exaktní výši budoucích důchodů, čímž u dnešních ekonomicky aktivních není vyvolán stimul k vytváření vlastních úspor a rezerv na stáří. Stávající situace, kdy penzijní důchod je průměrně ve výši 40 % průměrné mzdy je dlouhodobě neudržitelný a odpovědnost je nutné přenést ze státu na jednotlivce. Zajímavým názorem, který padl, bylo vyjádření, že "každý musí nést odpovědnost a je nutné odměnit kvalitu, nejen kvantitu potomstva".

Za druhou největší skupinu výdajů byly označeny výdaje na veřejné zdravotní pojištění. První větu, kterou pan poslanec k tématu vyřkl, bylo: "Trvám na tom, že české zdravotnictví je excelentní." Jako problém ale vidí neudržitelnost dostupnosti a kvality zároveň. Ekonomicky cítícím lidem je problém znám, ovšem zbytek národa nejspíše očekává růst kvality a dostupnosti při nulovém zatížení občana. Z mého pohledu ještě mohl pan poslanec zmínit problém migrace českých lékařů a expertů do zahraničí. Jelikož se v lékařském prostředí pohybuji, tak dokáži posoudit, že čeští lékaři jsou finančně silně podhodnoceni a často zastaralými zákonnými nařízeními nuceni pracovat za velmi "neslušných" platových podmínek, které jsou neúměrné jak náročnosti studia, tak svěřené odpovědnosti. Nelze se tedy migraci divit, ale problém by mohl navíc gradovat.

Naopak pozitivní názor zavládl u třetí skupiny výdajů, kam patří vládní spotřeba a výdaje, tedy mzdové náklady například na úředníky. Dle slov pana poslance je zde prostor k úsporám až o 20 %. Což samozřejmě neznamená snížení platů o 20 %, ale spíše redukci zkostnatělého systému. Tohoto tématu se týkal i poslední dotaz závěrečné diskuze a tedy si dovolím jej uvést nyní. Otázka byla zaměřena na způsob, jakým určit, "kdo půjde od válu" a předpokladu vzájemného krytí zaměstnanců státu (dnes až 500 000 lidí nepočítaje zdravotnický personál!). Pan Kalousek odpověděl, že řešení vždy existuje, neboť se jedná o manažerský problém, a v posledním případě je možné užít personální audit. Leč toto řešení považuje za silně alibistické, neboť jak je známo, podobné audity probíhají stylem "řekněte, kolik jich máme vyhodit a podle toho sestavíme audit".

Do čtvrté skupiny výdajů spadají sociální výdaje a nereálné nastavení, kdy 50 % obyvatel splňuje zákonné podmínky. Dle hosta by toto číslo mělo být mezi 10-15 procenty.

Další zajímavé vyjádření bylo, že ostatní výdaje státu lze považovat za "drobné", jejichž úpravy a případné restrikce finanční situaci státu nezachrání. Do této skupiny zařadil například i téma předražené stavby silnic a dálnic, zpronevěru peněz atd.

Pan Kalousek dále zmínil svůj názor na stavební spoření (výdaje ve výši 15 mld. Kč), které označil za pouhého narušitele rovnováhy na trhu finančních produktů. Doslovné vyjádření se týkalo přímo "nenávisti ke stavebnímu spoření". O tomto lze polemizovat, na druhou stranu je pravda, že jde o jednostranně zvýhodňující krok našeho státu.

Závěr přednášky byl věnován prostoru pro otázky, které se týkaly například přijetí Eura. Jak je známo, tak Česká republika se zavázala (a ano, toto slovo JE příbuzné se slovem "závazně") vstupem do EU k přijetí měnové jednotky EURO. Jako klíčový problém je ze strany pana Kalouska označeno stanovení pevně daného termínu. Pokud ale za daným termínem nebudeme stát, pak jde o zbytečně promrhané peníze. Sám pan Kalousek za nejbližší uskutečnitelný termín přijetí Eura označuje datum 1.1.2014.

Další dotaz se týkal již avizovaného zdanění a postavení rovné daně vůči dani progresivní. Pan poslanec kontroval známým faktem, že v ČR rovná daň samozřejmě není (pro neznalé jde o problém zavedení slev na dani, které jsou konstantní, pokud nerozumíte, doporučuji nakreslit křivku). Slovy pana Kalouska "čím větší progrese, tím větší vzkaz: nemakej, nevzdělávej se, nestarej se, nechtěj vyčnívat".
Klíčový problém zmiňuje v chápání společnosti sebe sama. Zda chceme mít "společnost rovných šancí, či společnost rovné spotřeby". Jak je patrné, oboje naráz je nemožné, tedy je nutné se rozhodnout. NaNEštěstí většina obyvatel ČR stále tíhne k "společnosti rovné spotřeby", zřejmě jako pozůstatek komunistického dědictví naší země.

Přednáška trvala necelé 2 hodiny a rozhodně nelituji návštěvy (i přes to, že se konala ve večerních hodinách). Otázkou pro nás zůstává, jak by postupoval v plnění teorie i pan Miroslav Kalousek, kdyby měl možnost změny prosazovat (například při držení většiny v PS i Senátu). V každém případě díky společnosti Ekonom za zajímavě strávený úterní večer.