Jak vylepšit komunikaci v rodině s využitím internetu

Vztah rodiče a potomka je jednou z nejsilnějších vazeb, které lidstvo má. Existují samozřejmě výjimky z pravidla, ale obecně vzato máme vrozenou potřebu své potomky chránit a kontrolovat. Posledních 20 let, které uplynuly od revoluce, dalo rodičům i dětem velké množství technologií, které umožňují být v kontaktu takřka ihned. O to více ale nejsme připraveni na situaci, kdy druhá strana neodpovídá, či na výzvu nereaguje. Social networking, internetové komunikační technologie a další inovace navíc přinášejí značná rizika. Zaměřme se nikoliv na virtuální internetovou rodinu v podobě komunikace neznámých lidí v síti, ale na reálnou rodinu v prostředí internetu.

Uvažme standardní rodinu: Pan Bajt má manželku a tři děti - nejstarší syn je studentem vysoké školy, dcera je v pubertě a nejmladšímu synovi je jen 9 let. Jaké internetové technologie rodina Bajtových využívá ke vzájemnému kontaktu? Jaká existují rizika?

Pan Bajt pracuje jako účetní v soukromé společnosti. Většinu času tráví před obrazovkou počítače. Poslední dobou sleduje nárůst zájmu o sociální sítě, ale zatím se odhodlal jen k založení účtu na Twitteru. Především proto, že síť mu nabízí aktuální přehled událostí v podobě příspěvků od mediálně známých osobností jeho oblíbených tištěných periodik. Ráno si pan Bajt kupuje papírové noviny, ale pomalu zjišťuje, že je stejně nikdy nestihne přečíst a tak se zaměřil na portál hospodářských novin http://ihned.cz. Mezi prostředky nutné k práci patří bezesporu email.

Paní Bajtová je počítačový laik, ale poté, co nejstarší syn trávil rok studia v zahraničí, naučila se využívat Skype k telefonické komunikaci přes internet. Příležitostně si čte email a zhruba jedenkrát do týdne surfuje po webu.

Vysokoškolák Bajt Prvorozený využívá a sleduje nové trendy a technologie. Má profil nejen na Facebooku, ale i na Twitteru a profesionální síti LinkedIn. Denně komunikuje skrze email, instant messagingové klienty, aktualizuje své statuty. Se spolužáky vytváří semestrální práce skrze sdílené soubory GoogleDocs, využívá univerzitní informační systém.

Pubertální dcera má profil na serveru LibimSeTi, komunikuje především skrze chatové služby a aktivní je i na ICQ. Nedávno si založila účet na síti Facebook, kde denně aktualizuje své statuty a vkládá fotky.

Nejmladší z rodu Bajtů pak tráví čas na internetu hraním online her.

Jaké jsou tedy možnosti zlepšení komunikace uvnitř rodiny? Každý z členů využívá z velké části odlišné služby. Vzhledem k technické vyspělosti nejstaršího syna, je možnost kanály sjednotit pod jeho vedením. Instant-messagingovou komunikaci může zastoupit řešení firmy Skype, čímž se vyjde vstříc matce, pro kterou je internet okrajovou záležitostí a tohoto jediného klienta umí využívat. Pádný argument, který zapůsobí na otce účetního může být snížení nákladů na mobilní telefonování v rodině. A Skype chat se může i pubertální dceři zalíbit více, než sporadicky fungující ICQ.

Dále pomůže sjednocení emailových účtů do obdobného tvaru, například v podobě jmeno.bajt@gmail.com. Tak odpadne přemýšlení nad adresou ve chvíli, kdy je potřeba někomu v rodině odeslat mail, například se zajímavou zprávou od babičky. Účet u Googlu byl vybrán především z důvodu, že jeho založením získá celá rodina přístup k mnoha dalším službám. Například k využití GoogleDocs, tedy sdílení dokumentů a jejich tvorbě přímo v prohlížeči. Systém je velice jednoduchý a intuitivní. Představa pro matku, která jen nahlédne před víkendem do spreadsheetu, kde má od zbytku rodiny tipy a přání jídel na oběd, je velice lákavá. O společném kalendáři se dílením důležitých dat a termínů ani nemluvě.

Negativní stranou internetové komunikace v rodině je bezespora výskyt rizik. Podívejme se na nejzásadnější:
Únik privátních informací. V tomto případě je nejslabším článkem jednoznačně dcera. Je dostatečně zkušená a aktivní ve sdílení informací. Neuvědomuje si ale plný rozsah a důsledky svých činů ve virtuálnu. Typicky jde o sdílení soukromých fotografií, či nevhodné statusy. Příklad může být, že otec Bajt nahlásil v práci páteční nemoc, neboť se necítil ve čtvrtek dobře. Dcera ale nevědomky uploaduje fotky z pátečního grilování, kdy již uzdravený otec popíjí pivo. Fotografie jsou uveřejněné jako "public" a tudíž k nim má každý přístup. Kolegové v práci se přes "friends of friends" k obrázkům dostanou a může vzniknout nemilá situace.

Dalším rizikem je ohrožení dětí jinými osobami. Nemusí jít jen o lidi s pedofilními sklony na dětských chatech a chatech pro mladé. Typickým příkladem je snížená odolnost a ostražitost vůči phishingu a spamu. Mladý člověk snadněji uvěří možné milionové výhře a v dobré víře odešle například i privátní údaje o kreditní kartě otce. A nemusí jít ani o záměrné klamání - viz nedávný případ, kdy si dítko chtělo placenou službou vylepšít svůj profil v online hře Travian. Rodinný rozpočet tedy je ohrožen z mnoha stran.

Snížené schopnosti filtrovat příchozí informace jsou pro laiky typické. Obdobně se může zmýlit otec Bajt, který uvěří lživé zprávě uveřejněné od známého na sociální síti Twitter. Například o propadu akcií nějaké společnosti. Pokud zprávu neověří, může dojít k fatální chybě, jelikož bude dále distribuovat mylnou informaci, čímž poškodí své renomé.

Plusů a mínusů při aktivním fungování rodiny v internetu je obrovské množství, vždy je ale nutné pamatovat na zásadní poučku - "důvěřuj, ale prověřuj"!

Seriál: Competitive Intelligence v praxi a budoucnosti, část I.

"Konkurenční zpravodajství" je bezpochyby jedním z trendů, které ovlivňují práci s informacemi v podnikové sféře. Někteří využívané metody k získávání informací přehlížejí, jiní je považují za určitý druh špionáže až ilegální činnosti a ti znalí se snaží maximálně využít nabízený potenciál pro zvýšení vlastní konkurenční výhody a sebeprosazení. V tomto miniseriálu článků z prostředí CI se pokusím vyvrátit některé mýty, které okolo získávání a práce s informacemi z podnikového sektoru panují.

Competitive Intelligence, zvaná též "konkurenční zpravodajství" je dynamicky rozvíjející se interdisciplinární obor. Jeho podoba není definovaná přímo a i pohledy odborníků se leckdy neshodují. Competitive Intelligence se zabývá systematickým sběrem informací, získávaných převážně z externích informačních zdrojů, jejich vyhodnocováním a prezentací. Spory mohou vznikat různé - zda začlenit prostý data-mining do CI, nebo na druhém pólu například jak přistupovat ke špionáži skrze informační kanály. Jisté ale je, že CI má nakročeno k významnému růstu na konkurenčním trhu a na společnostech je, jak k problematice přistoupí.

Nejprve si dovolím malý úvod. Dnešní podnikový sektor se čím dál více přibližuje vyrovnaným šancím pro všechny. Toto platí pro ICT trh obzvláště (mé oblíbená fráze z filmu Antitrust říká "any kid, working in the garage anywhere in the world, with a good idea can put us out of business " - každý s dobrým nápadem má šanci ohrozit Váš byznys). Turbulentní povaha trhu spojená s velkou nasyceností se může na první pohled zdát jako nevýhodná situace, obzvláště pro případný vstup nové firmy do daného sektoru.
Jedním z velkých přínosů CI je, že tento mýtus umí vyvrátit. CI může být prostředkem, jak vytvořit konkurenční výhodu a určit strategický postup vstupu na trh přesně podle vlastních specifik daného odvětví. Je tedy patrné, že informace mohou hrát rozhodující roli. Stejně tak je možné říci, že pomocí CI lze určit, kam nevstupovat a odpovědět na otázky, které si může vedení podniku pokládat.

V rámci tohoto úvodu je nutné zcela explicitně vyvrátit ještě jeden mýtus ohledně konkurenčního zpravodajství. Tím jsou užívané zdroje.
Tyto můžeme rozlišit do tří skupin: bílé, šedé a černé.
Bílé zdroje jsou ty, které jsou veřejně publikované - například seznamy firem pracujících v odvětví a jejich provázanost na dodavatele. Zařadil bych sem i výroční zprávy uveřejňované na webových stránkách podniku.
Šedé zdroje jsou takové, které jsou veřejně přístupné, ale nikoliv publikované.
Poslední skupinu tvoří zdroje černé - tedy takové, které jsou chráněné a běžný přístup je k nim zamítnut.

Jistě je patrné, kam mířím. Nutno říci, že hranice pro CI jsou neomezené a je tedy možné využívat všech tří druhů zdrojů informací. Tedy nelze říci, že by špionáž nepatřila do konkurenčního zpravodajství. Na druhou stranu je nutné pohoršeným managerům ukázat, že se lze velmi dobře obejít bez poslední - černé škatulky. Většinu takto chráněných informací lze totiž získat i z prvních dvou škatulek zdrojů. Jen to chce vědět, kde hledat a jak zdroje interpretovat, aby pravděpodobnost správného výroku, či informace, byla co největší.

Dále se nabízí otázka "Čím se liší CI od data-miningu?" Podle mého názoru data-mining je především orientován na zisk "hrubých dat" - tedy například číselných hodnot, jednotlivých ukazatelů, přehledu konkurentů na trhu atd.
CI oproti tomu nabízí "vytvoření informace" - tedy využití získaných dat ke vzniku určité zprávy, hodnotícího výroku, případně prognózy, se kterou je možné dále pracovat. Nutno dodat, že málokdy lze informaci "vytěženou" z hrubých dat považovat za 100% a deterministicky pojatou(např. pro zvýšení prodeje o 75 % udělejte toto:...), tedy téměř vždy je nutné pracovat s určitým "stochastickým přístupem".

Každé CI šetření se tedy pohybuje na známém trojúhelníku: Čas vs. Kvalita vs. Náklady. na to je vždy nutné pamatovat jak pokud vystupujete jako zadavatel, tak i jako CI profesionál.

Myslím, že toto k úvodu stačilo, v dalším díle se budu věnovat funkci, cílům a obsahu konkurenčního zpravodajství.