PF 2010

Článek: Ekofórum a host Ing. Miroslav Kalousek

V úterý, 15.12.2009, byl hostem Ekofora pořádaného studentským sdružením Ekonom na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze poslanec ČR a bývalý ministr financí Ing. Miroslav Kalousek. Tématem byla "Reforma veřejných financí". Tento report formou článku stručně shrnuje postoje pana Kalouska a dění na akci. Zároveň podtrhuje problematiku veřejných rozpočtů. Chci říci, že jak přednáška, tak i tento článek se netýkají politického hodnocení a normativních názorů politických stran, ale spíše shrnují subjektivní pohled jak Miroslava Kalouska, tak i mé vlastní názory.

Půda Vencovského auly je pravidelně využívána k přednáškám externistů a významných osobností. Studentská organizace Ekonom (http://www.economix.cz) má s pořádáním akcí podobného rázu dlouhodobé zkušenosti, z hostů minulých lze uvést např. Václava Klause, Mirka Topolánka i Jiřího Paroubka. I díky zvolenému tématu přednášky M. Kalouska "Reforma veřejných financí" se dala očekávat na půdě ekonomicky orientované univerzity vyšší účast studentů. Pokud jste sledovali blog, možná Vás zaujalo, že přednáška byla avizována již na 9.12., ale díky středečnímu prodlouženému hlasování o schvalování rozpočtu v Poslanecké sněmovně, bylo nutné akci o týden posunout. I tak ale byla přednášková síň téměř plná.
Na svůj Twitter (@LudaSefa) jsem plánoval přímý kanál z přednášky, ale nakonec jsem se rozhodl spíše pro formu článku na blog, který právě čtete. Osobou pana Kalouska se zabývat nebudu, předpokládám, že průměrný čtenář Deepmined je schopen užít Google.

Host dorazil asi s 8 minutovým zpožděním a přednášku pojal přinejmenším velmi neformálně a volně. Vzhledem k politicky vypjaté situaci v naší zemi a postavení pana Kalouska na postu místopředsedy strany TOP09, to bylo velmi milé překvapení. Nešetřil vtipy, narážkami na popíjení alkoholu a především za celou dobu trvání(téměř 2 hodiny) jsem z jeho úst neslyšel ani jednou "Top09", "naše strana" a další politicky agitační výrazy. Což mi přišlo velmi fér, vzhledem k akademické půdě.

Nebylo překvapující, že úvodním tématem byla ekonomická krize a zhodnocení vývoje v ČR. P. Kalousek vzledem k plánovanému deficitu státního rozpočtu právě zmínil problém odkrytí strukturálního deficitu díky finanční krizi. Fiskální impulsy vedoucí k prohloubení zadlužení dle jeho slov již částečně odeznívají (o čemž bych mohl vzhledem k aktuálnímu dění v americkém kongresu pochybovat) a pro budoucnost se ukazuje být rozhodujícím faktorem právě deficit strukturální.
Navázalo srovnání mandatorních výdajů (výdaje pevné - zadané zákonem - např. starobní důchody) vůči výdajům fakultativním (výdaje volitelné - např. oprava dálnice) v roce 1995, kdy poměrově ze 100 % příjmů připadalo na mandatorní výdaje 51 % a na výdaje fakultativní 49 %. Dnešní poměr je 81:19 ve prospěch pevných výdajů a trend je stále rostoucí, čímž je vytvářen tlak na růst deficitu. Jelikož 19% je nedostatečných k pokrytí výdajů státu, narůstá i dluh.

Navázala tragikomická pasáž příběhu Lotyšska a "černouška úředníčka z EU", kde pan Kalousek vtipně popsal situaci, do které se dostalo Lotyšsko a která teoreticky hrozí v budoucnu i České republice. Tou je hrozba "finančního protektora". Z členství v EU vyplývá jako možnost poslední záchrany, pokud členskému státu jiné subjekty již nebudou ochotni půjčit peníze, půjčka z prostředků MMF (Mezinárodního měnového fondu). Ovšem půjčka není na dobré slovo, ale obsahuje velmi tvrdé podmínky, které se přijetím peněz stát zavazuje pod dohledem finančního protektora splnit (celá řada restriktivních omezení - např. 20% pokles mzdových nákladů ve státní správě, 50% snížení zdravotních výdajů atd.) Tedy v Lotyšském případě získala země půjčku (od Švédska, Německa a České republiky), ale za cenu bolestných radikálních omezení. Pan poslanec tedy především nastínil hrozbu prohlubování zadlužení země do kritické meze, kde pod dohledem MMF již nebude prostor pro graduální přístup zavádění omezení a restrikce dopadnou v plné šíři a bez možnosti "solidárního a měkkého přístupu".

Ústředním tématem přednášky pak byl rozbor stěžejních výdajů veřejných rozpočtů (nejen státního rozpočtu, ale celé soustavy). Jelikož jsem vystudoval ekonomicky-informatický obor, byl jsem potěšen, že se konečně politik zabývá především výdajovou stránkou věci, nikoliv příjmovou, narozdíl od levicově orientované politické konkurence. K daním se sice pan Kalousek též dostal, ale až v rámci závěrečné diskuze a dotazu studenta.

První skupinou veřejných výdajů (a skupinou největší, tedy s největším potenciálem k úsporám) byly výdaje penzijní a zmíněná penzijní reforma. Jako klíčový problém byla označena nedůslednost českých zákonodárců říci lidem exaktní výši budoucích důchodů, čímž u dnešních ekonomicky aktivních není vyvolán stimul k vytváření vlastních úspor a rezerv na stáří. Stávající situace, kdy penzijní důchod je průměrně ve výši 40 % průměrné mzdy je dlouhodobě neudržitelný a odpovědnost je nutné přenést ze státu na jednotlivce. Zajímavým názorem, který padl, bylo vyjádření, že "každý musí nést odpovědnost a je nutné odměnit kvalitu, nejen kvantitu potomstva".

Za druhou největší skupinu výdajů byly označeny výdaje na veřejné zdravotní pojištění. První větu, kterou pan poslanec k tématu vyřkl, bylo: "Trvám na tom, že české zdravotnictví je excelentní." Jako problém ale vidí neudržitelnost dostupnosti a kvality zároveň. Ekonomicky cítícím lidem je problém znám, ovšem zbytek národa nejspíše očekává růst kvality a dostupnosti při nulovém zatížení občana. Z mého pohledu ještě mohl pan poslanec zmínit problém migrace českých lékařů a expertů do zahraničí. Jelikož se v lékařském prostředí pohybuji, tak dokáži posoudit, že čeští lékaři jsou finančně silně podhodnoceni a často zastaralými zákonnými nařízeními nuceni pracovat za velmi "neslušných" platových podmínek, které jsou neúměrné jak náročnosti studia, tak svěřené odpovědnosti. Nelze se tedy migraci divit, ale problém by mohl navíc gradovat.

Naopak pozitivní názor zavládl u třetí skupiny výdajů, kam patří vládní spotřeba a výdaje, tedy mzdové náklady například na úředníky. Dle slov pana poslance je zde prostor k úsporám až o 20 %. Což samozřejmě neznamená snížení platů o 20 %, ale spíše redukci zkostnatělého systému. Tohoto tématu se týkal i poslední dotaz závěrečné diskuze a tedy si dovolím jej uvést nyní. Otázka byla zaměřena na způsob, jakým určit, "kdo půjde od válu" a předpokladu vzájemného krytí zaměstnanců státu (dnes až 500 000 lidí nepočítaje zdravotnický personál!). Pan Kalousek odpověděl, že řešení vždy existuje, neboť se jedná o manažerský problém, a v posledním případě je možné užít personální audit. Leč toto řešení považuje za silně alibistické, neboť jak je známo, podobné audity probíhají stylem "řekněte, kolik jich máme vyhodit a podle toho sestavíme audit".

Do čtvrté skupiny výdajů spadají sociální výdaje a nereálné nastavení, kdy 50 % obyvatel splňuje zákonné podmínky. Dle hosta by toto číslo mělo být mezi 10-15 procenty.

Další zajímavé vyjádření bylo, že ostatní výdaje státu lze považovat za "drobné", jejichž úpravy a případné restrikce finanční situaci státu nezachrání. Do této skupiny zařadil například i téma předražené stavby silnic a dálnic, zpronevěru peněz atd.

Pan Kalousek dále zmínil svůj názor na stavební spoření (výdaje ve výši 15 mld. Kč), které označil za pouhého narušitele rovnováhy na trhu finančních produktů. Doslovné vyjádření se týkalo přímo "nenávisti ke stavebnímu spoření". O tomto lze polemizovat, na druhou stranu je pravda, že jde o jednostranně zvýhodňující krok našeho státu.

Závěr přednášky byl věnován prostoru pro otázky, které se týkaly například přijetí Eura. Jak je známo, tak Česká republika se zavázala (a ano, toto slovo JE příbuzné se slovem "závazně") vstupem do EU k přijetí měnové jednotky EURO. Jako klíčový problém je ze strany pana Kalouska označeno stanovení pevně daného termínu. Pokud ale za daným termínem nebudeme stát, pak jde o zbytečně promrhané peníze. Sám pan Kalousek za nejbližší uskutečnitelný termín přijetí Eura označuje datum 1.1.2014.

Další dotaz se týkal již avizovaného zdanění a postavení rovné daně vůči dani progresivní. Pan poslanec kontroval známým faktem, že v ČR rovná daň samozřejmě není (pro neznalé jde o problém zavedení slev na dani, které jsou konstantní, pokud nerozumíte, doporučuji nakreslit křivku). Slovy pana Kalouska "čím větší progrese, tím větší vzkaz: nemakej, nevzdělávej se, nestarej se, nechtěj vyčnívat".
Klíčový problém zmiňuje v chápání společnosti sebe sama. Zda chceme mít "společnost rovných šancí, či společnost rovné spotřeby". Jak je patrné, oboje naráz je nemožné, tedy je nutné se rozhodnout. NaNEštěstí většina obyvatel ČR stále tíhne k "společnosti rovné spotřeby", zřejmě jako pozůstatek komunistického dědictví naší země.

Přednáška trvala necelé 2 hodiny a rozhodně nelituji návštěvy (i přes to, že se konala ve večerních hodinách). Otázkou pro nás zůstává, jak by postupoval v plnění teorie i pan Miroslav Kalousek, kdyby měl možnost změny prosazovat (například při držení většiny v PS i Senátu). V každém případě díky společnosti Ekonom za zajímavě strávený úterní večer.

Článek: Pronajímáme byt ... strasti, úskalí a tipy

V létě jsme se rozhodli pronajímat, resp. podnajímat náš družstevní byt. Tenhle malý článek je příběh o neplatičích, smlouvání a starostech, které Vás mohou čekat, když uděláte podobný krok. A nebyl bych to já, abych nepřidal několik postřehů a tipů.

Označení "mám byt" u družstevního bytu není příliš správné, v právní skutečnosti byt vlastní družstvo, jehož jste členem a vy vlastníte z tohoto titulu pouze právo byt užívat. Tedy pakliže se rozhodnete byt podnajímat, hledáte "podnájemníka". Hledání podnájemníků je kapitolou samo o sobě, doporučuji si vždy udělat průzkum trhu v dané lokalitě, kde se "Váš" být nachází. Minimální znalostí je přehled o stávající nabídce (kolik bytů je v dané lokalitě k dispozici) a poptávce (užitečné mohou být informace o lokálních demografických změnách - např. otevření nové továrny v okolí, vznik nových pracovních pozic, či zda je v vlízké budoucnosti plánována výstavba nových bytových jednotek městem atd.)

Další informace se týkají cenové úrovně podnájmů. Zde bych zmínil nejdůležitější pravidlo pronajímání majetku - pravidlo č.1 - NÁJEMNÍKOVI NIKDY NEVĚŘTE! To, že podobné inverzní pravidlo uplatňují i nájemníci, Vám je celkem jasnné... Tedy pokud potenciální podnájemník tvrdí, že o tři bloky je identický byt o 5 tisíc levnější, měli byste být schopni argumentovat(například i tím, že to není pravda, že dotyčný pronajímatel nezahrnul v ceně poplatky, že byt není identický, ale má o 2 místnosti méně a starou koupelnu atd.)
Zjištění skutečných tržních cen nájmů v okolí u srovnatelných bytových jednotek je základním odrazovým můstkem pro Váš byznys.

Malý tip pro Vás - možná budete osloveni nějakou realitní kanceláří (obzvlášť, pokud je Váš byt v žádané lokalitě). Pamatujte opět na pravidlo č.1 - ani makléřovi nikdy nevěřte! Pokud o agenturu zájem nemáte (a Vy jej nemáte!), jakmile jej pustíte k bytu blíže(např. nafotit prostory pro ukázku "neexistujícímu klientovi", kterým Vás makléř nakrmil), pak Váš byt bude zanesený do databáze agentury. Bohužel je to tak.

Takže v této chvíli se Vám nejspíše po určité době ozvali nějací potenciální nájemníci a začíná fáze hledání "toho pravého". Zde uvedu pravidlo č.2 pronajímaní bytu - LEPŠÍ VRABEC V HRSTI, NEŽ HOLUB NA STŘEŠE!
Obdobná kauzalita je totiž i na straně nájemníků - v čím větší nouzi jsou (bydlení na ulici není nic moc), k tím většímu nájmu jsou ochotni se upsat. Problém je ten, že nájem smluvní je jedna věc, placení druhá.
Proto pamatujte na pravidlo č. 2: Mnohem cennější je solventní nájemník, který platí včas a přesně, byť například o tisíc korun méně než ten, který platí sice o tisíc více, ale pokaždé mu musíte 3x zavolat a jednou ho navštívit!

Pakliže tedy máte vybraného podnájemníka a rozhodli jste se vstoupit do smluvního vztahu, je na čase připravit nájemní smlouvu. V našem případě půjde o "Smlouvu o podnájmu". Co je předmětem smlouvy naleznete na mnoha webech, proto se jí zde nebudu zabývat. Důležité je, aby smlouva byla opravdu bilaterální(oboustranná) a obě strany zavazovala k určitému plnění. Smlouvu o podnájmu vždy nezapomeňte časově ohraničit, jelikož prodloužit lze vždycky. Také se zvlášť zaměřte na podmínky výpovědi podnájemníka a sankce, pokud Vám například bude dlužit peníze, zničí Váš majetek atd.
Dobu trvání nájmu doporučuji stanovit na 1 rok.
Jelikož podnajímáte družstevní byt, nezapomeňte, že smlouva musí obsahovat povolení vlastníka - tedy bytového družstva. Jednání s družstvem je vždy individuální a proto ještě před uvažováním o podnajímání bytu se vždy informujte o konkrétních podmínkách (často bývá například zpoplatněno, je nutné podat včas žádost atd.)

Nikdy nezapomeňte na stanovení termínu splatnosti každého měsičního nájmu a stanovení dostatečné vratné kauce! Pamatujte na pravidlo č.1 a 2 - pokud nájemník tvrdí, že je teď na ulici a proto by potřeboval už dnes přespat v bytě, ale kauci složí až zítra (banka už má zavřeno), tak bohužel!!! Dokud nevidíte peníze na stole, tak buďte neoblomní. Ušetří Vám to mnoho problémů.

Pokud jste doposavaď postupovali správně, pak máte například dvouměsíční kauci, solventního podnájemníka, smlouvu s výpovědí 14 dní při neplacení nájmu včas a můžete v klidu zaměřit svoji pozornost jinam. Bohužel pokud jste nepostupovali správně a nájemník neplatí, dostáváte se do svízelné situace.

Vždy pamatujte na pravidlo č. 3 - "PROBLÉMY ŘEŠTE HNED"! Nájemník nezaplatil včas a nedal o sobě s omluvou vědět, ihned jej kontaktujte a neodkládejte problémy. Pakliže podnájemník získá pocit, že jste benevolentní, začne otálet se splátkami, přestane platit atd.

Jak tedy řešit, pokud Vám nájemník dluží peníze? Jestliže dluh naplnil zákonou, či smluvní míru, podejte mu výpověď. Pamatujte, že dluh by neměl nikdy překročit vratnou kauci! Jestliže se tak ale stalo, snažte se donutit nájemníka zaplatit co nejdříve. Každý den Vás stojí peníze.

Pokud se budete muset obrátit na soud, je dobré dluh převést na směnku - donuťte dotyčného podepsat vlastní směnku. Soudní řízení je velmi krátké, navíc náklady na něj zaplatí směnečník. Možností může být i odprodání směnky jako cenného papíru třetí straně. Otázkou do budoucna zůstává, zda i směnečný platební příkaz insolventní nájemník naplní, či dojde k exekuci. I ta může být běh na dlouhou trať, takže pokud jste se dostali až sem, tak držím palce, aby to dobře dopadlo.

Report: Chuť belgického piva na Malé Straně

23. až 25. října 2009 se uskutečnil podzimní festival „Belgie ve sklenici a na talíři“, zaštítěný Flanderskou turistickou kanceláří a Světem piva. Pozvání spolužáka a zarytého fanouška vína i piva jsem neodmítl a rozhodně nelitoval. Co tedy na návštěvníky v pětihvězdičkovém hotelu Mandarin Oriental na Malé Straně čekalo?

Předně je potěšující, že šlo o veřejně dostupnou akci, navíc s příznivou cenou vstupu. Program byl velmi nevázaný a rozhodně návštěvníky neomezoval. Kladně hodnotím i hostesky a kuchaře. V oblasti Belgie, s výjimkou několika návštěv, jsem laikem a dosavadní zkušenost se týkala především pouze spodně kvašených piv podobných plzeňské produkci, tedy především Stelle Artois. O to více mě zaujala nabídka přibližně 75 druhů lahodných moků, která čekala na své degustéry.

Nejprve ale lehce odbočím. Celá akce ve mě vzbudila zájem především z hlediska možnosti začlenění podobných zpestření do firemních a vzdělávacích akcí. Mnoho firem omezilo pod tíhou snižování rozpočtů své teambuildingové a firemní aktivity, či případně dává přednost prosté sešlosti v hospůdce nejlépe nejblíže sídlu společnosti. Využít zpestření, například v podobě ochutnávky většině neznámých druhů pochutin, vína, či právě piv, může být cestou, jak z "obyčejného večírku" vykouzlit za nízkých nákladů zajímavý gurmánský zážitek pro všechny účastníky. Nyní však již k samotné akci.

Pivo bylo k dispozici jak točené, tak v lahvové podobě, ale musím přiznat, že zkoumat rozdíly v nepřeberném množství jiných chutí bylo nad mé síly. Které chutě mě tedy zaujaly?

Ze kategorie "lager", tedy ležák, zanechala dojem alternativa k Stelle, spodně kvašený Martens pils. Chuťově zvláštní mi připadala trapistická a klášterní piva, která měla na akci významné zastoupení, například La Trappe, Orval, Chimay, Achel, Rochefort a další.

Příjemným překvapením byla piva v podobě tzv. "krieků", tedy spontálně kvašená piva, často doplněna dochucovadly. Chuťově u mě vedl Premium Kriek - pivo nasládlé a napěněné s třešňovou příchutí. Po například sportovním výkonu by sklenička tohoto belgického speciálu jistě přišla v parných letních dnech vhod, nejen díky nízkému obsahu alkoholu.
Naopak jsem nedocenil (nejspíše díky absolutní neznalosti:D) mnoho belgických speciálů(Pauvel Kwak), ani pšeničných piv (např. celosvětově známý Hoegaarden).

Vstupy odborníků působili velmi neformálně a své publikum si určitě našli, podobně výjimkou nezůstaly ani stoly s belgickými pokrmy připravené pod taktovkou Sous Chef pražského hotelu Mandarin Oriental pana Zdeňka Křížka. Osobně jsem nepohrdl pečenou kachnou doplněnou o belgické knedlíčky.

Celá akce trvala přibližně okolo 3 hodin a pokud se bude v příštích letech opakovat, jistě si na ni vyhradím místo v kalendáři. Tímto děkuji Honzovi za pozvání a nebojím se festival "Belgie ve sklenici a na talíři" doporučit i Vám.

Glosa: 3 projevy finanční krize v bankovnictví

Nedávno mne zaujal kdesi prezentovaný výčet jevů, které přinesla finanční krize do bankovnictví. 3 trendy mi tam chyběly, takže využiji prostor této glosy a podělím se o ně:-)

1. Ziskovost - úspory z rozsahu přestávají platit.
   Obrovské "koncerny" na finanční produkty v podobě jak bankovnictví, tak i pojišťovnictví přecházejí z dřívějšího trendu "vše pod jednou střechou" na mód specializace v jednotlivých odvětvích. Příkladem budiž i příkaz Evropské komise k rozdělení ING na část bankovní a část zabývající se pojišťovnictvím. Důvod je předpokládám zřetelný - záchranné dotace je výhodnější zaměřit na konkrétní cíle, nežli na pomoc celku.
   Obdobný příklad máme i u nás - příkaz KBC v podobě "matky ČSOB" k uvedení akcií na trh (Burzu cenných papírů Praha) ve výši 30-40 % v lednu 2010, tendenčně oznámené v článku na stránkách ČSOB. Obecně lze tvrdit, že růst je očekávatelný spíše u specializovaných finančních institucí, nežli u jejich "universálních" protějšků.
   
   
2. Maskování - podíváme-li se na odpisy v různých společnostech, můžeme odlišit několik trendů. Před finanční krizí se ve firmách nahromadila celá řádka "nerozumných až toxických" aktiv. Změnou vykazování jejich odepisování dnes můžeme zajímavě maskovat propad finančních ukazatelů.
   Ovšem Ti, kteří místo "šokové terapie" zvolili gradualistický postup, či přímo zručně zamaskovali reálné ukazatele, nejspíše se se zlou potážou a pomyslný kříž krize si potáhnou o notný kus dál.
   
   
3. Třetím jevem je prohloubení rozdílů mezi uvažováním klientů a přemýšlením banky, resp. fin. instituce. Vzhledem k prvnímu zmíněnému bodu, jak se univerzálnost společnosti odsunula do pozadí, se do pozadí odsunula též "pětihvězdičkovost bank". Reputace banky již pro klienty není bodem číslo jedna - ono vždyť: "I ti nejslavnější zámořské společnosti zvládli zkrachovat, tak komu potom věřit?" se v myšlení klientů nějak projevilo.
   Rozhodují produkty, schopnosti klienta oslovit a kvalitně se mu přizpůsobit (a customizace jako taková skýtá další diametrálně odlišný pohled klienta a banky - jeden chce "ušít vše na své triko" a druhá strana nabízí často jen několik produktů odlišených pásmy, do kterých klienty rozřadí).
   Tedy dnes ti, kteří chápou, že je čas myslet proklientsky získávají i ve finančnictví převahu. Otázkou zůstává, zda je současný přístup udržitelný? Své názory klidně zmiňte v komentářích;-)
   

My princess 206RC

Pár obrázků mojí lásky - 206 RC - 2.0 16V, 180 hp, 1100 kg:)

Reminder aneb zajímavé akce

Aktuální:
Ekofórum - host Ing. M. Kalousek
Datum: středa 9. 12. 2009
Místo: Vencovského aula, Nová budova VŠE na Žižkově, náměstí W.Churchilla, Praha
Vstupné: zdarma
Web: www.economix.cz
Anotace: Hostem Ekofóra bude Ing. Miroslav Kalousek, poslanec PSP ČR, bývalý ministr financí ČR. Tématem jeho přednášky bude "Reforma veřejných financí".



Dříve uveřejněné akce:
Konference 15E15, téma různé podoby rizika
Datum: čtvrtek 3. prosince, registrace od 14:00, začátek 15:00, délka cca 4 hod+diskuze.
Místo: Národní technická knihovna v Praze – Dejvicích.
Vstupné: 15x15 = 225 Kč
Web: http://konference.e15.cz/
Anotace: motto: „jak se umět nebát, jak se umět bát“Je určena podnikatelům, vědcům, učitelům a studentům, umělcům a tvůrčím lidem všeho druhu. Vítá každého, kdo chce zkusit nadhled, přehled a interdisciplinární myšlení. Přednášky budou stručné, konkrétní a neobvyklé. Konference proběhne v působivém prostředí nové budovy Národní technické knihovny v Praze – Dejvicích. Pořádá ji ekonomický deník E15 ve spolupráci se společností Extra Média. Program konference připravil publicista Petr Koubský.
Řečníci: Ivan Adamovič | Václav Bartuška | Jaroslav Bengl | Dana Drábová | Ivan Gabal | Vladimír Kokolia | Viktor Kořízek | Iva Pekárková | Tomáš Rosa | Josef Šlerka

Článek: Vztah ICT/IT a businessu

Méně rozsáhlý článek je volnou úvahou nad vztahy IT oddělení a businessu ve firmách v dnešních podmínkách všeobecného snižování nákladů, nárůstu požadavků ze strany vedení společností a krizového řízení.

V rámci úvodu bych rád přiblížil pojem "business", pod kterým si mnozí představují leccos - od vydělávání peněz možná až po dinosaury. Pro účely tohoto článku jsem se rozhodl slovo "business" používat ve smyslu komplexní části každé firmy, které jde o vytváření zisku, vedení společnosti a propojení parciálních oddělení, která ve firmě existují. Tedy business představují především lidé na všech úrovních managementu, ale i lidé z výroby a v důsledku ti, kteří rozhodují o tocích peněz.

Nabízející se otázkou je, kam zařadit IT oddělení a "ajťáky"? Osobně se obávám toto označení používat, v posledních letech vývoj v ICT maže hranice mezi kodéry v kraťasích a sandálích a úspěšnými IT manažery v drahých oblecích na pozicích CIO (chief information officer). Nedávno nás upozorňovala Taťána le Moigne, při návštěvě VŠE (viz článek) na fakt, že každý, kdo se chystá v dnešní době stát programátorem ve smyslu kódování, se nechť pro vlastní dobro naučí alespoň základy komunikace a business cítění, neboť bez těchto elementárních znalostí se těžko bude prosazovat v dnešní konkurenci. Dříve nedostatek na straně kodérů součinně vytvářel jejich postoj, dnešní doba nabízí řešení v podobě outsourcingu na mnoha úrovních. Pro příklad najmutí kodérů z Indie za nižší náklady, než využívání zdrojů v ČR.

Ale zpět k tématu - na otázku, kam řadit IT/ICT oddělení ve společnosti, se odpovídá v různých firmách velmi odlišně. Extrémní zůstává odpověď "Do sklepa!"

Na druhou stranu málo společností dokáže odpovědět na prostou otázku "Kolik vás stojí IT?" Odpověď vedení poskytuje zájemcům zajímavý pohled na skutečnost, jak je IT v dané firmě vnímáno.

Bohužel většina českých firem má IT zdroje rozstroušené po jednotlivých odvětvích, od výroby a logistiky až po vývoj a management a prostá otázka zůstává nezodpovězena.

Právě v tomto místě vzniká prostor pro zapojení "moderních ajťáků". Nejen expertů přes IT/ICT technologie, ale zároveň lidí schopných reflexe a uvažování v business mantinelech a business mentalitě. Dnešní doba "modernímu ajťákovi" říká například "business analytik". Rozdíl je tedy patrný již z tohoto označení - člověk schopný analyticky uvažovat nad daty, tedy zjednodušeně řečeno měnit "data na informace". Tento proces však často plně nestačí, informace je nutné především předat dál, například do business sféry. Čímž se kruh uzavírá a business analytik bez prezentačních schopností se sám pasuje do role "prostého ajťáka".

Doba, ve které se dnešní společnosti nacházejí, se dá popsat mnoha slovy, například "nejistá", či "turbulentní". Doplnil bych ještě jeden rys - doba přející snižování nákladů. Leč existují rozdíly v přístupu - některé společnosti snižují náklady na nejnižší možné míry, aniž by uvažovali nad důsledky. Například je patrný rozdíl, jestliže snížíme náklady a zároveň nám klesá výrobní kapacita, či snižím náklady, ale dokáži uspokojit identickou míru poptávky, jako před snížením. Je patrné, že v první případ může vypadat na papíře v krátkodobém horizontu hezky, ale ve skutečnosti "nula od nuly pošla".

Však i tento jev nutí zvýšit "produktivitu IT/ICT", aby prostředky zůstaly přiděleny v dostatečné míře. Jak toho tedy docílit?

Odpověď je skyta již v minulých odstavích - opět jde o kvalitní prezentace své činnosti a výkonu z IT do business sféry. Standardní přístup businessu k IT je totiž následující: "Když IT funguje, je to normální a přirozené. Pokud však jednou něco selže, běda jim!" Část je daná tím, že business často nechce a není informován o procesech, které IT obsahuje.

Typickým příkladem je integrace dat: Firma používá 50 aplikací různého druhu, stupně vývoje a stáří, ale pro většinu je samozřejmost, že k přihlášení do všech stačí jeden login a jedno heslo. IT získává "povolení k zásahu" a integraci dokončí, což je výsledek, který všichni ostatní očekávali. Pokud by se to nepodařilo (nedejbože z důvodu nedostatečného rozpočtu na projekt), čarodějové z IT budou pomyslně upáleni na hranicích businessu.

Efekt "oni to už s těma počítačema nějak skoulí" je v Čechách i ve světě silně zakořeněn. A právě dnešní doba omezených rozpočtů a zdrojů si žádá, že i IT je nuceno kvalitně prezentovat své výsledky právě pro ty, co jsem pro tento článek označil slovem "business". Zajímavostí zůstává, že pokud IT nezačne s tímto samo, businessu nedochází, že je to možnost. Prostě bude dál stlačovat zdroje a čekat, kdy dojde k "problému". A protože IT čarodějové se nevzdávají, může se problém vyjevit až v době, kdy bude pozdě k opravě.

Zjednodušenně řečeno, v dnešní době například na pozici CIO přestává být důležitá absolutní a podrobná znalost programovacích postupů a ICT technologií. Rozhoduje přístup k reportingu a komunikaci, využívání principů Business Intelligence a vytváření informací a závěrů z prostých dat.

V CIO se mísí několik přístupů:

1. Snaha realizovat inovace
2. Zvýšit rentabilitu investic v IT (ROI)
3. Rozdělit svoji činnost úměrně mezi business a IT.

Snaha realizovat inovace je dále přináší rozpolcení vedení IT mezi dva směry - touha být vizionářem, přinášejícím novinky a technologický postup a na odvrácené straně proud "praktického pragmatika", který se nebojí škrtat zdroje, snižovat náklady a popravovat neúspěšné projekty
Podobně to je i u druhého bodu, kdy přístup "tvůrce hodnot" jde právě ruku v ruce s omezeními rozpočtu a nutností "obrátit každou korunu dvakrát".

Třetí bod reprezentuje právě tento článek - rozšíření vlivu na business a zkvalitnění obrazu IT ve zbytku společnosti.

CIO, který rozdělí své síly, znalosti a schopnosti ve správném poměru do zmíněných oblastí, může výrazně firmě pomoci, především v době, kdy není prostor pro chyby. A může tak úspěšně oddálit chvíli, kdy business rozhodne "zkrátit o hlavu" právě jeho oddělení... A o to nakonec jde, nebo ne?