Sociální neklid v zemi jako následek propouštění v důsledku krize?

Všeobecně vnímaná recese přináší nárůst sociálních nepokojů, pozorovatelný především v poslední době. Tvrdé vystupování zaměstnanců zaštítěných odbory, represivní opatření, propouštění a uzavírání podniků ze strany zaměstnavatelů. Neočekávané stávky a demonstrace spojené s nárůstem extremismu ve společnosti. Všeobecná vyhraněnost a nedostatek pochopení a schopnost hledání konsensu. Faktory tvořícími podloubí všeho výše zmíněného mohou být i restrukturalizační opatření, především propouštění zaměstnanců v důsledku krize.

Pondělí 15.9.2008 bylo dnem, kdy se finanční krize dostala do podvědomí většiny američanů. Tento den čtvrtá největší americká investiční banka Lehman Brothers požádala o ochranu před věřiteli. A od tohoto okamžiku bylo ekonomicky smýšlejícím lidem na celém světě jasné, že finanční krize udeří v celosvětovém měřítku. Primární odhady se velmi lišily, spekulace v hypotéčním, investičním a bankovním sektoru způsobily výkyvy tržního prostředí. Od této chvíle však bylo jisté, že finanční krize postihne též podnikatele, firmy a korporace z celého světa. A tito všichni budou často muset čelit mnoha restrikcím a reagovat i pomocí vnitropodnikových strukturálních změn. Tedy i propouštěním svých zaměstnanců.

Běžný občan a spotřebitel si nástup krize spojený s osobními omezeními uvědomil často až ve chvíli, kdy někdo z jeho okolí přišel o práci či zdroj příjmů a byl tedy vystaven nouzi.Také jsme pozorovali ve večerních zprávách a ostaních médiích osudy sklářů a zaměstnanců působících v neprosperujících tradičních oborech, kteří přišli o zaměstnání.

Již v této fázi dění se objevil spojující prvek - určitá forma vzdoru změstnanců vůči systémovým opatřením. Organizování stávek, demonstrace a další nepokoje. Nutno ale říci, že krize dopadla především na podniky s dlouhodobými problémy a které restrukturalizaci nutně potřebovaly.

Nemá smysl se ale přít o fakt, že v další vlně si spousta zaměstnavatelů uvědomila, kterak všeobecně vnímaná recese je příležitostí k vlastní restrukturalizaci a snížení počtu zaměstnanců. S drobnou pomocí kreativního účetnictví se může dostat i výdělečný podnik do červených čísel a pak je snadné se zbavit "nepohodlných" zaměstnanců. Mírně "zbabělý" krok zaměstnavatelů lze i přesto v určitém pohledu vnímat jako oprávněný. Netvrdím, že etický, ale oprávněný.

Co si však zaměstnavatelé neuvědomili, byla situace na straně spotřebitelů, tedy domácností. Se snížením příjmů, možná i dočasnou ztrátou zaměstnání se lze vyrovnat tehdy, pokud je patrné celkové snížení spotřeby ve společnosti. Toto však nenastalo. Příkladem budiž letošní Vánoce. Ačkoliv média uveřejnila zprávu ČTK o tom, že "útrata za vánoční dárky bude v ČR pod evropským průměrem", spotřeba zdaleka neklesla oproti rokům před krizí tak výrazně, jak by se očekávalo. Na tomto příkladě je vidět absence cítění dopadu krize na spotřebitele. Kdo se o Vánocích vyskytoval v některém z obchodních center, musí souhlasit.

Jak tedy ale sociální neklid vzniká? Absence pocitu dopadu krize na spotřebitele a nevnímání všeobecného snížení domácí spotřeby způsobuje nedostatek pochopení pro stranu zaměstnavatelů. A to i těch, u kterých jsou strukturální změny nutné z existenčního hlediska. Nebál bych se přirovnání: "Sytý hladovému nevěří". V důsledku "strachu z propuštění" jsou zaměstnanci nuceni k určitým preventivním opatřením. Potřeba zajistit si udržení příjmu vede k posílení odborů, ofenzivního vystupování vůči zaměstnavatelům a právě vzniku sociálního neklidu.

Přidejme slova Tomáše Bati z roku 1932, tedy bezprostředně vztažená k obdobné situaci ve světě - Velké depresi: "Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek." V této chvíli je patrné, že ofenzivní vystupování, nepokoj spojený s patrnou "mravní bídou" ve společnosti jen podporuje prohlubování dopadů finanční krize a vznik neklidu napříč celou společností. Absence snížení spotřeby v kombinaci s restrukturalizací firem a propouštěním nespokojenost dále prohlubuje. Kdo sledoval dění posledních dní okolo stávky dopravních podniků, pozoroval, že boj se netýká již jen samotného propouštění, ale jakýchkoliv represivních opatření. Tedy pozor - na bojištích "přituhuje"!