Aktuální úvaha: Jaderné odzbrojení z pohledu ruské strany

Tento týden, ve čtvrtek 8. dubna, se ve Španělském sále Pražského hradu setkají představitelé Spojených států a Ruska, tedy prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Dmitrij Medvěděv. Téma jejich schůzky je velmi významné – podepsání smlouvy o snížení počtu jaderných zbraní ve světě. Jaká je motivace k tomuto dlouho odkládanému kroku prezidenta Obamy je otázka, která byla zodpovězena již během volební kampaně prezidentských voleb v USA. Zaměřme tedy pohled na Dmitrije Medvěděva.

Ruský prezident vyhrál volby drtivým vítězstvím v prvním kole na jaře roku 2008. Významný podíl na tomto měla jistě podpora od bývalého prezidenta Putina. Medvěděv byl navíc jeho nejbližším spolupracovníkem – vedoucím kanceláře prezidenta. Média jeho kandidaturu označila jako pouhou kličku k umožnění budoucího návratu Vladimíra Putina do úřadu a udržení jeho osoby u moci (v Rusku, podobně jako u nás, je možné být prezidentem jen dvě po sobě jdoucí čtyřletá období). Abychom odhalili možnou motivaci ruské strany k podepsání smlouvy o jaderném odzbrojení, je nutné se podívat zpět do situace před červnem roku 2000, tedy před nástupem Putina do úřadu prezidenta Ruské federace.

Nejprve uvažme vztahy s oligarchy, kteří v Rusku byli napojeni na odcházejícího prezidenta Borise Jelzina. Putinovo postavení bylo z velké části neutrální a oligarchové se pro něj stali spíše „dědictvím“ Jelzinovy éry. Základy jejich vztahů byly zformovány na schůzce v červnu 2000, kdy Putin přislíbil, že nebude usilovat o revizi privatizačního procesu za podmínky, že oligarchové budou politicky pasivní. Nedodržování úmluvy vedlo například k procesům vůči například Borisi Berezovskému, který přišel o 49% podíl v televizi ORT, či nejznámější spor v průmyslové sféře s Michailem Chodorkovském. Tento odpůrce Putinova režimu přišel o svoji ropnou společnost Jukos na základě obvinění z daňových úniků.

Z uvedené situace vyplývá, že díky Putinově režimu politická moc oligarchů velmi významně ubyla, především z důvodu obavy z represí. Tento stav trvá i nyní, za úřadu Medvěděva. Především díky tomu, může být v budoucnu umožněno vykonání určitých politických rozhodnutí, které zmíním dále.

Druhý pohled věnujme nárůstu popularity Vladimíra Putina v roce 2000. Z mého pohledu byla hlavním faktorem čečenská válka. Za vlády Jelzina ji společnost vnímala velmi negativně. Obnovení bojů v roce 1999, tedy v době, kdy byl Putin předsedou vlády, výrazně přispělo k pozici rozhodného vůdce. Rozdíl v tomto vnímání pramení především z charakteru prostředků, jež čečenští povstalci využívali. První čečenská válka se až na výjimky, jakými byl například útok na nemocnici Buďonovsku v roce 1995, odehrávala na území Čečenska a zprávy o ní se dostávaly k ruskému obyvatelstvu jen prostřednictvím medií. Vzhledem ke zdlouhavým bojům výrazně zatěžovala ruské hospodářství.

Druhá čečenská válka však měla zcela jiný charakter, což ovlivnilo veřejné mínění. Na celém území Ruska proběhla série bombových atentátů, které byly Putinem připsány čečenským teroristům, ačkoliv oficiálně se k těmto útokům nikdo nepřihlásil. Na základě těchto obvinění byla do Čečenska vyslána ruská armáda a Putinovo postavení bylo před volbami upevněno.

Nyní se vraťme k prezidentu Medvěděvovi. Přijmeme-li možnost, že v roce 2012 ustoupí do pozadí a umožní návrat Vladimíra Putina do úřadu, je možné, že i čtvrteční dohoda může spadat do „volební kampaně“. Jak je to možné? Putin i Medvěděv si jsou vědomi, že válečný konflikt je silným prostředkem pro manipulaci s veřejností a mediálním obrazem svých osob. Ovšem jde o dvousečnou zbraň, což oba poznali během konfliktu v Gruzii v srpnu roku 2008. Proto je již nyní třeba získat možnou podporu pro budoucí válku, jak u ruské veřejnosti, tak především u potenciálních spojenců a zahraničních mocností. Smlouva o jaderném odzbrojení je přesně takovým pozitivním krokem, který poslouží k vylepšení mediálního obrazu obou představitelů současného Ruska. Je tedy možné, že oba státníci již nyní uvažují o budoucí válce v roce 2012, před volbami?

Předpokládám, že jste sledovali události okolo nedávných bombových útoků v moskevském metru a vyjádření o narůstající agresivitě separatistů. Opět se zdá, že Rusko bude potřebovat silného vůdce, takového jakým je pro veřejnost Vladimír Putin. Samozřejmě netvrdím, že na útocích v metru může mít Kreml podíl, ale jisté je, že stávající situace prezidentské volby nejspíše ovlivní. Obzvláště, pokud bude Rusko v dalším otevřeném konfliktu. Smlouva o jaderném odzbrojení pak poslouží především k zahraniční podpoře Ruska, která je jak pro Medvěděva, tak i Putina kardinálním faktorem úspěchu.