Článek: Je možné v Iráku ještě zvítězit?

Analýza se zabývá pohledem vlivu Iráku na globální trh ropy a srovnáním potenciálu země vůči nákladům na vedení války.

17. března se koná zasedání OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) a téma je jen jedno: Irák a ropná budoucnost. Po letech války je Irák připraven ovlivnit celosvětový ropný trh.

Naše vnímání stávající ceny ropy, která se dnes pohybuje okolo 79 amerických dolarů za barel (bpd), je silně ovlivněno extrémními výkyvy v minulých letech. Díky tomuto srovnání se může aktuální cena jevit jako "levná". Dle analýzy Erste Bank však „dnešní cena převyšuje dlouhodobý průměr ve výši 30,9 dolarů a medián ve výši 24 dolarů o více než sto procent.“ I tak lze do budoucnosti považovat za optimální cenu ropy mezi 70 a 80 bpd, kdy je konkurenceschopná větrné a sluneční energii, pomineme-li dotační programy. Jisté je, že dnešní společnost je na ropných produktech závislá a tedy je ropa základní komoditou na globálním trhu.

Dle každoměsíčních volně dostupných zpráv organizace OPEC je zajímavou skutečností prognóza poklesu poptávky na straně OECD o 0,15 mb/d (milionu barelů za den) vůči růstu poptávky na straně Blízkého a Středního východu, potažmo Číny (růst průměrně o 1 mb/d). Dle analýzy OPEC však v roce 2010 stále silně převyšuje poptávka nabídku trhu zhruba o 28,9 mil. barelů denně. Z výše uvedeného vyplývá, že postavení Iráku na ropném trhu je velmi významné, o čemž svědčil i velký zájem o nabízené dvacetileté kontrakty na irácká pole. Mezi vítěze aukcí patřily společnosti jako např. britský Shell, ale i čínské konsorcium CNPC. Pro bližší představu - jedno z nabízených polí, o které se ucházelo více než 44 společností, mělo obsah objemu ropy srovnatelný s celými zásobami Libye.

Irák koncem roku produkoval zhruba 2,5 milionů barelů denně. Nutno však říci, že již v roce 2008 ministr ropného průmyslu Husajn Šahristání uvedl, že strategickým cílem země je produkci navýšit a stát se po Saudské Arábii a Rusku třetím největším producentem ropy na světě.

Nahlédneme-li na Irák jako zemi ropného bohatství, pak invaze do této země započatá v březnu 2003 a dosud neuzavřená vypovídá přinejmenším o rozšíření vlivu na velmi významného hráče na trhu černého zlata. „Druhou válku v zálivu“ provází konstatování: „Američané vstoupili do Iráku nikoliv kvůli zbraním hromadného ničení a diktátorskému režimu Saddama Husajna, ale jen kvůli rozšíření svého vlivu na ropném trhu“.

Pokud bychom tedy toto tvrzení vzali jako skutečný důvod invaze do Iráku, je nutné si položit otázku, zda již USA a spojenci válku neprohráli. Respektive neprohráli ekonomicky. Tedy srovnat potenciální příjmy z ropného průmyslu země vůči nákladům na válku.

Bushova administrativa žádala po Kongresu před započetím Operace Irácká svoboda 70 miliard dolarů. V roce 2007 se částka vyšplhala k 420 mld. dolarů. Za experty na vyčíslení nákladů se považují laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz a přední expertka na veřejné finance Linda Bilmesová. Již v roce 2007 odhad dosahoval 2200 miliard dolarů (bez úroků). Dnes odhadují, že jen letošní rok stál Američany třikrát více, než rok invaze. Odhad nákladů na válku v Iráku pak odhadují k roku 2017 na téměř astronomických 3700 miliard dolarů.

Srovnáme-li ceny odhad cen uvedený v prvním odstavci, potenciál produkce Iráku a náklady na válečný konflikt, pak prostým násobením a porovnáním zjistíme, že i kdyby Američané těžili ropu s nulovými náklady a tudíž příjmy tvořily čistý zisk, tak produkce celého Iráku ani zdaleka nepokryje náklady na válku. Již 22. září 2007 Washington Post informoval, že irácká válka stojí 720 mil. USD denně. Teoretický zisk za den z prodeje irácké ropy (při abstraktních nulových nákladech na těžbu, distribuci atd.) činí zhruba 190 mil. USD denně.

Troufám si říci, že za stávajících podmínek spojenci válku již dávno ekonomicky prohráli. Otázkou však zůstává, zda není pravdou, že kontrola ropných nalezišť není a nebyla hlavním důvodem války, při které umírají vojáci i civilisté.