Slovo úvodem
Rozvoj Webu 2.0 na nás dnes doslova „tlačí“ ze všech stran. V odborné literatuře i mezi laickou veřejností se objevují pojmy jako cloud computing, sociální sítě, rodiče po večerech blogují o svých ratolestích, politici a učitelé vás odkazují na své Twitter profily a nedávno si Vás babička přidala do „přátel na fejsbůk“.
Web 2.0 je fenoménem dnešní doby, jaké jsou ale možnosti využití „volně dostupného“ pro společnosti a firmy? A jak případně takové aktivity působí na zákazníka, ať stávajícího, či potenciálního. Co rozhoduje o úspěchu vstupu do určitého segmentu? A v podvědomí každého zůstává „kousavá otázka“ – jaká rizika využití dnes volně dostupných aplikací se mohou vyskytnout a lze se na ně připravit?
Rozvoj webové stránky internetu do podoby Webu 2.0 (o němž se poprvé zmínil Darcy DiNucci ), tedy nikoliv dostupnost statického obsahu informací, ale aktivního zapojení uživatelů do tvorby informací, nečekaně vedl k diverzifikovaného chování uživatelů podle konkrétních případů.
Pozorujeme celosvětový „boom“ sociálních sítí Facebook a Twitter (a neměli bychom ani pominout potenciál čínské social-network QQ.com ), ale například celosvětově užívaná platforma „Wikipedia“ je v situaci, kdy počet uživatelů – čtenářů je vysoce neúměrný přispěvovatelům - tvůrcům (příklad z roku 2007 - Česká republika ve srovnání s obdobně velkými státy dosahuje v žebříčku dle počtu záznamů na počet obyvatel značně negativního postavení – 0,00803 článků na obyvatele - hůře je na tom snad jen Maďarsko ).
Právě rozdílnost přístupu k jednotlivým volně dostupným „produktům“ je jedním z nejzajímavějších fenoménů dnešního internetu. Ovšem pokud se běžný uživatel internetu z domova do některé platformy z vlastního nezájmu nezapojí, může zůstat „ochuzen“ o některé informace a na opačné straně zůstává chráněn vůči určitému riziku.
Aplikujeme-li podobný případ do firemního a konkurenčního prostředí, úvaha přestává platit. Společnost, stojící stranou vůči některým dnes volně dostupným technologiím, se tímto může připravit jak o možnost perspektivního růstu, tak i o stávající klienty a svoji konkurenční výhodu. Obdobně pokud dodavatelé firmy upřednostňují určitou platformu, může její zavrhnutí vést k negativnímu postoji business partnerů. Oba případy vedou ke snížení zisku a konkurenceschopnosti společnosti. Obdobný pohled je i z pohledu rizik, které využívání volně dostupných prostředků s cílem úspory nákladů přináší. Pro příklady nemusíme sahat daleko – kauza z počátku listopadu, kdy nevýznamná hoteliérka chtěla pomocí „internetového telefonování“ – VoIP uspořit náklady, ale velmi se podivila, když její účet byl zneužit a jí přišla faktura na více než 1,5 milionu Kč za placené hovory do Lichtenštejnska . Stejně tak „odchycená“ důvěrná firemní korespondence skrze volně dostupné IM programy(Instant Messaging) mezi zaměstnanci. A nakonec strašák dnes nejvíce na očích: Neuvážené zpřístupňování důvěrných dat skrze síťové propojení (viz přirovnání Miloše Čermáka o změně populárního amerického pravidla “Co se stalo ve Vegas, zůstane ve Vegas“ na „Co se stalo ve Vegas, najdete na Facebooku“ ).
Přesto je nutné si položit bazální otázku: Jaké mohou být přínosy využívání dnešních volně dostupných prostředků ve firemním prostředí? A zároveň se vždy nebát zjistit, zda „zdarma“ znamená opravdu zdarma.
Web 2.0 je fenoménem dnešní doby, jaké jsou ale možnosti využití „volně dostupného“ pro společnosti a firmy? A jak případně takové aktivity působí na zákazníka, ať stávajícího, či potenciálního. Co rozhoduje o úspěchu vstupu do určitého segmentu? A v podvědomí každého zůstává „kousavá otázka“ – jaká rizika využití dnes volně dostupných aplikací se mohou vyskytnout a lze se na ně připravit?
Rozvoj webové stránky internetu do podoby Webu 2.0 (o němž se poprvé zmínil Darcy DiNucci ), tedy nikoliv dostupnost statického obsahu informací, ale aktivního zapojení uživatelů do tvorby informací, nečekaně vedl k diverzifikovaného chování uživatelů podle konkrétních případů.
Pozorujeme celosvětový „boom“ sociálních sítí Facebook a Twitter (a neměli bychom ani pominout potenciál čínské social-network QQ.com ), ale například celosvětově užívaná platforma „Wikipedia“ je v situaci, kdy počet uživatelů – čtenářů je vysoce neúměrný přispěvovatelům - tvůrcům (příklad z roku 2007 - Česká republika ve srovnání s obdobně velkými státy dosahuje v žebříčku dle počtu záznamů na počet obyvatel značně negativního postavení – 0,00803 článků na obyvatele - hůře je na tom snad jen Maďarsko ).
Právě rozdílnost přístupu k jednotlivým volně dostupným „produktům“ je jedním z nejzajímavějších fenoménů dnešního internetu. Ovšem pokud se běžný uživatel internetu z domova do některé platformy z vlastního nezájmu nezapojí, může zůstat „ochuzen“ o některé informace a na opačné straně zůstává chráněn vůči určitému riziku.
Aplikujeme-li podobný případ do firemního a konkurenčního prostředí, úvaha přestává platit. Společnost, stojící stranou vůči některým dnes volně dostupným technologiím, se tímto může připravit jak o možnost perspektivního růstu, tak i o stávající klienty a svoji konkurenční výhodu. Obdobně pokud dodavatelé firmy upřednostňují určitou platformu, může její zavrhnutí vést k negativnímu postoji business partnerů. Oba případy vedou ke snížení zisku a konkurenceschopnosti společnosti. Obdobný pohled je i z pohledu rizik, které využívání volně dostupných prostředků s cílem úspory nákladů přináší. Pro příklady nemusíme sahat daleko – kauza z počátku listopadu, kdy nevýznamná hoteliérka chtěla pomocí „internetového telefonování“ – VoIP uspořit náklady, ale velmi se podivila, když její účet byl zneužit a jí přišla faktura na více než 1,5 milionu Kč za placené hovory do Lichtenštejnska . Stejně tak „odchycená“ důvěrná firemní korespondence skrze volně dostupné IM programy(Instant Messaging) mezi zaměstnanci. A nakonec strašák dnes nejvíce na očích: Neuvážené zpřístupňování důvěrných dat skrze síťové propojení (viz přirovnání Miloše Čermáka o změně populárního amerického pravidla “Co se stalo ve Vegas, zůstane ve Vegas“ na „Co se stalo ve Vegas, najdete na Facebooku“ ).
Přesto je nutné si položit bazální otázku: Jaké mohou být přínosy využívání dnešních volně dostupných prostředků ve firemním prostředí? A zároveň se vždy nebát zjistit, zda „zdarma“ znamená opravdu zdarma.
Web 2.0 a inovace v malých a středních podnicích
První odpověď se nabízí například ihned při pohledu na homepage sociální sítě Facebook. Pod registračním polem pro osoby se nachází odkaz „Create a Page for a celebrity, band or business“, tedy rovnou je všem poskytnuta možnost založit stránku pro svůj brand, výrobek, či celou společnost. První funkcí je tedy především využití pro marketingové účely.
Marketing
O tom, že jde o nečekaně silný prostředek, není pochyb. Sociální sítě přinesly nový proud marketingu, oproti stávajícím bannerům a textové reklamě. Stejně jako podobná revoluce přišla o pár let dříve při přechodu z běžné tiskové inzerce na direct marketing, tak i dnes jsou nástroje zpětné vazby vůči zákazníkovi a jeho přímé oslovení jednou z dominant dnešního webu, kde sociální sítě hrají signifikantní roli.
„Facebook.com je 4. nejnavštěvovanější stránkou světa, má přes 250 milionů uživatelů a například u nás je uživateli pětina internetové populace“ zdůraznila moderátorka pořadu Ekonomika ČT24 Michala Hergetová . Oslovení takto silné populace by například skrze televizní reklamu přišlo na nemalé náklady, sociální síť umožní vytvořit stránku firmy zdarma a spíše ponechá na vlastníkovi, jak se „dokáže sám prodat“. A dle pohledu na počty „fanoušků“ některých značek je vidět, že společnosti tento jev neváhají využít – například Coca Cola (3 775 028 fanoušků), Pilsner Urquell (47 258 fanoušků) a jiní.
Navíc růst počtu fanoušků nemusí být pro firmu dominantou, síla social networkingu pro marketingové účely představuje především bezprostřední zpětná vazba. Firma se skrze svůj profil může navést diskuzi přímo se svými zákazníky a budovat s nimi oboustranný intenzivní vztah. Navíc je zřejmé, že lidé dávají vždy přednost osobního doporučení před reklamou a tudíž pocit „komunity fanoušků“ je pozitivním stimulem. Správné zacílení na konkrétní sociální síť je otázkou preferencí společnosti – například Facebook.com nabízí největší podíl uživatelů na internetu, LinkedIn.com zase velmi profesionální a seriózní síť. Navíc téměř vždy je možné využít i klasickou bannerovou reklamu, která ale na rozdíl od webové reklamy je mnohem lépe cílená na spádovou skupinu zákazníků, díky informacím, které síť o svých uživatelích zná.
Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, prezentace firmy v sítích není zdarma. Nutné je počítat s náklady na udržování a intenzivní aktualizaci vlastní stránky. Navíc některé společnosti – typicky banky, mobilní operátoři a jiní – musejí překonat určitý negativní postoj zákazníka. Ať už jde o bankovní poplatky, či vysoké tarifní ceny. Jedním z důvodů neúspěchu silných společností u tohoto druhu reklamy je právě špatný přístup v duchu „spustíme prezentaci a hotovo“. Pak „social effect“ působí také, leč s opačným dopadem. Odrazení potenciálního zákazníka, případně i stávající klient začíná pochybovat a uvažuje o změně v duchu „nebudu přeci fanoušek sám, to je podezřelé“.
U konkurenční sítě Facebooku jménem Twitter je zajímavé srovnání, jaké spektrum společností „tweetuje“ nejvíce – první příčku zabírá reklamní sektor, druhá patří e-shopům a třetí webovým služnám . Tedy očekávaně sektory, které mají k aktivním uživatelům internetu velmi blízko. Na druhou stranu propojení s osobními daty uživatelů umožňuje oslovení zákazníků i v řadě služeb naoko s internetem nepropojených – sport, hobby a dalšími.
Marketingový potenciál sociálních sítí je tedy oboustranně výhodný, ale zároveň je svázán mnoha omezeními a pravidly. Firmy se mohou dostat do úzkých, například pokud využijí možnost se vydávat za skutečné osoby. Představa konkurenčního boje skrze tvorbu „anti-skupin“, nekalé konkurenční jevy a pomluvy a další falešné taktiky jsou předmětem například článku Petra Tomáše Vocelky: Na Facebooku a bez pravidel uveřejněného v časopise Marketing a média 2. 11. 2009 . Přesto fenomén sociálních sítí a jejich užití v podnikové sféře by se v dnešní době dalo plně označit jako nástroj CRM (Customer Relationship Management)
Další firemní spektrum, které sociální sítě výrazně ovlivňují, je personalistika a human resources(HR).
Personalistika
S propojením lidí na internetu a sdílením osobních dat se vytvořili nové možnosti v oslovení potenciálních zaměstnanců vlastní firmy. V České republice dominuje v tomto ohledu především síť LinkedIn. Principiálně jde o síť profesionálních kontaktů, profily slouží především jako přehledy „kontaktů“ uživatelů. Místo oblíbených „friends“ jsou k dispozici obdobně „connections“. Kvalitní profil s velkým množstvím významných „connections“ ale nemusí být nutně vstupenkou mezi „smetánku“. Bonusem jsou tzv. „recommendations“ – doporučení.
Pro firemní HR head hunters síť poskytuje alternativní velmi silnou databázi potenciálních zaměstnanců z lidí, kteří mají pozitivní reference a například mají zpětnou vazbu v podobě konexe na známé pracovníky.
Tímto způsobem klesají náklady na HR, vyhledávání a oslovení zajímavých osobností. Zároveň síť poskytuje zázemí k rychlému získání odborných informací. Mezi aktivně využívající společnosti sítě LinkedIn patří především firmy působící v public relations, reklamě, marketingu, komunikačních a informačních technologiích. Tedy pokud společnost působí v těchto oborech, může získat zdarma kontakty na významné hráče na jejím trhu, navíc kvalitní profil na LinkedIn bývá významnou vizitkou společnosti i jednotlivců.
Třetí skupinou přímo vybízející k firemnímu využití jsou komunikační prostředky a sdílení informací a dat.
Pro firemní HR head hunters síť poskytuje alternativní velmi silnou databázi potenciálních zaměstnanců z lidí, kteří mají pozitivní reference a například mají zpětnou vazbu v podobě konexe na známé pracovníky.
Tímto způsobem klesají náklady na HR, vyhledávání a oslovení zajímavých osobností. Zároveň síť poskytuje zázemí k rychlému získání odborných informací. Mezi aktivně využívající společnosti sítě LinkedIn patří především firmy působící v public relations, reklamě, marketingu, komunikačních a informačních technologiích. Tedy pokud společnost působí v těchto oborech, může získat zdarma kontakty na významné hráče na jejím trhu, navíc kvalitní profil na LinkedIn bývá významnou vizitkou společnosti i jednotlivců.
Třetí skupinou přímo vybízející k firemnímu využití jsou komunikační prostředky a sdílení informací a dat.
Komunikace a data
Do komunikačních platforem, které spadají do portfolia pojmu Web 2.0, patří vyjma sociálních sítí také mikroblogy, blogy a platforma Wiki. Díky dnes běžně dostupným rychlostem přenosu dat po internetu padají dřívější omezení, linky zvládají přenosy obrazů, zvuku i videa v reálném čase. Tento fakt se projevuje významně i v podnikové sféře. Jak jej tedy využít?
Wiki a blogovací systém se například osvědčil jako náhrada firemního intranetu a CMS (Content Management System). Silnou stránkou je především shromáždění dat na jednom místě a s tím spojené úspory z rozsahu.
„Firemní wiki umožňují lepší práci s nestrukturovanými daty, jsou snadněji použitelné a často provozované formou SaaS (Software as a Service). Navíc odpadá potřeba počátečních investic, což je zvláště v době ekonomické krize velmi vítaná vlastnost.“ píše ve svém článku pro server Lupa.cz Jan Kodera . Na managementu firmy ale zůstává především otázka bezpečnosti ve srovnání s vnitřním IT a také „personální morálka zaměstnanců“.
Tay Pei Lyn Grace ve svém článku “Wikis as a knowledge management tool“ poukazuje na možnosti využití platformy jak u společností o deseti zaměstnancích, tak i u celosvětových korporací. Zároveň wiki užitá jako KMT (knowledge management tool) přináší úsporu nákladů a času, stimuluje kolaboraci mezi jednotlivými uživateli a zároveň umožňuje velmi efektivně sledovat míru jejich „zapojenosti“. Wiki řešení mohou obsahovat silné zabezpečení, ale to jde spíše mimo téma volně dostupných prostředků využitelných pro inovace uvnitř podnikové sféry.
Při shrnutí tedy platforma Wiki vychází jako velmi účinný komunikační prostředek z kategorie „všichni na všechny“ a její nasazení ve společnosti přináší inovativní postupy pro kooperaci jak na úrovni managementu, tak i u zaměstnanců.
Nutno podotknout, že existují i velmi kvalitní řešení přímo určená pro firmy v podobě open-source produktů – v Čechách Abakowiki (http://www.abakowiki.cz), či celosvětově užívané Socialtext (http://www.socialtext.com). Socialtext například představuje komplexní řešení celé podnikové komunikační úrovně, jednotlivé moduly kromě Wiki obsahují i social-networking, microblogging, distribuované spreadsheety i například blogovací platformu .
Specifickým případem firemní komunikace je typ „jeden na jednoho“. Stejně, jako kdysi v minulosti byli archetypy přenosu zpráv (od pošty po poštovní potrubí koncernů) nahrazeny telefonickým spojením a elektronickou poštou, tak i dnes masivní převaha využití e-mailu se pozvolna snižuje. Opět je důvodem rámec urychlení procesu komunikace a rychlost zpětné vazby. Feedback v podobě „zpráva odeslána, čekáme na odpověď“ dnes nestačí, odesílatel chce znát, zda adresát zprávu již přijal a nejlépe i zda aktivně odpovídá, či s odpovědí čeká, kde se nachází a další informace.
V dnešní době kvalitní komunikace na dálku (jak interní, tak i externí) přináší významný nástroj každé společnosti. Navíc se poptávka po produktech jednotlivých služeb v podobě e-mailových klientů, IM (instant messagingu), telefonování, ale i video-hovorů a konferencí přesunula na poptávku po sjednocených nástrojích, které obsáhnou všechny požadované služby. Z placené sféry se nabízí například produkt od Microsoftu Unified Communications fungující na bázi MS Exchange Server 2007 .
Jaké jsou tedy možnosti a úskalí volně dostupných prostředků pro podnikovou sféru?
Na straně podnikových uživatelů si musí každý uvědomit, kdy jakou platformu využít. Problém souvisí například s omezeními e-mailu (nevhodný na přenos dat), nutností získat informaci rychle (raději užít telefon), položit hromadnou otázku na větší skupinu (hromadný e-mail vs. otázka ve statutu na firemní sociální síti), zprostředkovat data (uložení do sítě vs. využití SaaS např. GoogleDocs) atd. Na druhou stranu by pro firmu vždy mělo být východiskem kvalitní zmapování platforem, které adresáti aktivně využívají. Pokud ve firmě je zavedeno pouze aktivní používání e-mailu, pak efektivita ostatních platforem bude velmi malá.
Do významných společností, které efektivně integrují komunikační metody Enterprise 2.0 řešení do svého managementu patří například Cisco Systems, IBM, HP a dnes i většina ostatních korporací, obzvláště působících na ICT trhu. "Mladí absolventi vysokých škol používali nástroje Webu 2.0 už dlouho a očekávají použití podobných nástrojů i pro usnadnění práce ve svém zaměstnání," tvrdí Aurora Aritová, manažerka pro marketing produktů divize Unified Communications společnosti Microsoft ve článku pro Computerworld .
Tedy z uvedené citace vyplývá, že pokud společnost podobná řešení neintegruje, nejspíše je znalí zaměstnanci užijí sami bez příslušného řízení, což může být často kontraproduktivní – viz například běžná rizika ochrany a sdílení interních firemních dat a informací. Především proto by firmy měli tyto metody komunikace jednotně implementovat pod svá IT oddělení. Otázkou zůstává, nakolik jsou pracovníci IT oddělení schopni s informacemi pracovat. Zajímavá anketa na podobné téma proběhla u článku na serveru Lupa.cz, kdy na otázku „Měl by pracovník IT být spíše specializovaný odborník, nebo se vyznat ve více oborech (např. i v marketingu)?“ jsou vyrovnaná procenta odpovědí u obou možností.
Wiki a blogovací systém se například osvědčil jako náhrada firemního intranetu a CMS (Content Management System). Silnou stránkou je především shromáždění dat na jednom místě a s tím spojené úspory z rozsahu.
„Firemní wiki umožňují lepší práci s nestrukturovanými daty, jsou snadněji použitelné a často provozované formou SaaS (Software as a Service). Navíc odpadá potřeba počátečních investic, což je zvláště v době ekonomické krize velmi vítaná vlastnost.“ píše ve svém článku pro server Lupa.cz Jan Kodera . Na managementu firmy ale zůstává především otázka bezpečnosti ve srovnání s vnitřním IT a také „personální morálka zaměstnanců“.
Tay Pei Lyn Grace ve svém článku “Wikis as a knowledge management tool“ poukazuje na možnosti využití platformy jak u společností o deseti zaměstnancích, tak i u celosvětových korporací. Zároveň wiki užitá jako KMT (knowledge management tool) přináší úsporu nákladů a času, stimuluje kolaboraci mezi jednotlivými uživateli a zároveň umožňuje velmi efektivně sledovat míru jejich „zapojenosti“. Wiki řešení mohou obsahovat silné zabezpečení, ale to jde spíše mimo téma volně dostupných prostředků využitelných pro inovace uvnitř podnikové sféry.
Při shrnutí tedy platforma Wiki vychází jako velmi účinný komunikační prostředek z kategorie „všichni na všechny“ a její nasazení ve společnosti přináší inovativní postupy pro kooperaci jak na úrovni managementu, tak i u zaměstnanců.
Nutno podotknout, že existují i velmi kvalitní řešení přímo určená pro firmy v podobě open-source produktů – v Čechách Abakowiki (http://www.abakowiki.cz), či celosvětově užívané Socialtext (http://www.socialtext.com). Socialtext například představuje komplexní řešení celé podnikové komunikační úrovně, jednotlivé moduly kromě Wiki obsahují i social-networking, microblogging, distribuované spreadsheety i například blogovací platformu .
Specifickým případem firemní komunikace je typ „jeden na jednoho“. Stejně, jako kdysi v minulosti byli archetypy přenosu zpráv (od pošty po poštovní potrubí koncernů) nahrazeny telefonickým spojením a elektronickou poštou, tak i dnes masivní převaha využití e-mailu se pozvolna snižuje. Opět je důvodem rámec urychlení procesu komunikace a rychlost zpětné vazby. Feedback v podobě „zpráva odeslána, čekáme na odpověď“ dnes nestačí, odesílatel chce znát, zda adresát zprávu již přijal a nejlépe i zda aktivně odpovídá, či s odpovědí čeká, kde se nachází a další informace.
V dnešní době kvalitní komunikace na dálku (jak interní, tak i externí) přináší významný nástroj každé společnosti. Navíc se poptávka po produktech jednotlivých služeb v podobě e-mailových klientů, IM (instant messagingu), telefonování, ale i video-hovorů a konferencí přesunula na poptávku po sjednocených nástrojích, které obsáhnou všechny požadované služby. Z placené sféry se nabízí například produkt od Microsoftu Unified Communications fungující na bázi MS Exchange Server 2007 .
Jaké jsou tedy možnosti a úskalí volně dostupných prostředků pro podnikovou sféru?
Na straně podnikových uživatelů si musí každý uvědomit, kdy jakou platformu využít. Problém souvisí například s omezeními e-mailu (nevhodný na přenos dat), nutností získat informaci rychle (raději užít telefon), položit hromadnou otázku na větší skupinu (hromadný e-mail vs. otázka ve statutu na firemní sociální síti), zprostředkovat data (uložení do sítě vs. využití SaaS např. GoogleDocs) atd. Na druhou stranu by pro firmu vždy mělo být východiskem kvalitní zmapování platforem, které adresáti aktivně využívají. Pokud ve firmě je zavedeno pouze aktivní používání e-mailu, pak efektivita ostatních platforem bude velmi malá.
Do významných společností, které efektivně integrují komunikační metody Enterprise 2.0 řešení do svého managementu patří například Cisco Systems, IBM, HP a dnes i většina ostatních korporací, obzvláště působících na ICT trhu. "Mladí absolventi vysokých škol používali nástroje Webu 2.0 už dlouho a očekávají použití podobných nástrojů i pro usnadnění práce ve svém zaměstnání," tvrdí Aurora Aritová, manažerka pro marketing produktů divize Unified Communications společnosti Microsoft ve článku pro Computerworld .
Tedy z uvedené citace vyplývá, že pokud společnost podobná řešení neintegruje, nejspíše je znalí zaměstnanci užijí sami bez příslušného řízení, což může být často kontraproduktivní – viz například běžná rizika ochrany a sdílení interních firemních dat a informací. Především proto by firmy měli tyto metody komunikace jednotně implementovat pod svá IT oddělení. Otázkou zůstává, nakolik jsou pracovníci IT oddělení schopni s informacemi pracovat. Zajímavá anketa na podobné téma proběhla u článku na serveru Lupa.cz, kdy na otázku „Měl by pracovník IT být spíše specializovaný odborník, nebo se vyznat ve více oborech (např. i v marketingu)?“ jsou vyrovnaná procenta odpovědí u obou možností.
Kancelářský software
Závěrečným, leč nikoliv posledním způsobem, jak firmy mohou skrze užití volně dostupné ICT prostředky snížit náklady a dosáhnout podnikového růstu je užití místo stávajícího komerčního kancelářského software aplikace v podobě freeware, či dokonce open-source (zdrojový kód SW je volně dostupný a otevřený úpravám ze strany uživatele). K tomuto tématu se váže i dnes velmi diskutované řešení snížení nákladů na licence skrze užití dříve zmíněného SaaS (Software as a service), tedy přesunutí samotných aplikací z původních jednotlivých stanic na web v centralizované podobě, která skýtá přístupnost kdykoliv a odkudkoliv. Příkladem může být sdílení dokumentů skrze GoogleDocs a jiné služby.
Licence například produktů řady Microsoft Office mohou v počátcích podnikání významně zatížit rozpočet firmy. Ale jak píše Ian Anderson v článku „Jak rozjet společnost s Freesoftware“ - „Roky obrovské softwarové firmy dominovali trhu skrze účtování horentních sum za užití jejich software. Naštěstí někteří vývojáři nabízí volné alternativy.“
Několik příkladů volně dostupných alternativ vůči komerčním produktům: MS Office vs. OpenOffice (www.openoffice.org), Microsoft Outlook vs. Mozilla Thunderbird (www.mozilla.com/ thunderbird/), Adobe Acrobat vs. PDFCreator (www.pdfcreator.com) .
Daní při užití freeware a open-source ale vždy zůstává určitá nejistota kompatibility mezi free a komerčním řešením. Přesto lze tvrdit, že většina volně dostupných produktů nabízí dostatečnou funkcionalitu jako produkty komerční a finanční úspora za licence především u malých podniků může být velmi významným krokem k celkovému snížení nákladů a větší konkurenceschopnosti společnosti.
Licence například produktů řady Microsoft Office mohou v počátcích podnikání významně zatížit rozpočet firmy. Ale jak píše Ian Anderson v článku „Jak rozjet společnost s Freesoftware“ - „Roky obrovské softwarové firmy dominovali trhu skrze účtování horentních sum za užití jejich software. Naštěstí někteří vývojáři nabízí volné alternativy.“
Několik příkladů volně dostupných alternativ vůči komerčním produktům: MS Office vs. OpenOffice (www.openoffice.org), Microsoft Outlook vs. Mozilla Thunderbird (www.mozilla.com/ thunderbird/), Adobe Acrobat vs. PDFCreator (www.pdfcreator.com) .
Daní při užití freeware a open-source ale vždy zůstává určitá nejistota kompatibility mezi free a komerčním řešením. Přesto lze tvrdit, že většina volně dostupných produktů nabízí dostatečnou funkcionalitu jako produkty komerční a finanční úspora za licence především u malých podniků může být velmi významným krokem k celkovému snížení nákladů a větší konkurenceschopnosti společnosti.
Slovo závěrem
Turbulentní prostředí podnikové sféry nutí společnosti ke zrychlování výměny informací jak mezi firmami samými (z pohledu B2B), tak i z hlediska vztahu k zákazníkovi (B2C). Zároveň integrace na straně klientů nabízí velký potenciál pro marketing, komunikaci, CRM, SCM a další podnikové aktivity.
Trend cloud computingu a centralizace software přináší z hlediska dodavatelů zrychlení implementace nových služeb do svých produktů, například je běžné, že firma upgrade SaaS SW ani nepostřehne a automaticky začne využívat nově dostupné možnosti.
Potenciál volně šiřitelných produktů, potažmo i open-source, ale zdaleka není vyčerpaný, naopak jde o rostoucí sféru, jež nabízí každé společnosti nástroj, jak snížit své náklady a tím i zvýšit konkurenceschopnost. Sociální sítě a sdílení důvěrných dat se stávají běžnými zdroji užitelnými pro direct marketing a získání velmi rychlé a osobní zpětné vazby, stejně jako jsou známy i přímé zisky společností vytvořené právě díky využití nových možností (např. firma Dell díky Twitteru vydělala dle zpráv více než tři miliony dolarů)
Na samotných společnostech ale zůstává, zda se zúčastní inovačních postupů a zahrne dnešní trendy do svých portfolií, či bude s odstupem vyčkávat. Avšak stejně jako u mnoha případů v minulosti je dost možné, že některým „prostě ujede vlak“.
Trend cloud computingu a centralizace software přináší z hlediska dodavatelů zrychlení implementace nových služeb do svých produktů, například je běžné, že firma upgrade SaaS SW ani nepostřehne a automaticky začne využívat nově dostupné možnosti.
Potenciál volně šiřitelných produktů, potažmo i open-source, ale zdaleka není vyčerpaný, naopak jde o rostoucí sféru, jež nabízí každé společnosti nástroj, jak snížit své náklady a tím i zvýšit konkurenceschopnost. Sociální sítě a sdílení důvěrných dat se stávají běžnými zdroji užitelnými pro direct marketing a získání velmi rychlé a osobní zpětné vazby, stejně jako jsou známy i přímé zisky společností vytvořené právě díky využití nových možností (např. firma Dell díky Twitteru vydělala dle zpráv více než tři miliony dolarů)
Na samotných společnostech ale zůstává, zda se zúčastní inovačních postupů a zahrne dnešní trendy do svých portfolií, či bude s odstupem vyčkávat. Avšak stejně jako u mnoha případů v minulosti je dost možné, že některým „prostě ujede vlak“.
Zdroje:
1. DiNucci, Darcy. http://www.cdinucci.com/. [Online] http://www.cdinucci.com/Darcy2/articles/Print/Printarticle7.html.
2. Bednář, Vojtěch. Lupa.cz. [Online] 16. Říjen 2009. http://www.lupa.cz/clanky/qq-com-je-socialni-sit-vetsi-facebooku-v-cine/.
3. Kodera, Jiří. [Online] 6. Prosinec 2007. http://www.lupa.cz/clanky/web-2-0-do-cr-nikdy-nedorazi-cesi-nespolupracuji/.
4. Zandl, Patrick. Lupa.cz. [Online] 4. Listopad 2009. http://www.lupa.cz/clanky/spatne-zabezpecene-voip-stalo-hotelierku-mil/.
5. Čermák, Miloš. Sociální média ve firmě? Stanovte pravidla. E15, str. 24. 6. Listopad 2009. nalezeno skrze AnopressIT.cz.
6. Hergetová, Michala. Firmy si oblíbily sociální sítě. Ekonomika ČT24. 11. Srpen 2009.
7. Facebook.com. [Online] [Citace: 11. Listopad 2009.] http://www.facebook.com.
8. Zandl, Patrick. Průzkum:Jak používají české firmy Twitter. Lupa.cz. [Online] 15. Září 2009. [Citace: 10. Listopad 2009.] http://www.lupa.cz/clanky/pruzkum-jak-pouzivaji-ceske-firmy-twitter/.
9. Vocelka, Petr Tomáš. Na Facebooku a bez pravidel. Marketing a media, str. 20. 02. Listopad 2009.
10. Kodera, Jan. Vliv webu 2.0 na firemní komunikační a kolaborační platformy. Lupa.cz. [Online] 8. Duben 2009. [Citace: 2009. Listopad 10.] http://www.lupa.cz/clanky/vliv-webu-2-0-na-firemni-komunikacni-platformy/.
11. Grace, Tay Pei Lyn. Wikis as a knowledge management tool. Journal of Knowledge Management. 13, 2009, Sv. 4, str. 64. nalezeno skrze ProQuest500.
12. SocialText: Products & Services. Socialtext.com. [Online] [Citace: 09. Listopad 2009.] http://www.socialtext.com/products/.
13. Jireš, Pavel. Sjednocená firemní komunikace od Microsoftu. Computerworld č. 16, 20. ročník. 25. Září 2009, str. 26. nalezeno skrze Anopress.cz.
14. Leungová, Teresa. Týmová spolupráce v novém hávu. Computerworld, č. 16, 20. ročník. 25. Září 2009, str. 23. Nalezeno skrze Anopress.cz.
15. Kodera, Jiří. Ředitelé podnikové informatiky si neví rady s webem 2.0. Lupa.cz. [Online] 27. Srpen 2007. [Citace: 11. Listopad 2009.] http://www.lupa.cz/clanky/reditele-podnikove-informatiky-si-nevi-rady-s-w-0/.
16. Anderson, Ian. How to Run your Organization with Free Software. Nonprofit World, Vol. 27, Iss. 3. Květen/Červen 2009, stránky 21-22. nalezeno skrze ProQuest500.
17. Handl, Jan. Do sociálních sítí začínají téct peníze ve velkém. Lupa.cz. [Online] 10. Říjen 2009. http://www.lupa.cz/clanky/do-socialnich-siti-zacinaji-tect-penize-ve-velkem/.
18. Kocourek, Jiří. Dell díky Twitteru vydělal více než tři miliony dolarů. ITBiz.cz. [Online] 15. Červen 2009. [Citace: 9. Listopad 2009.] http://www.itbiz.cz/dell-twitter-obchodni-model.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat