Rozhovor s Jiřím Kocourkem: ICT oblasti patří budoucnost

Na české scéně nejen internetového zpravodajství a publicistiky dlouhodobě působí Jiří Kocourek, dnes již bývalý šéfredaktor serveru ITBIZ.cz, který publikoval v médiích jako Lupa.cz, E15, či například magazínu Strategie. Ve svých pětadvaceti letech patří k mladé generaci slibných publicistů, o to více překvapil "přestupem" do public relations a pod křídla nejvýznamnějšího operátora na českém elektronickém trhu práce a jednu z předních evropských e-recruitmentových společností, provozovatele služby jobs.cz, či největšího portálu prace.cz, společnosti LMC s.r.o.

Jirko, Vaše působení v českých médiích je spjato se specifickou oblastí. Proč právě ICT a s informačními technologiemi spojený byznys?
Jedná se o velice dynamický segment, kde probíhá stále něco nového, dochází k inovacím, ke změnám podmínek na trhu. ICT oblasti patří budoucnost. Moderní technologie se budou využívat stále více ve všech oborech. Roste význam IT oddělení ve všech firmách a institucích. Organizace, které si potřebu kvalitního IT neuvědomí a například z důvodu hospodářské krize v IT rozpočtech neuváženě škrtají, mohou na své nepromyšlené jednání později doplatit.

Rozvoj dynamického obsahu, webu 2.0 a dalších technologií v posledních letech výrazně ovlivnil IT média. S čím bylo nejtěžší se vyrovnat?
Pro mně osobně nebylo ani příliš složité se s něčím vyrovnávat. Patřím do mladé generace uživatelů, kteří vítají inovace, nové vývojové etapy, podobu jednotlivých služeb atd. Tedy prvkům, které sebou přinesl Web 2.0, potažmo přinese Web 3.0, jsem poměrně otevřený. Důležité je podle mého názoru zkoušet nové aplikace, být otevřený proinovativním prvkům a odnést si vždy to nejlepší pro svůj byznys. Vnímat aktuální vývoj trhu a přizpůsobovat mu svojí činnost.
Konkrétně k IT médiím mohu jen krátce konstatovat, že mnohým tradičním a většinou tištěným titulům tento dynamický vývoj on-line světa uškodil tím, že nestačí reagovat na rychlost zpracování a okamžitost komunikace internetových médií se čtenáři. Málokterý čtenář si chce přečíst týden starou aktualitu z IT, byť kvalitně zpracovanou. Trend je jednoznačný - poskytovat co nejrychlejší a nejkvalitnější informace.

Společnost LMC působí převážně na elektronickém trhu práce. V souvislosti s ekonomickou krizí je toto více než turbulentní odvětví. Nezaměstnanost vzrostla, dá se tedy říci, že máte "více klientů"? Jaký servis poskytuje LMC pro ty, kteří práci hledají? A na jaké trendy se zaměřuje na straně potenciálních zaměstnavatelů?
Zde je nutné vysvětlit, že společnost LMC prostřednictvím svých portálů Jobs.cz a Prace.cz zejména vytváří prostor, kde se střetává nabídka s poptávkou na trhu práce. Poskytujeme platformu, kde se setkávají zaměstnavatelé s potenciálními uchazeči o práci. Celkově lze říci, že se vlivem ekonomické krize zvýšila responze uživatelů našich portálů na inzerované pracovní nabídky. Zaměstnavatelům LMC nabízí především možnost komplexní správy náboru prostřednictvím softwaru LMC G2. Jedná se o řešení správy náboru. Posledním a aktuálním vylepšením je zavedení on-line psychometrických dotazníků, které firmám pomohou výrazným způsobem zkvalitnit předvýběr kandidátů.

Nezavání pak takový předvýběr diskriminací kandidátů na pracovní místo?
Jde o preselekci, ale takovou provádí každý personalista. Nemůže pozvat na konkurz 100 lidí, kteří projevili o místo zájem. Naopak pomocí dotazníku má v ruce další nástroj, jak se objektivně rozhodnout, narozdíl od běžného posouzení různých došlých životopisů a motivačních dopisů. Toto je nutné vysvětlit, nejde tedy v žádném případě o diskriminaci. Naopak.

Oddělení Public Relations v mezinárodní firmě přináší velkou míru odpovědnosti. Kam byste v korporátní firemní struktuře začlenil sám sebe?
Public Relations jsou důležitým faktorem ovlivňujícím, jak je firma vnímána a jakou má pověst. Schopnost efektivně komunikovat se stává měřítkem úspěchu na trhu. Dobrá komunikace mezi organizací a jejími cílovými skupinami se stala klíčovým faktorem pro každodenní potřeby i budoucí rozvoj všech oborů podnikatelské činnosti. My v oddělení PR jsme jakousi pomyslnou spojkou, která zprostředkovává komunikaci firmy s okolním světem.

Zkuste pomocí pěti slov charakterizovat svoji práci.
Komunikace, korektnost, vstřícnost, otevřený přístup.

Vyhledal jsem si na serveru ITBIZ.cz Vaše články a první v archivu nese titulek "Jobs.cz: hledání vhodných zaměstnanců se prodraží". Nyní působíte ve společnosti, která Jobs.cz vlastní. Věříte v osud, či vyšší moc?
Opravdu? Jedná se víceménně o náhodu, přesto díky za zajímavý postřeh. Jinak osobně věřím především ve své schopnosti a vůli něco dokázat.

Jak se Vám daří plnit své dlouhodobé cíle?
Nestavím si svojí kariéru nebo osobní život na dlouhodobých cílech. Snažím se pojmenovat své aktuální potřeby a cíle a pak si jít tvrdě za úspěchem. Na bilancování je ještě opravdu brzo.

Dokončujete magisterský titul na vysoké škole, tedy již během šéfredaktorského působení jste byl zároveň studentem. Umím si představit náročnost obojího. Jak Váš životní rytmus ovlivnil přestup do LMC?
Opravdu je náročné skloubit profesní dráhu s náročným studiem na vysoké škole. Nicméně je to pro mě výzva být maximálně úspěšný ve všech oblastech, kterým se věnuji. Přestup do LMC byl pro mě v tuto chvíli správným krokem. Jedná se o předního tuzemského zaměstnavatele a špičku v segmentu on-line byznysu v Česku a střední Evropě. Společnost vnímá své zaměstnance jako svojí největší hodnotu a to se odráží i ve vytváření pracovních podmínek, firemní kultury. Mně konkrétně v LMC vycházejí maximálně vstříc z hlediska studia, mám vytvořeny skvělé podmínky - flexibilní pracovní doba, možnost práce na home office atd.

Zbývá Vám čas na koníčky, případně přítelkyni?
Volného času pro sebe mám opravdu minimálně. Snažím se ho dělit především mezi svojí rodinu a nejbližší přátele. Věnuji se také sportovním aktivitám, zejména horské cyklistice, fotbalu nebo fitness.

Co považujete za budoucnost v práci s médii, public relations a celým odvětvím? Objevují se nové trendy?
Z hlediska médiií je fakt, kdy se televize a tisk potýkají s odlivem čtenářů a diváků ve prospěch Internetu, neodmyslitelný. Mohl bych zde dlouze opakovat "termíny budoucnosti", jako jsou on-line zpravodajství, digitalizace, sociální sítě atd., raději bych ale apeloval na jednotlivé vydavatele, ať se raději zamyslí sami nad sebou a snaží se maximálně porozumět potřebám svých čtenářů, své cílové skupiny, uživatelům atd. A podle toho pak mohou rozhodovat o tom, v jaké struktuře a podobě budou produkovat zpravodajství. Pokud se budou všichni bezhlavě řídit trendy ve smyslu "všichni jsou na internetu a na sociálních sítích, musíme tam být taky", nemusí to přinést kýžený efekt.
Z pohledu PR bych doporučil zejména otevřenost k dialogu, poskytování korektních a pravdivých informací.

Děkuji za rozhovor.

Článek: Je možné v Iráku ještě zvítězit?

Analýza se zabývá pohledem vlivu Iráku na globální trh ropy a srovnáním potenciálu země vůči nákladům na vedení války.

17. března se koná zasedání OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) a téma je jen jedno: Irák a ropná budoucnost. Po letech války je Irák připraven ovlivnit celosvětový ropný trh.

Naše vnímání stávající ceny ropy, která se dnes pohybuje okolo 79 amerických dolarů za barel (bpd), je silně ovlivněno extrémními výkyvy v minulých letech. Díky tomuto srovnání se může aktuální cena jevit jako "levná". Dle analýzy Erste Bank však „dnešní cena převyšuje dlouhodobý průměr ve výši 30,9 dolarů a medián ve výši 24 dolarů o více než sto procent.“ I tak lze do budoucnosti považovat za optimální cenu ropy mezi 70 a 80 bpd, kdy je konkurenceschopná větrné a sluneční energii, pomineme-li dotační programy. Jisté je, že dnešní společnost je na ropných produktech závislá a tedy je ropa základní komoditou na globálním trhu.

Dle každoměsíčních volně dostupných zpráv organizace OPEC je zajímavou skutečností prognóza poklesu poptávky na straně OECD o 0,15 mb/d (milionu barelů za den) vůči růstu poptávky na straně Blízkého a Středního východu, potažmo Číny (růst průměrně o 1 mb/d). Dle analýzy OPEC však v roce 2010 stále silně převyšuje poptávka nabídku trhu zhruba o 28,9 mil. barelů denně. Z výše uvedeného vyplývá, že postavení Iráku na ropném trhu je velmi významné, o čemž svědčil i velký zájem o nabízené dvacetileté kontrakty na irácká pole. Mezi vítěze aukcí patřily společnosti jako např. britský Shell, ale i čínské konsorcium CNPC. Pro bližší představu - jedno z nabízených polí, o které se ucházelo více než 44 společností, mělo obsah objemu ropy srovnatelný s celými zásobami Libye.

Irák koncem roku produkoval zhruba 2,5 milionů barelů denně. Nutno však říci, že již v roce 2008 ministr ropného průmyslu Husajn Šahristání uvedl, že strategickým cílem země je produkci navýšit a stát se po Saudské Arábii a Rusku třetím největším producentem ropy na světě.

Nahlédneme-li na Irák jako zemi ropného bohatství, pak invaze do této země započatá v březnu 2003 a dosud neuzavřená vypovídá přinejmenším o rozšíření vlivu na velmi významného hráče na trhu černého zlata. „Druhou válku v zálivu“ provází konstatování: „Američané vstoupili do Iráku nikoliv kvůli zbraním hromadného ničení a diktátorskému režimu Saddama Husajna, ale jen kvůli rozšíření svého vlivu na ropném trhu“.

Pokud bychom tedy toto tvrzení vzali jako skutečný důvod invaze do Iráku, je nutné si položit otázku, zda již USA a spojenci válku neprohráli. Respektive neprohráli ekonomicky. Tedy srovnat potenciální příjmy z ropného průmyslu země vůči nákladům na válku.

Bushova administrativa žádala po Kongresu před započetím Operace Irácká svoboda 70 miliard dolarů. V roce 2007 se částka vyšplhala k 420 mld. dolarů. Za experty na vyčíslení nákladů se považují laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz a přední expertka na veřejné finance Linda Bilmesová. Již v roce 2007 odhad dosahoval 2200 miliard dolarů (bez úroků). Dnes odhadují, že jen letošní rok stál Američany třikrát více, než rok invaze. Odhad nákladů na válku v Iráku pak odhadují k roku 2017 na téměř astronomických 3700 miliard dolarů.

Srovnáme-li ceny odhad cen uvedený v prvním odstavci, potenciál produkce Iráku a náklady na válečný konflikt, pak prostým násobením a porovnáním zjistíme, že i kdyby Američané těžili ropu s nulovými náklady a tudíž příjmy tvořily čistý zisk, tak produkce celého Iráku ani zdaleka nepokryje náklady na válku. Již 22. září 2007 Washington Post informoval, že irácká válka stojí 720 mil. USD denně. Teoretický zisk za den z prodeje irácké ropy (při abstraktních nulových nákladech na těžbu, distribuci atd.) činí zhruba 190 mil. USD denně.

Troufám si říci, že za stávajících podmínek spojenci válku již dávno ekonomicky prohráli. Otázkou však zůstává, zda není pravdou, že kontrola ropných nalezišť není a nebyla hlavním důvodem války, při které umírají vojáci i civilisté.

Sociální neklid v zemi jako následek propouštění v důsledku krize?

Všeobecně vnímaná recese přináší nárůst sociálních nepokojů, pozorovatelný především v poslední době. Tvrdé vystupování zaměstnanců zaštítěných odbory, represivní opatření, propouštění a uzavírání podniků ze strany zaměstnavatelů. Neočekávané stávky a demonstrace spojené s nárůstem extremismu ve společnosti. Všeobecná vyhraněnost a nedostatek pochopení a schopnost hledání konsensu. Faktory tvořícími podloubí všeho výše zmíněného mohou být i restrukturalizační opatření, především propouštění zaměstnanců v důsledku krize.

Pondělí 15.9.2008 bylo dnem, kdy se finanční krize dostala do podvědomí většiny američanů. Tento den čtvrtá největší americká investiční banka Lehman Brothers požádala o ochranu před věřiteli. A od tohoto okamžiku bylo ekonomicky smýšlejícím lidem na celém světě jasné, že finanční krize udeří v celosvětovém měřítku. Primární odhady se velmi lišily, spekulace v hypotéčním, investičním a bankovním sektoru způsobily výkyvy tržního prostředí. Od této chvíle však bylo jisté, že finanční krize postihne též podnikatele, firmy a korporace z celého světa. A tito všichni budou často muset čelit mnoha restrikcím a reagovat i pomocí vnitropodnikových strukturálních změn. Tedy i propouštěním svých zaměstnanců.

Běžný občan a spotřebitel si nástup krize spojený s osobními omezeními uvědomil často až ve chvíli, kdy někdo z jeho okolí přišel o práci či zdroj příjmů a byl tedy vystaven nouzi.Také jsme pozorovali ve večerních zprávách a ostaních médiích osudy sklářů a zaměstnanců působících v neprosperujících tradičních oborech, kteří přišli o zaměstnání.

Již v této fázi dění se objevil spojující prvek - určitá forma vzdoru změstnanců vůči systémovým opatřením. Organizování stávek, demonstrace a další nepokoje. Nutno ale říci, že krize dopadla především na podniky s dlouhodobými problémy a které restrukturalizaci nutně potřebovaly.

Nemá smysl se ale přít o fakt, že v další vlně si spousta zaměstnavatelů uvědomila, kterak všeobecně vnímaná recese je příležitostí k vlastní restrukturalizaci a snížení počtu zaměstnanců. S drobnou pomocí kreativního účetnictví se může dostat i výdělečný podnik do červených čísel a pak je snadné se zbavit "nepohodlných" zaměstnanců. Mírně "zbabělý" krok zaměstnavatelů lze i přesto v určitém pohledu vnímat jako oprávněný. Netvrdím, že etický, ale oprávněný.

Co si však zaměstnavatelé neuvědomili, byla situace na straně spotřebitelů, tedy domácností. Se snížením příjmů, možná i dočasnou ztrátou zaměstnání se lze vyrovnat tehdy, pokud je patrné celkové snížení spotřeby ve společnosti. Toto však nenastalo. Příkladem budiž letošní Vánoce. Ačkoliv média uveřejnila zprávu ČTK o tom, že "útrata za vánoční dárky bude v ČR pod evropským průměrem", spotřeba zdaleka neklesla oproti rokům před krizí tak výrazně, jak by se očekávalo. Na tomto příkladě je vidět absence cítění dopadu krize na spotřebitele. Kdo se o Vánocích vyskytoval v některém z obchodních center, musí souhlasit.

Jak tedy ale sociální neklid vzniká? Absence pocitu dopadu krize na spotřebitele a nevnímání všeobecného snížení domácí spotřeby způsobuje nedostatek pochopení pro stranu zaměstnavatelů. A to i těch, u kterých jsou strukturální změny nutné z existenčního hlediska. Nebál bych se přirovnání: "Sytý hladovému nevěří". V důsledku "strachu z propuštění" jsou zaměstnanci nuceni k určitým preventivním opatřením. Potřeba zajistit si udržení příjmu vede k posílení odborů, ofenzivního vystupování vůči zaměstnavatelům a právě vzniku sociálního neklidu.

Přidejme slova Tomáše Bati z roku 1932, tedy bezprostředně vztažená k obdobné situaci ve světě - Velké depresi: "Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek." V této chvíli je patrné, že ofenzivní vystupování, nepokoj spojený s patrnou "mravní bídou" ve společnosti jen podporuje prohlubování dopadů finanční krize a vznik neklidu napříč celou společností. Absence snížení spotřeby v kombinaci s restrukturalizací firem a propouštěním nespokojenost dále prohlubuje. Kdo sledoval dění posledních dní okolo stávky dopravních podniků, pozoroval, že boj se netýká již jen samotného propouštění, ale jakýchkoliv represivních opatření. Tedy pozor - na bojištích "přituhuje"!