Jak vylepšit komunikaci v rodině s využitím internetu

Vztah rodiče a potomka je jednou z nejsilnějších vazeb, které lidstvo má. Existují samozřejmě výjimky z pravidla, ale obecně vzato máme vrozenou potřebu své potomky chránit a kontrolovat. Posledních 20 let, které uplynuly od revoluce, dalo rodičům i dětem velké množství technologií, které umožňují být v kontaktu takřka ihned. O to více ale nejsme připraveni na situaci, kdy druhá strana neodpovídá, či na výzvu nereaguje. Social networking, internetové komunikační technologie a další inovace navíc přinášejí značná rizika. Zaměřme se nikoliv na virtuální internetovou rodinu v podobě komunikace neznámých lidí v síti, ale na reálnou rodinu v prostředí internetu.

Uvažme standardní rodinu: Pan Bajt má manželku a tři děti - nejstarší syn je studentem vysoké školy, dcera je v pubertě a nejmladšímu synovi je jen 9 let. Jaké internetové technologie rodina Bajtových využívá ke vzájemnému kontaktu? Jaká existují rizika?

Pan Bajt pracuje jako účetní v soukromé společnosti. Většinu času tráví před obrazovkou počítače. Poslední dobou sleduje nárůst zájmu o sociální sítě, ale zatím se odhodlal jen k založení účtu na Twitteru. Především proto, že síť mu nabízí aktuální přehled událostí v podobě příspěvků od mediálně známých osobností jeho oblíbených tištěných periodik. Ráno si pan Bajt kupuje papírové noviny, ale pomalu zjišťuje, že je stejně nikdy nestihne přečíst a tak se zaměřil na portál hospodářských novin http://ihned.cz. Mezi prostředky nutné k práci patří bezesporu email.

Paní Bajtová je počítačový laik, ale poté, co nejstarší syn trávil rok studia v zahraničí, naučila se využívat Skype k telefonické komunikaci přes internet. Příležitostně si čte email a zhruba jedenkrát do týdne surfuje po webu.

Vysokoškolák Bajt Prvorozený využívá a sleduje nové trendy a technologie. Má profil nejen na Facebooku, ale i na Twitteru a profesionální síti LinkedIn. Denně komunikuje skrze email, instant messagingové klienty, aktualizuje své statuty. Se spolužáky vytváří semestrální práce skrze sdílené soubory GoogleDocs, využívá univerzitní informační systém.

Pubertální dcera má profil na serveru LibimSeTi, komunikuje především skrze chatové služby a aktivní je i na ICQ. Nedávno si založila účet na síti Facebook, kde denně aktualizuje své statuty a vkládá fotky.

Nejmladší z rodu Bajtů pak tráví čas na internetu hraním online her.

Jaké jsou tedy možnosti zlepšení komunikace uvnitř rodiny? Každý z členů využívá z velké části odlišné služby. Vzhledem k technické vyspělosti nejstaršího syna, je možnost kanály sjednotit pod jeho vedením. Instant-messagingovou komunikaci může zastoupit řešení firmy Skype, čímž se vyjde vstříc matce, pro kterou je internet okrajovou záležitostí a tohoto jediného klienta umí využívat. Pádný argument, který zapůsobí na otce účetního může být snížení nákladů na mobilní telefonování v rodině. A Skype chat se může i pubertální dceři zalíbit více, než sporadicky fungující ICQ.

Dále pomůže sjednocení emailových účtů do obdobného tvaru, například v podobě jmeno.bajt@gmail.com. Tak odpadne přemýšlení nad adresou ve chvíli, kdy je potřeba někomu v rodině odeslat mail, například se zajímavou zprávou od babičky. Účet u Googlu byl vybrán především z důvodu, že jeho založením získá celá rodina přístup k mnoha dalším službám. Například k využití GoogleDocs, tedy sdílení dokumentů a jejich tvorbě přímo v prohlížeči. Systém je velice jednoduchý a intuitivní. Představa pro matku, která jen nahlédne před víkendem do spreadsheetu, kde má od zbytku rodiny tipy a přání jídel na oběd, je velice lákavá. O společném kalendáři se dílením důležitých dat a termínů ani nemluvě.

Negativní stranou internetové komunikace v rodině je bezespora výskyt rizik. Podívejme se na nejzásadnější:
Únik privátních informací. V tomto případě je nejslabším článkem jednoznačně dcera. Je dostatečně zkušená a aktivní ve sdílení informací. Neuvědomuje si ale plný rozsah a důsledky svých činů ve virtuálnu. Typicky jde o sdílení soukromých fotografií, či nevhodné statusy. Příklad může být, že otec Bajt nahlásil v práci páteční nemoc, neboť se necítil ve čtvrtek dobře. Dcera ale nevědomky uploaduje fotky z pátečního grilování, kdy již uzdravený otec popíjí pivo. Fotografie jsou uveřejněné jako "public" a tudíž k nim má každý přístup. Kolegové v práci se přes "friends of friends" k obrázkům dostanou a může vzniknout nemilá situace.

Dalším rizikem je ohrožení dětí jinými osobami. Nemusí jít jen o lidi s pedofilními sklony na dětských chatech a chatech pro mladé. Typickým příkladem je snížená odolnost a ostražitost vůči phishingu a spamu. Mladý člověk snadněji uvěří možné milionové výhře a v dobré víře odešle například i privátní údaje o kreditní kartě otce. A nemusí jít ani o záměrné klamání - viz nedávný případ, kdy si dítko chtělo placenou službou vylepšít svůj profil v online hře Travian. Rodinný rozpočet tedy je ohrožen z mnoha stran.

Snížené schopnosti filtrovat příchozí informace jsou pro laiky typické. Obdobně se může zmýlit otec Bajt, který uvěří lživé zprávě uveřejněné od známého na sociální síti Twitter. Například o propadu akcií nějaké společnosti. Pokud zprávu neověří, může dojít k fatální chybě, jelikož bude dále distribuovat mylnou informaci, čímž poškodí své renomé.

Plusů a mínusů při aktivním fungování rodiny v internetu je obrovské množství, vždy je ale nutné pamatovat na zásadní poučku - "důvěřuj, ale prověřuj"!

Potřebuje Čína novou světovou měnu?

Komentář k několika ekonomicky významným událostem týkajících se Číny.

Sledování diskuzí o „super-nadnárodní rezervní měně“ pod záštitou Mezinárodního měnového fondu (MMF) se čím dál více orientuje jihovýchodním směrem. Čína zkrátka významně ovlivňuje skrze tempo růstu ekonomiky i svojí proexportní politikou celosvětový trh. Nyní je ale nutné se podívat s odstupem na několik událostí, které ovlivnily postavení bývalého asijského tygra. Tygra, ze kterého vyrostl za posledních 30 let silný lev, pečlivě střežící své území a udávající pravidla v celé světové džungli.

I jako běžný spotřebitel si uvědomuji, jakou část své vlastní spotřeby, tedy statků, které nakupuji, tvoří věci pocházející z Číny. Nemusí se jednat zdaleka jen o oblečení a techniku. Často i výrobek zkompletovaný v jiné zemi, skrývá na komponentách označení „Made in China“. Ve chvíli nakupování skrze celosvětově populární aukční stránku Ebay.com je ještě více znát provázanost čínské ekonomiky a amerického dolaru, který díky své pozici slouží dnes jako standardní světová měna. Poodstupme o krůček dále a uvidíme události, které do budoucna významně ovlivnily světový trh.

Nemnoho lidí zaznamenalo na počátku roku 2010 vznik nejlidnatější zóny volného obchodu na světě. Dvě miliardy obyvatel se podílejí na třetím nejvyšším souhrnném hrubém domácím produktu (HDP), hned za Severoamerickou dohodou o volném obchodu (NAFTA) a Evropskou unií. Tento finanční kolos vznikl uzavřením smluv mezi Čínou a deseti členy Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN). Nejen díky tomuto kroku Čína upevnila své obchodní postavení.

Uvažme fakta – Čínské hospodářství, řízené komunistickou stranou, je jediným z deseti největších ekonomik světa, které se ubránilo poklesu HDP. Zároveň bylo první, které překonalo celosvětovou recesi. Čína neustále zvyšuje produkci a snaží se prosadit v dříve nemyslitelných odvětvích – automobilový průmysl, letectví, solární energetika i nanotechnologie. Již dávno je překonané označení čínských výrobců za pouhé plagiátory, sumy určené do autorského výzkumu stále rostou.

Kde se tedy skrývá pomyslná Achillova pata? Čínská národní banka se skrze svého guvernéra již delší dobu snaží prosadit u Mezinárodního měnového fondu (MMF) myšlenku na vytvoření „super-nadnárodní měny“. Číňané se oprávněně obávají dalšího pádu dolaru, se kterým je jejich exportní politika silně provázána. Dle Číny by dolar měl být nahrazen mixem předních světových měn, včetně jüanu. Je nezbytné si také uvědomit, že Čína je největším věřitelem Spojených států amerických. Vlastní téměř 800 miliard dolarů amerických dluhopisů. Dolar se tedy stává pomyslným Damoklovým mečem čínské ekonomiky. Emise dolarových bankovek snižuje hodnotu dluhu.

Aktivity Číny na mezinárodním poli (například z hlediska zmíněné zóny volného obchodu) tak pomáhají k silnější pozici při vyjednávání s ostatními partnery. Renminbi, označení pro jüan, které znamená „lidové peníze“, se tak v budoucnu může stát součástí měnového koše, určujícího hodnotu nové, super-nadnárodní měnové jednotky.

Dnes však nikdo nemůže s naprostou jistotou odhadnout, zda ambice „lidové měny“ nezahrnují její přímé celosvětové užití. Pokud vláda umožní celosvětově investovat do akcií, dluhopisů a ostatních finančních derivátů přímo v renminbi, může se stát, že ostatní hospodářské velmoci přejdou na stabilní čínskou měnu. A s tímto plánem může Čína již dnes kalkulovat.

Aktuální úvaha: Jaderné odzbrojení z pohledu ruské strany

Tento týden, ve čtvrtek 8. dubna, se ve Španělském sále Pražského hradu setkají představitelé Spojených států a Ruska, tedy prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Dmitrij Medvěděv. Téma jejich schůzky je velmi významné – podepsání smlouvy o snížení počtu jaderných zbraní ve světě. Jaká je motivace k tomuto dlouho odkládanému kroku prezidenta Obamy je otázka, která byla zodpovězena již během volební kampaně prezidentských voleb v USA. Zaměřme tedy pohled na Dmitrije Medvěděva.

Ruský prezident vyhrál volby drtivým vítězstvím v prvním kole na jaře roku 2008. Významný podíl na tomto měla jistě podpora od bývalého prezidenta Putina. Medvěděv byl navíc jeho nejbližším spolupracovníkem – vedoucím kanceláře prezidenta. Média jeho kandidaturu označila jako pouhou kličku k umožnění budoucího návratu Vladimíra Putina do úřadu a udržení jeho osoby u moci (v Rusku, podobně jako u nás, je možné být prezidentem jen dvě po sobě jdoucí čtyřletá období). Abychom odhalili možnou motivaci ruské strany k podepsání smlouvy o jaderném odzbrojení, je nutné se podívat zpět do situace před červnem roku 2000, tedy před nástupem Putina do úřadu prezidenta Ruské federace.

Nejprve uvažme vztahy s oligarchy, kteří v Rusku byli napojeni na odcházejícího prezidenta Borise Jelzina. Putinovo postavení bylo z velké části neutrální a oligarchové se pro něj stali spíše „dědictvím“ Jelzinovy éry. Základy jejich vztahů byly zformovány na schůzce v červnu 2000, kdy Putin přislíbil, že nebude usilovat o revizi privatizačního procesu za podmínky, že oligarchové budou politicky pasivní. Nedodržování úmluvy vedlo například k procesům vůči například Borisi Berezovskému, který přišel o 49% podíl v televizi ORT, či nejznámější spor v průmyslové sféře s Michailem Chodorkovském. Tento odpůrce Putinova režimu přišel o svoji ropnou společnost Jukos na základě obvinění z daňových úniků.

Z uvedené situace vyplývá, že díky Putinově režimu politická moc oligarchů velmi významně ubyla, především z důvodu obavy z represí. Tento stav trvá i nyní, za úřadu Medvěděva. Především díky tomu, může být v budoucnu umožněno vykonání určitých politických rozhodnutí, které zmíním dále.

Druhý pohled věnujme nárůstu popularity Vladimíra Putina v roce 2000. Z mého pohledu byla hlavním faktorem čečenská válka. Za vlády Jelzina ji společnost vnímala velmi negativně. Obnovení bojů v roce 1999, tedy v době, kdy byl Putin předsedou vlády, výrazně přispělo k pozici rozhodného vůdce. Rozdíl v tomto vnímání pramení především z charakteru prostředků, jež čečenští povstalci využívali. První čečenská válka se až na výjimky, jakými byl například útok na nemocnici Buďonovsku v roce 1995, odehrávala na území Čečenska a zprávy o ní se dostávaly k ruskému obyvatelstvu jen prostřednictvím medií. Vzhledem ke zdlouhavým bojům výrazně zatěžovala ruské hospodářství.

Druhá čečenská válka však měla zcela jiný charakter, což ovlivnilo veřejné mínění. Na celém území Ruska proběhla série bombových atentátů, které byly Putinem připsány čečenským teroristům, ačkoliv oficiálně se k těmto útokům nikdo nepřihlásil. Na základě těchto obvinění byla do Čečenska vyslána ruská armáda a Putinovo postavení bylo před volbami upevněno.

Nyní se vraťme k prezidentu Medvěděvovi. Přijmeme-li možnost, že v roce 2012 ustoupí do pozadí a umožní návrat Vladimíra Putina do úřadu, je možné, že i čtvrteční dohoda může spadat do „volební kampaně“. Jak je to možné? Putin i Medvěděv si jsou vědomi, že válečný konflikt je silným prostředkem pro manipulaci s veřejností a mediálním obrazem svých osob. Ovšem jde o dvousečnou zbraň, což oba poznali během konfliktu v Gruzii v srpnu roku 2008. Proto je již nyní třeba získat možnou podporu pro budoucí válku, jak u ruské veřejnosti, tak především u potenciálních spojenců a zahraničních mocností. Smlouva o jaderném odzbrojení je přesně takovým pozitivním krokem, který poslouží k vylepšení mediálního obrazu obou představitelů současného Ruska. Je tedy možné, že oba státníci již nyní uvažují o budoucí válce v roce 2012, před volbami?

Předpokládám, že jste sledovali události okolo nedávných bombových útoků v moskevském metru a vyjádření o narůstající agresivitě separatistů. Opět se zdá, že Rusko bude potřebovat silného vůdce, takového jakým je pro veřejnost Vladimír Putin. Samozřejmě netvrdím, že na útocích v metru může mít Kreml podíl, ale jisté je, že stávající situace prezidentské volby nejspíše ovlivní. Obzvláště, pokud bude Rusko v dalším otevřeném konfliktu. Smlouva o jaderném odzbrojení pak poslouží především k zahraniční podpoře Ruska, která je jak pro Medvěděva, tak i Putina kardinálním faktorem úspěchu.